Hospůdky na Hlinecku
Minulý víkend se uzavírala sezóna ve Skanzenu na Veselém Kopci, ale to jsme se dozvěděli až ve veselokopecké hospůdce Na vejminku, která se tímto dnem zavírala a otevře se zase až na jaře s vánoční výjímkou, přesněji to však naleznete na stránkách skanzenu, když vás to bude zajímat. Kromě hospůdek, které jsme navštívily a potkaly cestou, si prohlédnete i nějaké stavby lidové, jeden zámeček a jednoho koně. Doplnila jsem jednu lavičku do předchozího textu o lavičkách na Vysočině, lavičku ze Srní u konzumu. Tak se podívejte, naleznete tam i zvláštní výtvarný objekt.
Skanzen Veselý Kopec
V hospůdce Na vejminku se nám líbilo, ale to nebyla naše konečná!
Když jsme přicházeli, zrovna se otvíralo, byly jsme první zákaznice. Tahle fotka je ale z odchodu, již se to na ohni chystalo!
Hospůdka U kováře Matěje tamtéž už byla nedobytná!
Zámeček v obci Svobodné Hamry, dnes penzion, tvořil zde malíř vysočiny Gustav Macoun
A hned naproti zámečku stará vesnická hospoda. Před revolucí sloužila místním občanům, nyní je z ní kultovní zařízení pro Pražáky a podobné snoby (omlouvám se Pražákům, neodolám to však napsat), kteří si potrpí na echt stravu. Také jsme podle toho dopadly! Česnačka s uzeným a sýrem byla výborná, však krutonky už jsme dostaly nasypané v polévce, však Pražáci vedle odděleně v misce. Na halušky jsme čekali 3/4 hodiny a pak nám obsluha oznámila že nebudou,že tu mají ty Němce, a máme si prý objednat hotovku jinou, že to bude hned. Po půlhodině čekání a nové informaci, že se to dovařuje, jsme po zaplacení bez tringeltu odešly. brrrrrrrrr!
Jídelák ve dřevě… však oběda jsme se nedočkali, příště si prý máme ty halušky předem objednat (to jsou mi řeči, halušky!).
Chodí se sem na grilované koleno, kdyby vás to zajímalo a je to tu vyhlášené, jak jsem již podotkla a kultovní pro Pražáky a zřejmě i Němce.
Česnečka nám chutnala.
V Srní Milada poprvé v životě pohladila s respektem koně, já ještě na tuto premiéru čekám 🙂
A to já byla o víkendu v nádherném hospodním penzionu, kde dávají pražákům i jinokrajcům omrzlé snídaně:-)
fotka ..55_.jpg je skvělá, člověk by si ji skoro dal jako wallpaper.
Veselý kopec navštívit je chvályhodné.v českých restauracích je třeba mluvit německy. To je známé.Veselý.
Já mluvím poločesky i v německých hospodách a nevidím v tom rozdíl, buď je to dobrá hospoda a nebo není, a všude platím cenu z jídelního lístku, v korunách nebo v eurech.
Asi sem debil, ale vživotě by mě nenapadlo, že je nějaká hospoda pro Němce, Poláky, Maďary nebo Čechy, pražáky nebo ostraváky.
A ten kůň je hříbátko.
Lední brtníkDík, já bych z toho nejspíš permanentně slinila 🙂
VeselýAno, bylo to správné rozhodnutí navštívit Veselý Kopec, však hovořit v Čechách německy bych si netroufla, měli by mě za blba, poněvadž na tom nemám.
tak by to mělo být správně, v gastronomické praxi však zřejmě existují výjímky. V Rakousku se však lidé k sobě chovají vzájemně mile a pozorně, nejen v restauracích. To je příjemné.
Zuzi, já bych si možná troufla. A nebo bych se jen česky zeptala, jestli by pomohlo, kdybych si objednala německy, anglicky či zkrátka v jiném jazyce.
Evi, já tyhle věci nijak nehrotím, nemám ráda konfrontaci, užiju si ji dost doma; když je potřeba, tak se s dovolením i hrubě naseru, ale škodí mi to, protože to vždycky se mnou zamává. Svá práva hájím podle svého uvážení, podle okolností. Jsou situace kdy nereaguji, jindy se ozvu v intencích svého protihráče. Považovaly jsme za dostatečné sdělení svého názoru, odmítnutí oběda a zaplacení částky bez tringeltu.
Zuzi, já to chápu. Jsou věci, které za to nestojí. Stačí si říci, a trhněte si všichni nohou.
Se divím, že taková hospoda by byla vyhlášená, když je ta obsluha tak nemožná!
Myslím, že blbý je ten personál, ne ti Němci a Pražáci a Vysočiňáci a kdovíkdo z hostů 🙂 Tam bych nepáchla.
JInak fotky jsou to pěkné, jen mi všechny ty objekty připadají protivně přečinčané.
A proč se bojíte hříbátka nebo co?
hm.Milada tam nebyla poprvé a těšila se, jak si tam dáme do nosu, což se nevyvedlo. Baví mě dělat si legraci z Pražáků a Němců je v tom kus dobrácké nadsázky, žádnou jinou neplechu v tom, Pražáci, nehledejte. K Veselému Kopci a několika lidem okolo něho mám dlouholetý důvěrný vztah a je mi tam milé všechno. Jako když se vracím domů … To co tam vidíš ty já nevnímám.
Jak Milada, nevím, ale já mám před zvířaty respekt a nesahám na ně. Nemám potřebu je hladit ani je vlastnit. Obdivuji je, ale vocuď pocuď.
Jo ták!
To by mě taky naštvalo, kdybych měla dobrou zkušenost s hospodou, těšila se tam, a oni mě vypakovali po hodině sezení, že halušky došly. Tam už bych nikdy nešla.
To já na zvířata sahám – když je ta chuť oboustranná.