Rakousko Solná komora, Thalheim u Vocklabrucku
Ruina středověkého hradu Altwartenburgu a zachovalý pozdně barokní zámek Neuwartenburg se nacházejí poblíž sebe na opačných stranách řeky Vöckla. Hrad na kopci námi navštívený předloni, fotila jsem zde árony plamaté, – je neobývaný, ale opravený, v současné době v držení hrabat z Strachwitz (stejně jako zámek), propůjčený však obci.
Komplex zámku s nezatravněným nádvořím, přirozeného anglického parku bez promenádních cest a hospodářských budov, se nachází poblíž hradu, na druhém břehu řeky Vöckla, v jejím ohybu, v nížině. Lesní zámek v ústraní byl postaven v letech 1730-1732 zřejmě dle plánů Antona Erharda Martinelliho a je velmi krásný, zachovalý (pouze tedy objekt zámku a postranní budovy, zřetelně vidíme postupující opravy). Mám dojem, že zámek sloužil jako lovecký – proslulým se stal návštěvou císaře Karla VI., – zúčastnil se zde sokolnického lovu a vlastně nebyl nikdy nastálo obývaný. A ani dnes nemá stálé obyvatele, snad pouze správce a příležitostně pracovníky udržující ho v dobrém stavu.
Romantický zámek v romantickém prostředí jsme navštívily na zvláštní přání Zorky v pochmurném počasí.
V autě jsme měly troje holínky, pláštěnky a vyrazily jsme do krásného, ale trochu divokého terénu nejprve zezadu anglickým parkem volně přes nesekanou louku a les a když jsme byly dostatečně urousané, otevřel se nám z kraje lesa tento pohled na zámek zezadu. Detaily uvidíte na dalších záběrech.
Následující fotky budu popisovat jen minimálně. Jen bych ještě zopakovala, že jsme se toulaly ve vzdálených i užších kruzích kolem neobydleného loveckého zámečku ležícího na okraji časem kulturně zplanělého anglického parku, za ponurého počasí s občasným mrholením a koncem výletu i s deštěm. Mám ráda taková místa. Místa, zdánlivě opuštěná, trochu obydlená a troch,u osamělá, místa, která nesvítí novotou a přibližujete se k nim opatrně s vědomím, že tajně protrháváte pavučinu tajemství a klidně se vám může stát, že prožijete nebo objevíte něco nečekaného a krásného nebo naopak velmi strašidelného. Třeba, že na vás ze zaprášeného skla okna vykoukne ze tmy místnosti hlava mumie. Ale, i když se tohle nestane, ve skrytu vědomí počítáte s čímkoli a tohle dětské očekávání vás udržuje celou dobu ve zvláštním napětí a maličko horečnatém stavu. Asi jsem blázen, když to tak prožívám, ale dcera to má po mně. A ani Emma bohdá nebude jiná.
Cestou tam … bezcestím luhů a lesů
Kdo by to řek, že potkáme i trpaslíka!
Zpoza letitých stromů vykoukne zámek a my ho obcházíme
Váza s andělíčky, ale ten spodní, co se chystá stáhnout dolů k sobě toho nahoře, má kopyta!
Vzdalujeme se
Mnohem více fotek naleznete na rajčeti
Možná je mezi vámi někdo, koho tohle také baví. Někoho takového momentálně hledám. zuzi
