Kubistický kostel v Pečkách

kostel Českobratrské církve evangelické zasvěcený Mistru Janu Husovi

V neděli jsme věnovali celý den kubistickým památkám na Kolínsku. V případě kostela v Pečkách a Bauerovy vily v Libodřicích se jednalo o znovuobjevené památky – Bauerova vila vstala  z popela” zásluhou Nadace českého kubismu, Nový zámek v Ratboři (spíše tedy vila) byl také opraven teprve nedávno a stal se z něho hotel Kotěra.  O kubistickém kostele se všeobecně nevědělo.
S přáteli – strejdou a tetou” z Kolína jsme se shodli jednoznačně, že největší zážitek jsme měli z kostela v Pečkách. Nejen krása a kubistická harmonie stavby, jejího zařízení a dokonalost detailů kterou naše oči viděly, ale též osobnost průvodce – historika umění Miloslava Vlka, v nás zanechala pocit slavnostního a jedinečného dojmu ze zhlédnutí této památky.

Pár informací:
Raně kubistický kostel z let 1913-15 je postaven podle návrhu architekta Oldřicha Lisky, Gočárova souputnika, pracovali spolu v Hradci Králové a je to jeho jediná kubistická stavba.  Pan Vlk uvádí, že toto je jediný kostel u nás zasvěcený  památce Mistra Jana Husa. Samé unikáty …

 

Jedná se o jediný kostel na světě s kubistickým interiérem a slohově čistou, v Evropě ojedinělou stavbou rané fáze kubismu, která se vyznačuje omezenou barevností a zborcenými plochami. Kostel se dochoval v původním stavu bez jakýchkoliv pozdějších úprav a původní je rovněž kubistické zařízení, jehož autorem je rovněž Oldřich Liska. Jedná se především o vitráže v oknech, původní podlahy, kazatelnu, varhany, lavice i překrásný stůl Páně ve tvaru kalicha, jehož pojetím předběhl Liska dobu alespoň o 30 let a předznamenal vývoj designu ve 40. letech 20. století. Masa stolu je zajímavá nejen pro ctitele umění, ale  i pro “kamenáře”.  Základ je vyroben z granodioritu, což je hornina podobná žule, noha z bílého pískovce a vrchní deska z gabra. Horniny se skládají z minerálů, třeba v tom gabru je dominantní minerál ladradorit atd., nějakých jeho zajímavých vyrostlic jsem si však nevšim. Zavádějící předchozí informace doplnil pokamenicku “strejda kamenář”, opravil hlavně větu, že stůl je zajímavý z mineralogického hlediska.

 

 

 

 

 

 

Dominantou stropu jsou pak lustry, které vycházejí z krystalů nerostů jak v závěsech, tak ve stínidle. Pečeť kubismu nesou i desky na texty písní, které jsou ve tvaru otevřené knihy. Uvnitř se dochovala vzácná sádrová studie sochy Mistra Jana Husa od Stanislava Suchardy z roku 1912. Je to předloha, podle níž se odlévala Husova socha před kostelem. Připomínám mnou navštívenou  Novou Paku a Suchardův dům!

 

 

Unikátní je technická stránka armovaného sádrového stropu s dřevěnými kazetami, který je zavěšený na příhradové konstrukci. Ta je snýtovaná z ocelových nosníků podobně jako Eiffelova věž a je posazena na betonovém věnci. Kromě stropu nese konstrukce ještě střechu, což bylo nejen levnější, ale přispělo také k jejímu celkovému odlehčení.

Pan Vlk je vskutku jedinečným průvodcem. Není pouze historikem umění, ve smyslu profesního vztahu k tomuto kostelu, ale také kurátorem evangelického sboru, kterému tato stavba patří a spravuje ji. Nejvíce však je obdivovatelem Lískova umění, umění promyšleného do toho nejmenšího detailu.  Nakazil nás svým nadšením a “zamilovali” jsme se do této památky též. Jak několikrát pan Vlk řekl … je to prostě krása.  Ach jo, co všechno jsme se dozvěděli, nejen o stavbě, též o sboru a takové ty neobvyklé aspekty, řekla bych … a mně to bylo ještě málo, chtěla jsem se podívat do fary a vůbec …vytěžit z té návštěvy úplně všechno – jak řekl trochu káravě však s porozuměním strýc. Dvakrát jsem pana Vlka přemlouvala na tu faru a loudila, zda tam nejsou původní záchody a koupelna! On však s úsměvem mně sdělil, že kdyby tam něco takového bylo, ukázal by nám to bez ohledu na ctění soukromí faráře. Tak až to mě uklidnilo a už jsem dala pokoj.

V interiéru kostela může pozorný nespěchající návštěvník objevit mnoho zajímavostí a na ostatní pozoruhodnosti zapadající do celku a souvislosti nás – zvědavce – upozorní pan Vlk sám. Opravdu, není kam chvátat a je fajn si kostela užít a  se v něm alespoň na chvíli “zabydlet”.  Je to vlastně snadné, člověku se ani nechce pryč, vše je jak má být, nikde není hluché místo, je na co se dívat, co obdivovat – přestože evangelický kostel  “bez obrázků”  se nám na první pohled  může zdát strohým. Je to však v tomto případě povrchní dojem. Existuje zde harmonie. Je všudypřítomná.

Neodpustím si některé věci zmínit. Tak třeba kostel má zdvihnutou podlahu jako v kině a lavice jsou konstruovány opravdu kubisticky. Vpravo vidíme na nich zvláštní úchytky, vlevo ne. Proč asi: vpravo sedávali muži a na držáky si odkládali klobouk. Jak se asi vyměňují žárovky na svítidlech? Svítidla se dají vytáhnout stropem nahoru. V kostele je zabudován na svou dobu průkopnický systém ventilace a vytápění … přestože kostel bez obrázků, v přednáškovém sále je neobvyklá freska Jeronýma Pražského (neobvyklá protože “obrázky” se v tomto církevně plánovitě neokázalém prostředí “nenosí”), též byl upálen jako Hus, ale …. nebudu pokračovat, však si nechte něco na překvapení!

Více fotek na rajčeti a na webu cesty a památky Kolínska

Není smyslem tohoto textu  upozornit na vše, ale nadchnout vás! Jistě už vás svrbí nohy a hned příští týden do Peček vyrazíte. Každou neděli od 10 do 11 hod. pan Miloslav Vlk zájemce o prohlídku uvítá v pečském kostelíku.

Jsou to takové detaily… navštívili jsme kostel po mši na na Stole Páně byla dečka a kytka. Netroufla jsem si požádat o její odstranění, aby vynikla stylová čistota stolu, však pan Vlk to provedl sám a bez váhání. Ano, byl pro nás zážitkem nejen kostel …

Ještě bych dodala, abych jen nehorovala, že vstup stavby je dodatečně upraven – vybudován vstup zvenčí do přednáškového sálu. Ta úprava včetně použitých zdobnějších dřevěných dvojkřídlých dveří a omítnutého zábradlí není nejšťastnější, je to takový přífušek do čisté stavby, však přehršel toho ostatního krásného zachovalého tento dojem zatlačí do pozadí.

A ještě jeden kubistický kostel! V Praze na Žižkově! Tedy Betlémská kaple – ti evangelíci ale dávají zelenou novým myšlenkám!