Hřbitov v Hlinsku

a náhrobek rodiny z Matulovy vily

Dnes jsem navštívila Hlinsko, měla jsem tam řízení. Přijela jsem dřívě a měla hodinu času. Věnovala jsem ho neplánovaně hlineckému hřbitovu nalézajícímu se hned vedle objektu, kde jsem měla schůzku.

Obešla jsem hřbitovní zeď zevnitř, měla jsem pocit, že právě zde jsou k vidění ty nejkrásnější hroby. Dvě strany hřbitovního obdélníku se dočkaly nového plotu, ty zbývající jsou ponechány zubu času. Člověk se o samotě na hřbitově zklidní, ale abych byla přesná, těší mne dívat se na staré náhrobky, spadané listí a zeleň nespoutaných šlahounů břečťanu ty hroby kryjící.

Objevila jsem několik vzácností, které jsem ani nečekala a hrob rodiny Matulovy. Vypadá jakoby vile z oko vypad´. Nebo je to pouze můj pocit?

Celkový pohled směrem ke kostelu  Narození Panny Marie

Ladný hrob básníka a učitele Ladislava Zedníčka, jak se praví na náhrobku

Neobvyklé písmo, neobvyklé zpracování kamene

A končím pohledem na kostel z cesty

A ještě jsem měla jeden zážitek, nejde mi z mysli. Nastoupila jsem ve Žďárci do vlaku s jedním známým, jel stejným směrem, sedli jsme si vedle sebe a jen tak volně konverzovali. Ale! Přes uličku proti mě seděl chlap, co jsem z něho šla na první kouknutí do kolen. Asi si toho všiml, že ho nějak podvědomě fixíruju a začal mě obhlížet taky. Těžko říci proč, protože po několika pokusech překonat spaní nakonec napodobil svého spolujezdce naproti a definitivně usnul. Později jsem analyzovala proč mě tak uhranul a zjistila, že to pravděpodobně bylo tím, že byl něčím podobný mému milému tatínkovi a trochu Cílkovi. Tahle kombinace byla zřejmě smrtícím koktejlem!!!

Anebo je to jinak, jak spekuluje občasný glosátor tohoto blogu, strejda z Kolína: Přitažlivost, to je ale panečku organická chémie! Asi ten chlápek ve vlaku upšouk feromón. Úplně tě vidím, jak jsi to natáhla do nozder a propadla jeho kouzlu. Díky za zprostředkovaný zážitek.