Věci se mají tak 2.

…

Dnes jsem prožila perný, ale příjemný den. Celý den jsem sloužila sama. Sice běhám jako čamrda neustále nahoru a dolů po schodech a musím tak nějak knihovnu uhlídat před všetečnými návštěvníky – nemyslím tím registrované čtenáře, ale mám to přesto ráda, protože mohu hovořit moudře a vtipně s dospělými  muži a ženami, v tom dětském světě jsem někdy mimo realitu, je-li ten stav je trvalý a stále jen s nimi jsem ve styku v dětském oddělení.
Měla jsem velmi zajímavou debatu s jednou čtenářkou o zapomínání a fascinovalo mě, že symptomy této choroby věštící blízkost stáří, jsou u nás obou tak podobné až stejné. Strašné!!! Člověk musí stále více a více hlídat, kam co položí a schová (klíče, brýle zejména, peníze, šperky …), protože jednat bezmyšlenkovitě směřuje k naprosté zhoubě, chaosu, debaklu, zoufalství a to vše může nakonec korunovat i kolaps organismu. Člověku se z té opakované stresující situace zatmívá před očima, začíná se potit, zrychleně dýchat a nezvládá to. Strašnéovšem je, že k zapomenutí dochází hned vzápětí! Člověk zamkne dveře, odchází a vrací se, zkontrolovat zda zhasl anebo pro zapomenutou peněženku, kterou již dlouhou dobu před odchodem jistil" a přece nakonec stejně zapomněl doma. Navrací se tedy, bezmyšlenkovitě a tupě obhlíží byt a opět odchází aniž cokoli zařídil a zrevidoval potřebné, a tak to jde několikrát za sebou… Shodli jsme se též, že určité věci máme doma schované a ty schovky čas od času měníme … ale hned VZÁPĚTÍ na ta rafinovaně zvolená místa zapomínáme! Někdy navěky. K této debatě jsme došly, když čtenářka nemohla se dopočítat knih a divila se, že si někdy ony svazky zapůjčila. Nakonec po hloubkové dedukci došly jsme k závěru, že ty knihy doma mít musí (divila se třeba, že si odnesla knihu Jak zachránit manželství, když už desetiletí je nenávratně ono v troskách, ale podle anotace objeveno bylo, že to není populárně-naučná publikace, ale tzv. harlequinka). Čtenářka mi důvěrně prozradila několik triků, jak s tímto neduhem úspěšně bojovat! Vrátí-li se pro něco zapomenutého, hovoří sama se sebou již zásadně nahlas: Uďálas to???! Anebo když poněkolikáté zase bloumá a těká očima bezcílně po bytě, řekne si: Už toho nech!!! Též když mění schovky, jejich nové umístění píše na jeden papír, který má stále na jednom určitém místě při ruce, u sebe, třeba v peněžence, kabelce a tak. Ovšem ani to někdy nezabrání vzniku situace, kdy dojde VZÁPĚTÍ! ke ztrátě toho papírku. A pak je to velmi velmi zlé, protože se na něho spoléhalo!
Na rafty nakonec jedu, ale musím se vykoupit zvýšenou domácí aktivitou. Babička mne zrazuje, ale já odplavu. Bude nás nakonec pouze 12, stará parta, a to já nechci si nechat ujít. Jedeme Sázavu. Dnes jsem přišla z práce kolem půl sedmé a  vyplela jeden záhon. Zítra v těchto aktivitách pokračuji. Víkend mimpřece jen bude chybět …
Rekonstrukce se blíží ke konci.