…
Mám sice rozečtenou dětskou knihu Ostrov tet, ale při mém rozpoložení raději večer sáhnu po HP. Třeba se tam dočtu jak přežít prázdniny a nezbláznit se. Uvažuji o založení blogu v rámci projektu 365, ještě to zvážím. Bude-li výhledově chalupa stát a bude-li na čem psát … jedu za týden na týden s kamarády na Jizerky a doma bude hospodařit syn.
Ostravák se divil, že bydlím v domě se zahradou (moc práce) a že mi není jedno jaké budu mít lino ( je to jen lino) a že třeba jen tak sedím na zahradě a nic. …
Proč ne, říkám si, každý jsme jiný, ale vsadím, se, že kdyby poseděl družně se mnou ráno na zahradě, …když se všechno probouzí, slunce se pomalu sune svou drahou kolem stromů, přejde kůlnu, prosluní zápraží a navečer doputuje nad budovou bývalého soudu a zapadne … liboval by si stejně jako já. Nejlepší je posedět poránu. Lidi ještě dospávají a zatím nenastalo všeobecné hemžení. – Sedím v tu dobu na staré lavičce opřené o stěnu domu a dívám do zahrady. Vnímám slunce, stíny a zdánlivý klid. Přemýšlím jen tak lehce nad hloupostmi a čekám, jestli se přijde okoupat kos do koupadla. Nebo víc kosů. Mám málo času, ale tyhle víkendové ranní chvilky samoty si neodpustím. Kosi jsou nebojácní ptáci, ví o tom ledacos i Henry Psanec, a pozorovat je z bezprostřední blízkosti je velmi příjemná věc.
Přiletěl a focení mu nevadí.
Celý víkend uklízím a třídím nepotřebné věci. Kuchyň mám přestěhovanou a zjistila jsem, že nová linka je o něco objemnější, protože se mi tam vešlo vše a ještě zbylo prázdné místo. Několik prázdných míst. A to se mi hodí, protože mám jistý deficit úložných prostorů – jak jsem již zmínila, rozsekali jsme dvě skříně a jednu uzavřenou polici. Udělala jsem dobře, že jsem poslechla" – byla jsem k tomu navedena panem Martinem. Ten nový minimalismus se mi zamlouvá tak, že ponechám stěny prázdné, bez obrazů. Stejně si na ně člověk po čase zvykne a nevěnuje jim vůbec žádnou pozornost. Ačkoli podvědomě zřejmě svůj smysl mají. … zuzi
Absolutně nejsem ranní ptáče – ale popsalas to ranní vysedávání táák lákavě… 🙂
No, je to spíš funkcionalismus, minimalismus snese jen dvě, tři, čtyři barvy, v základu bílou a černou, pak ještě šedou a hnědou.
Já miluju funkcionalismus a minimalismus, strašně se mi to líbí, ale nedokázala bych v tom žít, potřebuju tuny polštářů, obrázků, květináčů, přehozů, domácnosti zařízené něco mezi Thajskem a Provance:-), ale strašně ráda se dívám na Deku na minimalistické domácnosti, v nichž není prakticky nikdy nic k uklízení, protože všechno má svá přesně daná místa.¨
Kos tu semtam projde, Ňuninka ho zatím neulovil, a koukám, potřebuje koupátko:-)
ten kos je parádní! je to vlastně zčásti domestikovaný druh – ve městech (s výjimkou holubů) už málem nic jiného nelétá. snad ještě v zimě do krmítka.
ale stejně je to hezká fotografie.
Nadchl mě kos i "víc kosů" – rozkošné fotečky, je to zážitek!
JéééTak tohle ranní posezení mám taky ráda. Přestěhovat se z centra Prahy na okraj byl balzámek na nervíky. Akorát my bydlíme v bytě,ale v pavlačáku a jsme poslední barák. Kosáci tady řvou jako blázni (říká přítel) do toho se hádaj jiřičky a vrabci (konečně jsou zpátky) a občas zahlédnem i pár volavek… jo a pak tady běhaj takový malý černobílí ptáčci na strašně hubenejch nožičkách 🙂
Nomi, to mi safra lichotí :)))
Mod, koupátko především, třeba zkus na tyči, pozorovat koupající se kosy je pozitivní :))))
Pavle, já tu mám strakapoudy, vrabce, sýkorky, pak ty "třasořidky" s červeným vocáskem, někdy brhlíka a zvonky. Kosi však jsou jaksi domácí …
Míšo, poslední dny mě zase je baví fotit, snad že je lepší počasí a lepší nálada. Mám zajímavý postřeh, že řadu lidí začínají ptáci v okolí jejich bydliště zajímat a půjčují si atlasy ptáků …
vofce, viděla jsem na blogu fotky z bývalého a nynějšího tvého bydliště. Volavky ti závidím, ty jsem v přírodě viděla jen jednou a už ani nevím kde, u nás asi nikoli …