… a to jsem původně chtěla psát o PoděbradechBlaze tomu, kdo dovede před spaním zavřít všechny šuplíky a hned zabírá. Nepořádky to sice z hlavy nevymete, ale alespoň se člověk dobře vyspí a ráno zčerstva jim může čelit.
Včera se mi to nepovedlo a aniž bych to safra měla v plánu, začala jsem se pod náporem černých myšlenek a osobních životních prognóz nějak hroutit. Začneš s jednou blbostí a hned se to začíná nabalovat a odevšad soustředit do jednoho místa – mé hlavy – a tu tím paprskem pěkně propalovat. Však mě také bolí hned poránu jako střep! No, co se dá dělat, musím si ty resty a nedorazy sepsat a začít tý chobotnici usekávat chapadla, než mě jimi zadusí. Nechci si však stěžovat, každý máme nějakou chobotnici.
Včera jsem večer zase uklízela staré noviny a pokochala se při tom jejich třídění několika krásnými funkcionalistickými vilami. Zdeněk Lukeš jich v nejlepší sobotní novinové příloze ORIENTACI (Lidovky) zveřejnil několik, texty jsou zde, ale fotky si musíte dohledat na obrázkovém googlu sami, v těch virtuálkách je nanaleznete

Tahle krasavice je z Hrušovan, pro ředitele tamního cukrovaru ji navrhl Adolf Loos a byla prý první stavbou s plochou střechou na našem území.
Tohle ale není vila od Lukeše", ale upoutávka na výstavu na brněnském Špilberku. Do 27.9. zde probíhá výstava: Adolf Loos – dílo v českých zemích a Brněnské stopy Adolfa Loose. Bonusem pak jest zdarma vyhlídka ze špilberské hradní rozhledny, kam ovšem musíte nejdříve vysupět (ve vstupence je zahrnuta možnost navštívení i dalších dvou výstav, viz
A když jsme u těch vil … znáte tuhle?


Je to dům architekta Otty Rothmayera – sám si ho navrhnul, pravé ruky architekta Josipa Plečnika, dnes stojí v rušné části Střešovic. Přitom původně vyrostl na samotě, až později začaly v okolí růst další vily i areál vojenské nemocnice. Ve střešovické vile se plánuje expozice věnovaná právě jemu, architektu Rothmayerovi, dům totiž spravuje Galerie hl. m. P.
Romantika tehdejší periferie zřejmě lákala na okraj Střešovic i dalšího slavného hosta a velkého přítele Otty Rothmayera – fotografa Josefa Sudka. "Jako kluka mě učil fotografovat. Když fotil svou těžkou kamerou pražskou periferii, pomáhal jsem mu s vozíkem, na kterém ji převážel. Někdy se naše výlety protáhly až do Šárky nebo do Troje," popisuje pouti po Praze Rothmayer. Zde fotka obou:
A tak v té souvislosti můžete zrovna v Praze, kromě okouknutí té střešovické vily zahalené v zeleni, i nostalgicky shlédnout v Galerii Louvre na pražské Národní třídě 22 fotografických obrazů Josefa Sudka.
A jak jsem včera četla v textu Jáchyma Topola, Josef Sudek tam pro nás zanechal i poselství:
Dělat naplno, nespěchat a netrápit se."
A to stojí určitě zato!
to zátiší s tím sklem je úžasné.
ANO,Billy, a jako když tě přivolám, včera jsem objevila, že tvůj blog zmizel!
Smazla jsem ho..prostě jakési vnuknutí nebo co…je to ale děsivé podivný pocit..
Udělala jsem kdysi to samý a dva roky života byly v jednom momentě fuč. Tak jsem si založila tenhle, a hele jak už je to "stará věc"… udělala jsem to, protože jsem tam psala důvěrné věci a nechtěla jsem najednou, aby si to každej čet.