Každodenní život

…

Je zima, prší a já jsem si koupila nový plavky přes internet. A možná je i využiju, ovšem nejdříve musím ten model vcelku vrátit (už se konečně děvče smiř s tím, že jsi nahoře narostla víc než dole a nikdy ti nic takovýho vcelku a natěsno nepadne) a u dvoudílných si musim vyměnit kalhotky za menší o dvě čísla. Ach jo … nakupování naslepo má své tajemné kouzlo …
Neodolala jsem a nafotila dnes opět pár snímků z ranní umyté jarní zahrady, ale stáhnout a upravit fotky si zajdu koncem dne jinam, zde u svého počítače sofistikovaně upraveného" synem jsem omezena, protože jisté funkce mi jdou vykonávat pouze nestandardně a dosud se při jejich naplňování vztekám a tak se těm výkonům raději zde vyhýbám, takže večer. A také věřím, že díky tomu svinskému počasí dám dohromady dva obsáhlejší texty neboť mám všechno pokupě. První se týká lokality Balda a druhý Ostravy a Jana Balabána. Pokupě mám, ano, ale ne upraveno a připraveno, to ono to práci a hlavně soustředění ještě dá, ale těším se na to. Nemohu takovou věc dělat po chvilkách a vracet se. Nejlépe tomu tématu dát čas a soustředění a v tahu uskutečnit celé najednou. Je to stejné, jako psát pohřební obřadní řeč. A možná i cokoli co má za něco stát. Nekouskovat tu práci a koncentrovat se. Pokud je krátkodobá.
Též jsem nafotila stav rekonstrukce. Práce se přehoupla přes polovinu a čeká nás už jen to čisté. Betony máme za sebou. V pátek pan Mistr koupil větrníky a odpoledne jsme si sedli na zahradě pod přístřešek a při kafi a těch sladkostech jsme si povídali a vybírali barvu a typ vypínačů a zásuvek a probírali ostatní věci a tak. Jsem ráda, že to všechno bere tak komplexně a přesvědčil mě i k rozsekání nábytku a kreativní výměně parapetu, a donutil mě uvažovat i nad takovými detaily jako jsou osvětlovací tělesa a garnyže. Nemluvě o záclonách a tak. Ale také se mi vlastně omluvil, že mi dříve radil naložit podobně i s mojí červenou sedačkou. Tu mám přece novou, i když vypadá jako retro! Tak včera neočekávaně na to téma zabrousil a překvapil mě. Je to boj i s babičkou, ta je velmi spořivá a je jí starých věcí líto. Byli jsme tak vychováni. A já tomu rozumím. Není však krám jako krám. Něco je krásné i přes svoji starou historii a nonšalantní omšelost a ležérnost a jiné věci prostě tu krásu nemají … a není zde už ani ta nostalgie a zmizel intimní vztah k té věci.
Přece jsem jedno fotku z ranní zahrady upravila. Už nikdy to tu tak kvést nebude. Jen na jaře prokmitne mezi zelení různých odstínů červeň, modř, běl, žluť … jen pár týdnů a vše odkvete a rašící zeleń ztmavne, zešedne. Letničky zde letos žádné nemám …

poslechni si morčata a massive attack splitting atom