Kuky se vrací

…

Jsem fanouškem výtvarníka Františka Skály, dodávám, pro pořádek, mladšího, protože i jeho otec jména stejného proslul, a je mi znám svými typickými ilustracemi dětských knih. A syn František, v jehož některých kresbách, tatínka nořícího se z mlhy" poznávám, jde ve svých výtvarných aktivitách ještě dál. Klasické ilustrace, kreslené komiksy, artefakty těžící z různého přírodního a civilizačního haraburdí … Nejvíce si ale cením jeho dvou skutečných" příběhů s hrdinou Cílkem (tedy jeho jméno je Cecil, aby nedocházelo k jiným asociacím)
Nejprve vyšla v Meandru (2006) ta menší kniha , pravděpodobně zkušební, Jak Cílek Lídu našel, jen pár krásných a dokonalých fotografií ze světa umělého … ale přece tak skutečného, foceno ze země, více textu … okouzlující knížka, a v roce 2007 se objevila na trhu kniha knih" Skutečný příběh Cílka a Lídy (a také zde), vydaná nakladatelstvím Arbor vitae. Již samé fotografie a bubliny, tedy čistá forma komiksu. A výprava a grafická úprava knihy  je opravdu skvostná a milovníku krásy přináší uspokojení tedy nejen obsah, ale i umělecké provedení.

Homérovo bydlení … čistá romantika …

Přátelé Homér a Cílek. Zimní pohoda  v čisté podobě.

Jak dopadl vyčůraný autogram si už najděte v knize … nemusíte mít všechno polopatě …

Mám obě knihy dokonale načteny" a listování v nich mi přináší nefalšovanou radost. Ocitám se v přírodním světě čistém, pohádkovém, a přece budícím zdání skutečnosti. Uprostřed lesů, luk a strání žijí a bydlí samotářští tvorové různého ražení a nedošly ještě mezi ně moderní výdobytky civilizace, přesto 🙂 žijí šťastně. Ale není to žádná selanka, vážení, jako všude, i zde se nacházejí pro udržení rovnováhy síly zla … Mojí oblíbenou postavou je samotář, přírodní filosof Homér …
I shlédla jsem před týdnem nebo kdy ukázku z nového filmu Jana Svěráka Kuky se vrací a byla jsem jak uhranuta. Ani se mi nechtělo k tomu vyjadřovat, jak jsem byla znechucena, pohoršena a zděšena. Ze Svěrákových filmů mě bavila Obecná škola a pak ještě Kolja. Řemeslo dobrý, ale jinak mě jeho filmy opravdu nevzrušují. Což o to, film nemusí být akční, aby mne vzrušoval. Ale něco mi přijde opravdu ploché a citově nezainteresované. Vratné láhve mě zklamaly, někde zde na blogu, myslím předloni v předvánočním čase jsem o tom psala. A také mi už vadí ústní prezentace jeho otce. Jsem na ten jeho laskavý styl nějak alergická …
Dívala jsem se na ukázku a ve všem poznávala Skálova Cílka … Výtvarné pojetí, artefakty, zápletky, děj, charakter postav … jakoby ožila jeho kniha a k tomu ten milý, vlídně mentorský hlas, kterého jsem už přejedena. Ach jo … jak to vlastně je? Spolupracoval František Skála na filmu nebo film vykradl knihu? Zagůglila jsem a dověděla se pravdu:
…Jednou z inspirací bylo výtvarné dílo Františka Skály, který mu poskytl důležité rady, ale rozhodl se projektu neúčastnit. Svěrák pak oslovil Jakuba Dvorského, který také používá přírodní motivy, ale v jiném médiu – tvoří flashové hry (Samorost, Machinarium). Triky pak představovaly zejména retuš vodicích zařízení loutek. zde

Vím, řadě lidí se ten film líbit bude, ale, promiňte, vážení tvůrci, já ho budu bojkotovat. A nebudu se vůbec muset do toho nijak výrazně nutit. 

…. Učinila jsem tak i s Reflexem, asi před půlrokem, spolu se změnou, která tam nastala v několika frontách. Koupila jsem si nedávno zkušebně ten, kde na obálce se smál výtvarník Černý – Entropa. Nikdy jsem ho na fotkách neviděla rozesmátého a fakt mu to sluší víc než když se stále tváří tak hrozně zasmušile. Nechce se mi to rozebírat. Reflex pro mne ztratil odér výlučnosti a kvality v přístupné formě včetně kulturního zaměření (Volf) – a kupovat si ho nadále nebudu. Je to ale můj problém, protože prodeje Nového Reflexu stouply.

… Ve čtvrtek vystupovala na našem náměstí Vypsaná Fixa. Velmi dlouho ta skupina a její styl balancovala na širším hrotu mého hudebního gusta. Již to přešlo, jsem jinde.