Srp 282010
AKTUALIZACE!
Tento anglický výtvarník se jmenuje Antony Gormley a umístil v alpské krajině na západě Rakouska stovku identických soch mužů v životní velikosti. K železným odlitkům není snadné se dostat, neleží tam, kam dojedete autem, ale kam dojdete až po delší horské túře.
Vzpřímení nazí muži z rezavě hnědého železa s upaženýma rukama upřeně hledí do horské scenérie vždy z výšky 2039 metrů nad mořem a každý z nich váží 640 kilogramů. Projekt, který zde tento muž za nemalých starostí a organizačních problémů uskutečnil, se nazývá Horizon Field a bude přístupný do roku 2012. Podle agentury APA jde o největší uměleckou výstavu pod širým nebem, jaká se kdy v Rakousku uskutečnila.
Tato železná těla jsou strážní, vysvětlil dnes devětapadesátiletý umělec.
Čas je na jejich straně, protože nejsou ze svalů nebo masa, a vůbec si nejsou jistí, jaký je jejich význam. Čekají na naše vzpomínky, sny a přání lidí, kteří je potkají.
Čas je na jejich straně, protože nejsou ze svalů nebo masa, a vůbec si nejsou jistí, jaký je jejich význam. Čekají na naše vzpomínky, sny a přání lidí, kteří je potkají.
Gormley nechal 100 železných mužů zhotovit podle svého vlastního těla v Londýně. Rozmísťování soch v horské krajině se pak s pomocí vrtulníku ujali pracovníci místních provozovatelů lanovek, horské záchranné služby i vojáci. O přesné umístění soch se postarali s pomocí GPS navigace vyměřovači z regionální energetické společnosti Vorarlberger Kraftwerke. Od umělcova zadání se prý neodchýlili o víc než pět centimetrů.
Nadmořskou výšku 2039 metrů umělec zvolil vědomě. Už to je nad hranicí výskytu stromů, protože postavy mají být obtížně dosažitelné, ale zároveň jsou v dohledu pěších stezek a sjezdovek.
Orientační mapka umístění soch projektu Horison Field
Má smysl věnovat své myšlenky a svůj čas takovým pracným a dlouhodobým projektům s nejistým výsledkem, kde je nutná spolupráce a souznění mnoha lidí nejrůznějších profesí – původně měla být výstava Horizon Field k vidění už loni, ale projekt vázl na jednáních s 34 majiteli pozemků, zemědělskými spolky i ochránci přírody.
Obdivuji umělce tohoto druhu, co nestaví na laciném postmodetním efektu a přece jejich práce – mnohdy dlouhodobá a náročná na přípravu, má ten příslovečný šmrnc a svěžest, v tomto případě i tajemnost spojenou s jistou nedosažitelností a spiritualitou. Je to něco podle mého gusta.
Safra, kolik krásných míst bych chtěla navštívit, a nemám vůli to sama dotáhnout do konce…
Zdroje fotografií a textů:
Doplňuji fotografiemi "elektrický pylónů" z Islandu, design: Choi+Shine
(díky za inspiraci Kláře!)
Více a další podobné inspirace zde , nelze vše vkládat, pátrejte sami 🙂
I já smekám. Tohle mne odrovnává. 🙂
Jo! Dík za reakci, Evi
stovka stejných ?!?!? soch… kdyby byla každá alespoň trochu jiná … uniformita mne odrazuje … nehledě na to, že stačí najít jednu 🙁
Dobré.. Někteří (muži?) by možná v krajině viděli raději spíše ženy, typuju 😉
Gombo, v tomhle se náš pohled liší :), já vím, každá keška je jiná 🙂
No, chlap je chlap. říkej si co chceš.
Pokud by to měla být žena, hodila by se k tomu taková ta prodloužená neerotická od Olbrama Zoubka. Klidně by jich tam stovku mohl rozmístit ze svých zásob, každá by byla trochu jiná a všechny "stejné".
Ty dodaní držičky a držiči drátů my teda připadají jako větší "přidaná hodnota", ale chápu, že je to indiv. názor. Mohlo by být zajímavé, kdyby to ZČE inspirovalo 😉
Nojo, má to i účel 🙂 a dotváří pustá krajina.
Když jsme u té spirituality, nejlepší by bylo, kdyby se ti alpští chlapíci domluvili a někam z těch svých míst utekli a poschovávali se. To by se Antony Gormley divil :-))).
Ten Island je úžasný!
Báro, to by hory jen duněly při tom úprku 🙂
WOW, to je pěkný
WOW, to je pěkný
WOW, to je pěkný