kulturního zboží
Není deviant jako deviant
Když jsem před více lety jezdila týden co týden do Prahy, na svoji první cestu metrem a autobusem jsem si pozvala instruktora. Svíral mě totiž nejistý pocit vesničana Káji Maříka, který si vyjel z brdských lesů do velkého města. Poprvé jsem měla tedy doprovod, který mi vše ukázal a vysvětlil. Když později chtěl, abych s ním vyrazila na oběd, již mně nemusel trasu osobně demonstrovat, ale stačilo pouze podrobné jednorázové písemné školení. Přišla jsem si i po tom roce jako hrom do police, ale nyní se dozvídám z oficiálních pramenů, že v Praze žije spousta deviantů, kteří se nikdy nenaučili jezdit metrem. Nevědí, kde si koupit jízdenku a kudy a kam která trasa jezdí. A deviant prosím není nadávka ani urážka nýbrž odborný termín.
Ostrava!!! Váchal!!!
Je to starý, ale pro někoho může být nový, že ten jednoduchý podivný a provokativní logotyp Ostrava!!! má na svědomí Studio Najbrt. Praha se mi zalíbila hned, Ostravě jsem musela přijít na chuť. Ale přišla.
Že se Ostrava poslední dobou nějak více plete do kultury víme a chválíme ji za to. Předprodej vstupenek Colours of Ostrava na rok 2011 začíná 3. listopadu! Tedy už začal, koukám. A máte si prý pospíšit, nebo nebude. Když to nestihnete, můžete vyrazit na výstavu. Máte čas, stihnete i po silvestru.
Dřevoryty z cyklu Šumava umírající a romantická jsou k vidění v Galerii výtvarného umění v Ostravě do 9. ledna 2011. Tak nevim, někde (v Lidovkách) uvádějí leden, na webu galerie 26. prosinec. Tak si vyberte.
Logo nebo logotyp????
“Logotyp” je značka tvořená zcela nebo alespoň zčásti písmeny. Značky mohou být tvořeny i pouhým obrazovým symbolem bez písmen (někdy se pro ně užívá označení “piktogram”).
V grafické hantýrce i v mluvě prostého lidu se pak všechny značky dohromady většinou souhrnně označují jako “logo”. Ač je to označení nepřesné (viz výše), je zažité a každý mu rozumí. Proto je možné pojem “logotyp” chápat jako podmnožinu pojmu “logo”, tedy jako “logo s písmeny”. Takhle to vysvětluje ve své vzpomínkové knížce i typograf Štorm.
Nostalgie mizejícího světa
V galerii Josefa Sudka v Praze můžete ještě déle než v Ostravě navštívit výstavu fotografií Oldřicha Straky Vesnice. V letech 1938-1945 fotografoval v chudých kopanicích jihovýchodní moravy a slovenského pomezí, kde se ještě zachoval archaický životní styl, dřina a často i velká chudoba. Výstava trvá do 23. ledna 2011.
Bílkova vila otevřena!
100 let po svém vzniku se v září znovu otevřela veřejnosti zrekonstruovaná Bílkova vila na pražských Hradčanech. Vilu si grafik sochař a architekt František Bílek navrhl sám a nechal postavit jako svou rezidenci s ateliérem.
Nedotknutelní
Petr Koudelka a jeho fejeton Nedotknutelní v Česku. Mám ráda Petra Koudelku a jeho texty, i když nejsou optimistické. Má svůj klub přátel.
Musím si to přečíst …
Už delší dobu čtu porůznu výňatky z knihy našeho znamenitého cestovatele Václava Klause: Zápisky z cest. Už jen to množství postřehů, které zaujaly naše novináře a vyprovokovaly je k reakci mě provokuje k tomu si knihu vypůjčit a prostudovat. Přišla na mě zkrátka zvědavost. Jen jestli nevyzobávají hrozinky, filutové! Možná bych mě ale více zajímala kniha se stejným názvem autorky Livie Klausové.
Chrudim – nová městská turistická trasa
Dostala se mi do rukou skládanka popisující 11 km vycházkovou trasu městem Chrudim a neodolám a musím vám sdělit, jestli se někdy ocitnete v tomto městě, nespoléhejte se na své tulácké instinkty a projděte si město podle tohoto návodu. Sama se na ten poznávací výlet chystám, protože jsem zdaleka všude nebyla a kde jsem byla, tam se opravdu ráda vracím. Třeba vycházka podél řeky Chrudimky. Ta procházka vás nadchne, slibuji, ale snad si počkejte na jaro. Na jaře povznášející účinky této trasy ještě pozdvihne čerstvá zeleň a slunce. Nemusíte čekat na příležitost, vyplatí se přijet sem za tím jedním účelem. Chrudim je krásná.
Soňa Červená
V Pátku, příloze LN z 29. 10. , byl uveřejněn rozhovor s 85 l. herečkou a zpěvačkou Soňou Červenou. Byla jsem nadšena. Obdivuji její styl a jak píše tázající se, Alena Plavcová, ta žena si zaslouží v mnoha ohledech naši úctu. Kvůli svému životnímu příběhu, své pracovitosti, své síle, disciplině, odvaze, grácii a umění zestárnout s jistým ženským šarmem. Má ráda tuhle větu: Nejsem spokojená, protože se mi daří dobře, ale daří se mi dobře, protože jsem spokojená. Možná se někomu bude zdát osamělá, ale pokud se tak někdy cítí, smutek si podle svých slov rozmluví. A stýskání, stejně jako vzpomínky, říká, to je brzda. Rozhovor končí otázkou: Co od svého života ještě čekáte? – (dlouho mlčí) Já nevím. Vždyť to by bylo až zpupné, kdybych něco čekala. Přijmu, co mi život ještě nabídne.
