Dnes šly povinnosti stranou

Česká Třebová a Nasavrky

Využila jsem pozvání Milady na dopolední a odpolední akci a rozhodla se rezignovat na nějaké smýčení, leštění a podobné udržovací domovní úkony. Když svítí v listopadu slunce a sníh v nedohlednu, není důvod zůstávat mezi čtyřmi stěnami!

Dnes jenom krátce, pár fotek, oba výlety  chci popsat podrobněji, stály za to.

Dopoledne jsme navštívily Jabkancovou pouť v České Třebové, na fotce vám představuji rotundu sv. Kateřiny, nejvýznamnější architektonickou památku České Třebové a jedinou dochovanou románskou stavbu ve východních Čechách! – pochází z první poloviny 13. století. Ale to není všechno, zítra další podrobnosti a zajímavosti a nejen o rotundě!

Vlastně tahle rotunda a ještě nějaké související zajímavosti zaslechnuté a viděné víceméně šťastnou náhodou, za kterou jsem vděčna. Rozvedu zítra. Foceno z bývalého hřbitova nacházejícího se původně kolem rotundy, pohřbívalo se zde do r. 1905 a nějaké náhrobky zde pietně zůstaly. Okolí rotundy působí jako tajemná zahrada s omšelými sochami.

Nasavrky, údolí řeky Chrudimky zvané Peklo, trampská lokalita Krkanka. Chaty zde postavené jsou staré a moc se mi líbí. Milada byla na schůzi keltského sdružení a já si šla zatím sama projít naučnou stezku. myslela jsem, že to bude osamělé putování, ale několikrát jsem se cestou zahovořila a ledacos jsem se dověděla, jak to mám ostatně ráda.

Opouštím pekelské údolí  a ohlížím se zpět

Cestou zpět jsem se ztratila a oprávněně, stezka je v rekonstrukci. Díky svému přirozenému citu pro profil krajiny automaticky vnímaný cestou tam, jsem se bez problémů vrátila i cestou necestou zpět!

… sešla jsem ze značky  a najednou se z naučné keltské stezky zuzi ocitla na cyklistické geologické stezce Magma! Ale podle mapky už jsem si byla jista svou polohou a mohla na tom stavět!

Milada byla v pátek v Olomouci a vyfotila mi Šrotovu vilu architekta Skřivánka – tvoří pandán vile Matulově z Hlinska. Mám od ní těch fotek víc, ale bohužel není tak vlezlá jako já a nepodařilo se jí vetřít dovnitř ač byla přílěžitost. Ale to nejdůležitější, po čem jsem pásla – po tom Skřivánkově portrétu na blízkém rohu (?????), tak o tom bohužel nic nezjistila, neobjevila ho, takže Olomoučáci, úkol trvá; děkuji.

Každý den mi přinese nějaké překvapení, ale jsou to taková soukromá, proto o nich nechci konkrétně mluvit. Víte, dostala jsem dvě básně. Ne že bych je inspirovala nebo je dostala od básníka, ale zkrátka, mám je. Zrovna v pátek jsem měla o poezii besedu s druháky. Aby byli v obraze, ukázala jsem jim mezi jiným i fotku Krchovského a přečetla jednu jeho báseň pro děti – o budíku na talířku. Dokazovala jsem na jeho příkladu, že být básníkem může i nemůže být každý. Každopádně ani deset absolvovaných vysokých škol nezaručí, že se člověk stane dobrým básníkem. Je to zkrátka v něčem jiném, a to jsme také probírali.