Na skutečském jarmarku 2
Koncem srpna to bylo poprvé. Uskutečnila jsem jeden ze svých snů a prodávala s Fančou antikvární knihy na jarmarku. A dnes dopoledne byla repríza. Už to nebylo finančně tak skvělé, utržily třetinu premiérového výdělku, a nebyla to také taková zábava jako kdysi (budu muset přemýšlet o změně destinace), ale ten poslední zážitek byl vskutku nečekaný.
Povzbuzena včerejším úspěchem modelu, v kterém mě nepoznala dcera kolegyně, zvolila jsem – osmělena – ještě podivuhodnější fazónu. Takovou trochu provokativně jarmareční. Ostře červený rolák volný u krku, nová jičínská šedivostříbrná pepíkovská čepice na šikmo na ucho schovávající všechny vlasy a komplet dotvářely nápadné ostře zelené náušnice z barvené perleti. No prostě holka k jarmarku jako stvořená! Ano, nemnozí mne také poznali až napodruhé, ale ta bomba přišla stejně až cestou domů v obchodě. Vykládám věci z košíku a kde se vzal tu se vzal začal se mnou flirtovat pán za mnou stojící a pěkně ostře. Asi je to v téhle branži obvyklé, jít rovnou na dřeň jaksi, aby nebylo pochyb, ale já jsem teprve nováček, tak mě to zaskočilo. Prý si mne všiml, jak naproti prodávám knížky (já jeho ne, měla jsem svý práce dost) a kam prý jedu zítra. Já že zítra nikam a on nedal pokoj, jestli prý jezdím taky do Valů? Odbyla jsem ho lehce, že sice ne, ale jistě se potkáme brzy někde jinde. A zaplatil za mne kavalírsky jednu korunu, když jsem měnila drobné z trhu za papírové bankovky. Přiznám se, oslovilo mě to a v duchu jsem si přitakala k volbě toho dnešního kostýmu!
😉