Kniha, kterou slupnete jako malinu
Probudila jsem se o půlnoci a po ostrém rozhovoru se synem jsem nemohla usnout. Nad svou bezvýchodnou bezmocností žít šťastně a bez neustálého pocitu sevření", je-li doma. Je nesnesitelně hrubý a vulgární a to mne sráží do kolen. Jsem sama na celým světě, odpojena, neschopna napojit se na jiné kontakty s tím stálepřítomným podvědomým tlakem. Ty pocity a soužití s ním mne sžírá. Nejsem to já.
Knihu jsem přečetla za hodinu, je jiná než bývají dětské knihy. Humor a fantazie, přesto při zemi. Dala mi impuls jak se z té mé neřešitelné situace vymanit. Zázračná Jirkova medicína, kterou namíchal pro svou strašnou babičku, otravující explicitně 🙂 život celé rodině a Jirkovi zvláště – až obludně, všechno vyřeší. Chamtivá babička jí vypije celý hrnek a zmenší se na molekulu… Předtím ovšem přerostla dům a museli na ní povolat jeřáb. Ať dělal tatínek s Jirkou později různé experimenty, tu první medicínu – zvětšující kuřata do velikostí koně – už znovu nenamíchali. A není divu. Zázraky se nedějí každý den. Úryvek a více
Ale mně se jeden stal. Opravdu nevím z jakého popudu mi přijel z dálky dálkoucí s kytkou popřát k svátku jeden starý" nápadník. Nic z něho nekouká, je navěky zadán, jak se zdá, ale setkat se s ním a trochu i dobrodružně tisknout za rohem knihovny, je milé. Malá radost stává se radostí velkou.
Kuchyň mám tak nějak hotovou, ještě bez světel, krytu výparníku, garniží, záclon, koberce, bez obsahu skříněk, plsti na koncích židlí a stolu, jak doporučil pan D. V pondělí přiveze fakturu a slíbil mi, že mi sprejem ostříká poškrábané akumulačky. Též mi včera večer přestěhoval se synem těžkou červenou sedačku. Jakýkoli příchod chlapa do domácnosti se musí zkrátka využít. S citem pro věc.
Nic, jdu stěhovat, mám toho až nad hlavu…
Ten ostrůvek je skvělý! Bude se dát vyúžít i jako jídelní pult?
Zatím ne, ale našla jsem v časopise o bydlení různé možnosti, jak z něho pultík třeba časem udělat. Zbyl ale kus desky, a tak na podzim pultík doděláme – vzadu zakrytý, dovnitř volné police – na chlebovku, koření, toustovač a podobné věci, které nechci aby přebývaly na lince
Moc pěkná je ta kuchyň!
Hezká kuchyň mamko. Měla jsem strach z těch dlaždiček, ale vypadá to hezky. Ahojky
Jo, pěkná je:-) já bych teda volila jiné barvy, protože jsem letní typ, mozaiku nad sporák bych nedávala, protože mám s mozaikou v kuchyni už své zkušenosti, a troubu bych dala o patro výš, protože mám zkušenost od Vltavy, že je to mnohem lepší, když člověku výhřez horké páry neslepí namalované řasy, ale pěkná je:-)
Mimochodem, Ty jsi levák?
:-))máš to krásný Zuzi :-))
Děkuji, vážení a milí 🙂Zvažovala jsem dlouze o každém detailu, tedy spíše vizuálně než funkčně, přiznám se, i když ani tomu jsem se nevyhnula. proto mám kontrastní červené dlaždice, rozražené nad sporákem mozaikou (byla jsem předem varována čtenáři blogu a posléze uchlácholena obkladačem, čas ukáže) v barvě sedačky, zásuvky nenápadně trochu do tónu, sytě žlutou výmalbu obývací části kuchyně, a jiné detaily atd … hlavní rozhodnutí – linka vanilka, korpus a neobvyklá deska (ještě nikdo tento druh u pána s celorepublikovým rozsahem práce nechtěl) má něco do sebe. Až poplatím a zjistím stav financí, něco došetřím, budou úpravy – doděláme kousek ostrůvku, zevnitř otevřené police – ne až k zemi a výparník vyvedeme přímo na půdu, už to máme domluveno. Také zatím nemám svítidla, příslušný koberec, záclony a závěsy. Všechno mám ale v merku a docela přesně vím co chci, hlavně však abych se nějak doplatila… jo a levák nejsem.
Aha, no já jen, že máš všechny jednodílné police, krom těch u zdi, s otvíráním doleva, tedy levou rukou, já mám taky jedny takové zrádné dvířka, nahoře, a jakmile je okamžitě znovu nezavřu, vždycky je na té divné levé straně zapomenu a pak se do nich velmi často praštím.
🙂 … tak tohle jsem řešila čistě opticky, vůbec netuším co to se mnou udělá ..
opticky, aha, tak doufám, že si těma ránama do hlavy tu optiku nerozostříš 😀
Heh, bez obav … jsem asi po tátovi obouruč, páč to zvládám jaksi mimoděk -automaticky.
Fakt je krásná, ale já tak strašně nerada vařím, že i ta nej kuchyň mi přijde odpudivá. :-)))
Je určitě pozitivní a hlavně fajn, že ses do toho pustila, ta místnost získala úplně jiný náboj:-)
Teď ještě,pokud si to má zachovat ten funkcio-minimalistický vzhled, chtělo by to spíš žaluzie než záclony a závěsy.
zuzi,máš to doma pěkný, raduju se s Tebou
hm, musím pochválit, je to dobré. Ta deska mi k tomu uplně nepasuje, ale je to věc fkusu:-)
Závidím ten pult, velká pracovní plocha mi v kuchyni děsně chybí.
Evi, nikdy jsem nebyla fanoušek vaření, ale poslední léta při vaření relaxuji. Vařím však jen, je-li pro koho. Sama pro sebe ne, to nemám motivaci. Nejvíc mi chutná, když mi někdo uvaří, to je krááááááááása!
Mod, je to starej barák, žaluzky tam nevidím a kromě toho tu mám tmu a žaluzky by tomu jen nahrávaly. Když tak ty venkovní rolety, ale na to už nemám. peníze ani nervy pokračovat dál.
Míšo, děkuju Ti.
Sejra, čéče, ta deska právě každého fascinuje, mně nejvíc, ale proti gustu atd …