…
Nevím jak je tomu u vás, ale asi stejně jako u mne. Chvíle štěstí střídají chvíle smutku, nemohu říci, že jedno převládá a trvá relativně stabilně. Ty největší smutky, s kterými ovšem nejde nic dělat, do toho nepočítám, a stejně tak radosti jdoucí mimo mne, jež mohu sledovat spíše z povzdálí – než být jejich denním hostem…
Dnes bylo více plusů. Přišli mně na besedu prvňáčci a nebyli zde poprvé. A prý sem chodí rádi. Zdá se, že jim mohu věřit. Dostala jsem od nich totiž neobvyklý důkaz jejich pozornosti a přízně. Obrovskou kytici všech možných květin! Každé z dětí doneslo do třídy květinu z domova a paní učitelka je svázala v jeden obrovský pugét! A ještě jsem byla poctěna poděkováním se sluníčkem, otevřu-li ho, dočtu se samé krásné věci. Velmi upřímné a vzácné … zuzi
ježiš to je hezký!
A hezký je i to, že se děti pořád ještě zajímají o knížky! :o)
Paráda:-) Koukám děti pořád píšou krasopisně, to si musely dát teda záležet.
Jarmilko, děkuju za ohlas, záleží to na nás, abychpm je k tomu nenápadně přitáhli …
Bos, taky jsem zkoumala a soudím, že to poděkování psala Adélka Pečenková. Je podivuhodné, že jsem něco takového dostala.
Tohle musí potěšit. Moc pěkné:-)
Třeba se mi to jen zdá,ale stejně mám pocit, že nejhezčí poděkování, přání a dárečky jsou od malejch dětí. Jak říká synek od "Trpajzlíků". Tohle je důkaz. Tak ať Ti ta radůstka co nejdýl vydrží (kytiččce dej pro sichr acylpirinek) a jen tak dál.
Ze Světáků:
"Nebuď hysterickej, na co polezem do knihovny, když budeme mít knihu" 🙂
:-)) je to krásné, a asi to s nimi určitě umíš. I já dospělák má tvé povídání o knihách moc ráda.
Malá byla se školní družnou v knihovně jen jednou, zjistila jsem, že jim tam místo povídání promítají pohádky na dvd. Možná si o nich pak povídali, to netuším. Už tam chodíme raději jen spolu.
Díky za ohlasy …já nepromítám, nemám z čeho a na čem :), beseda se vydaří, když je člověk dobře naladěn a těší se. Někdy to ale žádná velká sláva není a k vzájemné souhře nedojde. 🙁
to musí potěšit!
To jo, na chvíli to vytáhne na výsluní :)))