a pak zase líp.
Po 14 dnech přebývání v provizoriu jsem si zvykla na malý prostor a cikánské vaření, v kuchyni zrál beton a já měla relativní klid. Kromě občasného škrabání stěn, ale větší část oškrabal syn o víkendu. Zítra vypukne už od rána mumraj a do konce měsíce má být všechno hotovo. Moc tomu nevěřím, ale Mistr do toho vsadil svoji řemeslnickou čest, jak mi dnes sdělil, tak snad abych mu věřila.
Byla jsem shánět náhradní klíče k brance a setkala jsem se s rozdílným přístupem k této problematice. V obchodě, kde jsem pochodila, prodavač měl všechny klíče hezky vyvěšeny a označeny číslem a neomylně nalezl mezi 50 jinými ten můj. A protože jsem chvíli čekala a prohlížela si zatím ostatní zboží, objevila jsem poklad. Dva nádherné šálky na čaj. Šálky budící dojem křehkosti, slonovinová politura s nepravidelným jemným nádechem do zelena či okrova, jednoduchý "japonský" ručně malovaný motiv. Věřili byste tomu, že jeden stál pouze 47 Kč? Ta cena mě dorazila, dala bych za ně i mnohem víc, jak se mi hned zalíbily. FOTKA SE MI NEPOVEDLA.
Nebudu mít v měsíci květnu moc času na psaní, dnes ještě mimochodem budu tak 2 hodiny stěhovat. Bude se totiž richtovat druhá místnost k betonování. Nevím, jestli se vrátím k Baldě, ale snad o víkendu. Chtěla bych, je to moc zajímavá lokalita – Sudety. Kromě práce na domku mě však v květnu čeká několik značně dobrodružných výjezdů. Ostrava, Vlašim a Vídeň. Tak mi držte palce, ať to ve zdraví a pohodě "přežiju". Zatím jen fotku Poličky, cestou do Baldy :), pa Zuzi
