Libodřice  Bauerova vila

Kubismus všude, kam se podíváš!

V Libodřicích na Kolínsku vyrostla v bizarním prostředí vesnického velkostatku kubistická Bauerova" vila. Vystavět ji nechal majitel, Adolf Bauer, jako své rodinné sídlo, od roku 1987 je tahle stavba zapsána na seznamu kulturních památek. Jaké štěstí!

Vila byla postavena v roce 1912-14 a autorem projektu je jeden z nejvýznamnějších českých architektů 20. století, Josef Gočár. Od prosince roku 2002 koupila vilu od obce Nadace českého kubismu, a v letech 2005-08 provedla generální rekonstrukci památky podle návrhu Ing. arch. Michala Sborwitze. Exteriér i interiéry byly rekonstruovány se snahou přiblížit se co nejvíce původnímu vzhledu, obnoven byl i pozemek okolo vily, postaven poprvé! plot podle návrhu Gočára a nově vyrobena železná vrata a branky, jejichž torza se našla kdesi ve sklepě. Na zahradě byla též instalována replika Gočárova zahradního domečku, jak jinak než kubistického, z Pražského hradu.

Od 28. června 2008 je vila zpřístupněna pro veřejnost jako muzeum architekta Josefa Gočára (1880 – 1945) a galerie kubistického designu. Interiéry jsou upraveny jako instalovaná kulturní památka a nabízí návštěvníkům dobovou atmosféru počátku 20. století. Nosnými body expozice jsou pak dochované prvky interiérů, především zařízení koupelny, krbové zařízení, dřevěná vestavěná skříň či knihovna. V rámci provedeného průzkumu byly objeveny vzorky tapet, podle nichž byly vyrobeny a instalovány repliky. Interiér doplňuje dobový kubistický mobiliář a exponáty výtvarného a užitého umění. Tolik ve zkratce.
Exteriér vily je velmi kubistický a netýká se to jen detailů, nýbrž celé hmoty domu. Zejména vstupní část oslňuje reprezentativností a umnou organizovanou hojností použitých kubistických prvků složených do libého na pohled celku. Jakoby ostatní části domu sloužily svou existencí tomuto průčelí. Neruší, vzhled nejeví se násilně – jaksi aby to bylo kubistické za každou cenu, kompozice na mne působí dojmem architektonicky vybroušeného drahokamu. Interiér už je továrnicky tradiční – tj. vysoká hala, dřevěné schodiště, ale kubistické doplňky to jistí, hlavně impozantní lustr Ladislava Machoně, spuštěný na novém řetězovém závěsu z horního patra až do přízemí. Malá poznámka – do domu se vchází bokem, "technickým" vchodem vlevo, a tím pádem je vstup do hlavní "lodi" – zatím bezprizorního hosta nepřipraveného na nic – tedy na ten nával krásy – provázen jakousi pomyslnou estetickou peckou mezi voči!

Pro mne byl vstup do toho světlého otevřeného vnitřního prostoru domu – interiérového atria, prozářeného sluncem, provzdušněného velkoryse řešeným prostorem a opticky protepleného použitým dřevem, něco jako zázrak. Nevím jak je to možné, ale cítila jsem se v tu chvíli tak hloupě bezdůvodně šťastná a jakobych se rozdýchala", neřknu-li otevřela. Nesmějte se tomu, jsem zkrátka na tyhle krásné věci citlivá, no! Orgasmus ducha!
A pak už jen pastva pro oči … původní i snesený kubistický mobiliář a jiné umělecké kousky z toho období mi dělaly safra dobře na duši! Co vám mám povídat, jeďte se tam podívat!
Mám-li jmenovat jednu místnost, tak mne okouzlila atmosféra haly se závěsem lampy a vším všudy a pak – neuvěřitelné! Původní koupelna. To mne tedy opravdu rozjařilo! Jak ráda bych se tam vykoupala, a pak odešla v měkkounkém bílém županu do bílé kubistické ložnice. A to si pište, že bych tam nebyla sama!!! Hmmmm!

Pozn. Ve vile se nesmělo fotit, pouze informační panely. Tak se mrkněte jinam na tu krásu a na rajčeti naleznete celou snůšku fotek ze zahrady. I jednu utajenou z té haly s Machoňovým lustrem!

A zítra vila poslední!

Kontakt na paní Markovou 602 188 419 kdykoli vás provede i v zimě, ale musíte se ohlásit předem. Ve vile se v topném období topí a kdybyste viděli ty krásné monstrózní litinové radiátory! Strejda byl trochu rozladěn tím že museli jsme navléknou návleky na obuv a interiér zdál se mu studeným neosobním, pokud jsem správně pochopila, chválil Pečky více. Však mne ta studená "neosobní" krása dokonalé vily a instalovaného restaurovaného či zachovalého kubistického nábytku – mohla bych říci absolutní krása bez jiného přívlastku typu osobní, intimní, zlidšťující apod. nevadila. Krása věcí byla ponechána sama sobě. Vše dosud nové čisté. A strejda vzpomínal na tehdejší krásu staré omšelé vily s patinou … jak to mám ostatně ráda i já, ale tentokrát nebylo pro mne srovnání.

Ještě bych doplnila informací, že v přízemí domu se  kromě kuchyně a přilehlé místosti pro služku velikosti lodní kajuty, nacházela i původně
netradičně  pánova ložnice, pracovna  a dosud zachovalá originální koupelna. Tím netradičním myslím majitelovu ložnici. A další. Podlaha byla kryta parketami a velmi neobvyklým uměleckým linoleem (se zaplněnými barevně kontrastními výřezy), na rozdíl od rodinné části domu nahoře – zde spořivě použita prkna.

A odkaz na Nadaci českého kubismu, díky jimž (a zapomoci peněz státu, EU  a ostatních mecenášů) můžeme tu krásu kubismu zde soustředěnou obdivovat. Zde fotogalerie vily na jejích stránkách