před spaním
Pročítám páteční a sobotní Lidovky a hlava se mi plní informacemi, které si přečtu a brzy zapomenu, zůstane mi z nich jen opar nebo pár osamocených nejasných vjemů. Čtu moc ráda texty hudebního publicisty Pavla Klusáka. Přestože většinou píše o hudbě a skupinách které neznám a neslyšela jsem je – poslední dobou nic neposlouchám jen čtu – jeho styl působí na mě zasvěceně, vyhovuje mi a věřím mu. Ovšem je to jen čtení, hudbu nevyhledám… Lidovky páteční a sobotní přečtu skoro celé, snad až na sport a nějaké rozhovory s politiky a odborníky na tyhle věci. To mě nudí tyhle šplechty. Taky jsem již zmínila články Zdeňka Lukeše, propagátora dobré architektury… Zrovna jsem narazila kromě obvyklého představení nějakého fajnového paláce apod. na jeho sloupek, kde se zastává periférie a poněkud oponuje častému páně Havlovskému a vůbec všeobecnému hanění hal a satelitních vesniček na okrajích měst. Patří to k intelektuálskému koloritu stejně jako nečíst Blesk, nedívat se na Novu a sledovat oproti tomu ČT2. Vzpomněla jsem si na toho „mýho“ Ostraváka, díky jemuž jsem 2x zavítala poprvé v životě do Ostravy. Také četl páteční a sobotní Lidovky a když jsem s ním nějaký čas dennodenně hovořila, postupně už jsem začínala vypínat odposlech . Totiž on mi ty texty z Lidovek přednášel jako svůj vlastní názor, svoje postřehy. Inu, protože Lidovky čtu docela pečlivě, moc mě ty jeho večerní předváděčky později nebavily, protože jsem obvykle poznala odkud vítr věje. Vzpomínky na Ostravu, které zhořkly.
Hodně místa je v LN konce tohoto týdne věnováno spisovatelům, jejich dílům a také možnosti obživy z tohoto řemesla. Zajímavé čtení. Nejvíce mne překvapila informace české spisovatelky Monyové – ta si svými veselými historkami ze života pro ženy a díky tomu, že si knihy sama vydává, přijde ročně na několik milionů. A pak že to nesype. V každém řemesle existují ti šikovní, co se vyznají . Není to však moje gusto, myslím její nevelké rozsahem prózy. Text o hojně navštíveném frankfurtském veletrhu knih jsem převzala na knihovnický blog. Tentokrát v Lidovkách nic na téma čtečky a e-knihy, ale jen samý poctivý tradiční materiál.
Jáchym Topol také několikrát publikuje. Doporučuje knihu o Olšanských hřbitovech. Mám ji zrovna u lůžka a postupně ji pročítám a prohlížím. Obsahuje seznam mrtvých zde pochovaných, s bližšími informacemi o nich, pokud jsou autorovi tyto známy, některé pomníky černobíle vyfotografovány. Už dávno se na Olšany chystám, dokonce jsem měla domluvený milý doprovod, ale to už je bohužel časem promlčeno, tak si alespoň zatím prohlížím ty nepříliš vábné a smutné malé dokumentární fotografie a říkám si, že bych se tam měla opravdu zajet podívat … už brzy … stejně jako navštívit Krytové divadlo Orfeus. Ach, Praha … V závěru toho sloupku Jáchym Topol vyslovuje myšlenku, že sochy a náhrobky se postupně rozpadají a chátrají a že snad tomu tak na místě smrti má být. S tím postupným rozpadem souhlasím, však na fotografiích a v textu přece nejvíce vidím a čtu o novodobých vandalech. A z toho je mi moc špatně. Taková časem rozpadající se krása má opravdu něco do sebe, ale některý nekulturní bestie pro tohle nemají smysl a z mně neznámého důvodu ten čas předchází. zuzi
Předpokládám, že milionovým výdělkům "spisovatelky" Monyové nevěříte. Čtu vás ráda a žasnu nad tím, co všechno zvládáte
Připomělas mi mého bývalého – taky používal napapouškovaniny za své úvahy. Kdo nečetl jejich zdroj, musel být ohromen. Kdo ale např. poznal ve 3 tématech jeden výtisk, pochopil:-)Mělas kliku, žes ho vymákla, na knihovnici prostě neměl :-))))
Jako knihovnice si můžete zjistit náklad – počet prodaných výtisků. Dále prodejní cenu.Procenta, která zůstanou nakladateli závisí na spoustě faktorů, také na nákladu atd. Redakci si zřejmě udělá sama levně,když rediguje svou vlastní práci.Autorská práva si také asi neplatí,překlady atd. též ne. V podstatě platí za papír, tisk, vazbu. Jestli to umí může si připravit i sazbu, obálku atd.Z článku nevyplývá zda si knihy i sama distribuuje. Jestli ne tak mi na základě znalostí poměrů ve vydávání knih – znám několik vydavatelů, vychází v nejlepším případě, například prodat 20 000 výtisků po 200kč ročně na jeden nezdaněný milion.
Jana, děkuji. Zvládám asi věci příliš pro život nepraktické a spousta jiných potřebnějších mi naopak utíká a nezbývá na ně čas. Nebo je tímhle stylem podvědomě vytěsňuji 🙁
Bos, lekla jsem se v tu chvíli, jestli nepraktikuji to samý, když čtu to co on, ale ne. Jinak by opravdu těmi znalostmi oslnil.
L.V., zabývají se tím v příloze Orientace celým článkem. Náklad nyní v knihách uváděn není, většinou se nikdo nechlubí ani počtem prodaných výtisků, v textu píší, že komerčně úspěšné knihy se prodá kolem 1500 výtisků! Vieweg dle tohoto pramene uvádí: Dostávám honorář ve výši asi dvaceti procent z maloobchodní ceny. I s dotisky starších knih vydělávám v průměru dva až čtyři miliony ročně. Hrubého, pochopitelně, říká. Rekord v prodaných titulech drží Román pro muže, kterého se za dva měsíce před Vánocemi prodalo sto dvacet tisíc výtisků. Vůbec nejméně se prodá fejetonů nebo literárních parodií, obvykle kolem dvaceti tisíc,
Monyová vlastní nakladatelství Mony, nemá webové stránky, distribuuje ji Kosmas, sama si knihy vydáví i Věra Nosková. Obě spisovatelství tato živnost uživí, tak se praví v textu. Ostatní kromě snad Wievega, si přilepšují do svého standardu jinak. Učí, novinaří a hlavně pořádají besedy, což je dobré i pro jejich propagaci. Monyová říká:
Za nejlepší propagaci považuje doporučení čtenářů. Snažím se dělat něco pro své čtenářky. Ročně absolvuji kolem třiceti literárních besed, autorských čtení a autogramiád. Každému čtenáři, který mi napíše diskusní příspěvek na mých stránkách, poctivě odpovídám. Pořádám veřejné křty knih s volným vstupem, posílám knihy s autogramem…, vypočítává Monyová, co kromě schopnosti vtipně vyprávět zajímavé příběhy ze života stojí za jejím komerčním úspěchem. Zpočátku jsem měla průměrný příjem, v poslední době ale vydělávám několik milionů ročně, odpovídá spisovatelka na zvídavý dotaz ohledně lukrativity psaní.
Zdroj zde:
http://www.lidovky.cz…es=101016_0