Vila Eduarda Šrota v Olomouci

Záhada architektova portrétu vyřešena!

Tak tuhle vilu jsem ve skutečnosti neviděla, ale mám ji nadívanou a načtenou docela dobře. Několik známých i neznámých osob spojilo své úsilí, a tak vám mohu nabídnout výsledky našeho pátrání.

K zájmu o tuto vilu mne přivedla Matulova vila v Hlinsku, kolem které mnoho let jezdím vlakem, ale až letos jsem se byla na ni zblízka podívat (podruhé, poprvé  jsem jen prošla a nebyl čas).  Hledala jsem  na internetu stopy po architektovi této vily – Ladislavu Skřivánkovi, a kromě několika lokálních zmínek z měst, kde se nacházejí jeho realizované stavby, nic uceleného. Až na větu, že historik architektury Zdeněk Lukeš o něm kdysi kdesi přednášel a nazýval ho podivínem – pro jeho urputnou zálibu v  klasických stylech architektury, zejména v renesanci. Tu si přetvářel k obrazu svému ve stylu novorenesance, ale jen velmi přísně, bez výstřelků. Svým smyslem pro hmotu stavby, klasickou zdobnost a  detail pak dosahoval u svých projektů  dekorativní monumentality –  byl  zejména známým architektem veřejných budov, zvláště školních.  Modernismus mu nic neříkal.  Realizovaných staveb má po celé československé republice dost:  Plzeň, Praha, Hlinsko, Klatovy, Vysoké Mýto, Domažlice, Olomouc,  Litvínov, Banská Bystrice aj.  a nerealizovaných jakbysmet. Trochu pikantní mi přijde odmítnutí jeho návrhu cyrilometodějského kostela v Olomouci, protože chtěli něco modernějšího, navzdory tomu, že už předtím velmi prozřetelně zvolil místo, kde bude kostel stát – cituji: … Měl to být neorenesanční chrám za 10 milionů korun. Návrh však nebyl přijat, protože, jak bylo rozhodnutí zdůvodněno, každá doba má svůj styl, a proto by se měly současné stavitelské tendence projevit i zde.

A právě Zdeněk Lukeš mne upozornil, že hlinecká vila má svůj pandán – dvojče ve Šrotově vile v Olomouci. A že na nároží je dokonce Skřivánkův portrét.  To mi nedalo a postupně jsem požádala o pomoc při pátrání několik  vytipovaných neznámých Olomoučáků, z nichž jeden  – historik umění Jakub Potůček, mi velmi pomohl a toho si cením.  Vypátral Skřivánkovu bustu na rohu, z čehož i on měl radost.  Nevšiml si jí. A nevšimla jsem si jí ani já! Milada totiž náhodou nedávno do Olomouce zavítala a vilu mi ze všech stran vyfotografovala! A až dodatečně jsem si všimla, že pečlivějším zkoumáním jsem bustu mohla objevit i na jejích fotkách!  Nabízím vám tedy několik snímků  pana Jakuba Potůčka a Milady a k vile se vrátím bližším  textem o víkendu,  ještě mi nějaké údaje k úplné  spokojenosti chybí. Zatím si pečlivě prohlédněte fotografie. Já vím, nejste do toho takoví blázni jako já, ale zkuste to :).

Šrotovu vilu dnes vyfotografoval Jakub Potůček

povšimněte si pod horní římsou na rohu “boule” – to je busta architekta Skřivánka

Porovnejte s “originálem” a všimněte si kružítka a trojúhelníku – atributů architekta

Skica pana architekta – dle pana Jakuba Potůčka, cituji: původní Skřivánkem navrhovaná zahrada v duchu florentského quatrocentta nikdy nebyla realizována a v zadní části postavili Šrotovi ve 30. letech nájemní dům, aby si na stáří zajistili příjmy na živobytí.

Sken staré fotografie poskytl též pan JP – i zde vidíte bustu LS

A na závěr několik “brutálních” fotografií Milady, která nemilosrdně nafotila současný stav vily, však dočkejme času.

K testu a fotografiím se vrátím, až budu mít k dispozici více detailů. Budova je stejně jako hlinecká vila dekorativně ozdobena vlasteneckými a mravoučnými citáty, zde z Nerudových Zpěvů pátečních a veršů Svatopluka Čecha a sdělením o stavebnících, projektantovi a staviteli a zadavateli.

Na tomto snímku je dostatečně patrné, že otevřená veranda –  viditelná na skenu staré fotografie – vzala lety vniveč. Porovnatelné zejména na fotografii pana Patočky nahoře.

Ano, zde důkaz, že na budově shlíží na marné lidské hemžení architekt Skřivánek. V souladu s přesností a měřitelností vyjádřené dvěma atributy, antickým ideálem krásy a povzbuzením ducha vlasteneckými verši. … jak jsou si obě budovy podobné… zda se nenalézá i na té hlinecké utajená architektova tvář???