Zář 122010
a já sedím doma + bonus – dva černý ze zahrady
Po zážitkovém Jičíně trávím ten krásný víkend doma prací. Vylezla jsem z doupěte pouze v pátek odpoledne, kdy se u nás otvírala nová sportovní hala, s dechovkou a mažoretkami, a já se šla podívat na mažoretku, s kterou jsem prodávala na jarmarku staré knihy. Hala je tak nějak vzdušná, funkční, barevná, ale ta stará z padesátých měla zase patinu ale byla opotřebovaná k smrti. Tak se zbourala a za pomoci evropských peněz se postavila nová.
S oranžovou páskou nad hlavou starosta Novotný a vedle něho ve světlém Imgich Bugár, držitel mnoha medailí.
Včera ožilo naše malé opuštěné nádraží. Charitativní akce, – výtěžek jde pro lidi s poškozením míchy, a její doprovodný program, na naše nefunkční nádraží (koleje dosud leží, semafory blikají, vlaky zastavují) přivezl výstavu speciálních vagonů – dětská herna, kino-vagon s promítáním pohádek, výstavu historie jízdenek, dále zde byly pochoutky z pravá venkovské zabíjačky, vystoupení dechovky a Ivana Hlase. Zde jsem již nebyla.
Tolik oficiálně. Já jsem se dala do vaření a domácích prací. Nejvíce času věnuji loupání ořechů. Louskáček od vietnamců jsem zničila, zakopila jsem tedy nový stejného vzhledu, 2x tak drahý, v nevietnamském obchodu a zatím ten maraton vydržel. Jdu pokračovat. Pracuji, abych měla uděláno, a koncem měsíce mohla odjet se podívat k sousedům, do Rakouska.
Zuzi, zkus Čajkovského louskáčka, ten by to možná rozlouskl. :–))
Jo, to by šlo, kdyby mi sem přibaletil na zahradu hned bych ho zaměstnala. Za dva dny jsem rozlouskla velkou krabici ořechů, takovou od vína, vysokou. A mám tu ještě jednu nerozlousknutou. Snad to během týdne zvládnu. Nabyla jsem jisté zručnosti. Letos se ořechy neurodily, a to je dobře. všeho moc škodí.
Určitě, přibaletil by a rozlouskl by to zubama.
Hmm, to by musel být dobře stavěný louskáček! Něco jako kulturista.. To by se louskalo!
šelma by potřebovala maskovací kožich.
No, to jo, viděla jsem ji z okna v podkroví, byla tam na slunci rozvalená jak amorfní hmota, jak rozlitej dehet 🙂 – ale v pohotovosti! Jen jsem se přiblížila s foťákem, zbystřila a posléze zdrhla.
Líbí se mi, že vypadá jak forma na velikonočního beránka …
Zuzi,zdravím po dlouhé době. Chci strávit hezké chvilky, tak brouzdám po Tvém blogu a čtu, co jsem během léta zameškala. Trochu jsme cestovali, tak teď mám restíky a doháním a koukám, co se kde na mých oblíbených stránkách děje. Hezké dny, Míša
Ahoj Míšo, to je dobře, že jste si tak užívali, závidím vám tu možnost a vzájemné společenství, ale v dobrým :)))