mezi úklidy / čtěte / O LÁSCE, MANŽELSTVÍ A UMĚNÍ
Umění – návrat k intimitě / Charlotta Kotíková, bývalá kurátorka současného umění Brooklynského muzea
* Co vás v poslední době v oblasti umění zaujalo?
V poslední době, kdy jsem viděla spoustu výstav, na mě zapůsobilo nejvíce umění 70. let z Kalifornie, například Robert Irwin a jeho práce se světlem, která je skvělá. Najednou jsem měla pocit, že v 70. letech byly obrovské hodnoty, které byly zapomenuty a přehlušeny těmi hlučnými 80. a 90. léty s jejich Damienem Hirstem a dalšími. Také jsem viděla spoustu menších prací ze současnosti na papíře, jako by se umělci vzdalovali od té hlučnosti a pozlátka.
* Vrací se k intimitě?
Ano, i když trendy se velice těžko určují. Těch věcí je hodně, ale zdá se mi, že takovým překlenovacím momentem je právě návrat k intimitě, k osobnímu gestu, schopnosti vyjádřit vnitřní pocity a potřeba ty vnitřní pocity vyjádřit.
* Může to nějak souviset s krizí?
Ano, ta autobiografická potřeba tu byla už předtím, ale zdá se mi, že je to poslední dobou intenzivnější.
Zdroj: výběr z textu / Lidovky / Miluji prostor / 2. dubna 2010
Oprava: Roberta Irvina, jmenovaného v textu neznám, a tak jsem se pokusila ho vyhledat. Ale v Lidovkách se spletli, onen umělec, co se zabývá instalacemi – prací se světlem, se jmenuje Robert IRWIN (* 1928), s dvojitým W. Opravila jsem jeho příjmení i výše.
* Eddie Izzard a oživené lego
Na You Tube naleznete několik videí, kde tento komik animuje mediálně známé i obyčejné figurky z LEGA a přivádí je do neobvyklých situací. Zde například absurdní srážka autority s idiotem nebo jiné
* Zdeněk Sklenář / Výstava Deset tisíc věcí – deset tisíc let!
Zdeněk Sklenář v Domě U Kamenného zvonu 17.3. – 06.06.2010 / ke 100.výročí narození malíře a ilustrátora Zdeňka Sklenáře připravila Galerie hlavního města Prahy ve spolupráci s Galerií Zdeněk Sklenář rozsáhlou retrospektivní výstavu.
- Zdeněk Sklenář je výjimečnou osobností českého výtvarného umění.
- Během svého duchovního a tvůrčího zrání Sklenář postupně došel k naprosto charakteristickému výrazu.
- Spirituálně byl silně ovlivněn východní kulturou, především staré Číny. Široké veřejnosti jsou známy jeho ilustrace ke Zpěvům staré Číny, Řeckým bájím a pověstem a Opičímu králi.
- Schopnost uchopit podněty z dávné minulosti a odlišných kultur a moderně je ztvárnit tak, že oslovují diváky napříč kulturami a světadíly, lze považovat za nejdůležitější přínos Sklenářovy tvorby.
- Autorem instalace výstavy je Federico Diaz.
- Aleš Najbrt společně s Mikuláčem Macháčkem vytvořili vizuální styl doprovázející výstavu / plakáty, tužky, placky, trička …
* Proč nás muži opouštějí
1. Zdržovačka
Muž dá ženě najevo, že se s ní chce pomilovat. Teď a tady. Se slovy "vydrž minutku, miláčku" žena zmizí v koupelně. Po tři čtvrtě hodině se z ní vynoří vysprchovaná a navoněná. Muž se nasupeně dívá na televizi, případně už dávno neví, co vlastně chtěl.
2. Realistka
Jakýkoli komentář k jejich mužství kromě superlativů je špatně. Dokonce i výraz "tak akorát" si muži přeloží jako "průměrný", případně "příliš malý".
3. Snobka
Vybere záměrně drahou restauraci, aby zjistila, jestli na to muž má. (Jedním z takových podniků je prý Červená tabulka v Praze. O tom, jak ho tam zatáhla jedna mladá žena, nám vyprávěl kamarád Robert, načež se Helena rozesmála: "Přesně tam jsem vytáhla Patrika! Během hodiny tam utratil pět tisíc…" Původně chtěl jít chudák Patrik do indické restaurace, kde by ho to stálo nejvýš třetinu, Heleně se ale podnik zdál příliš prázdný.)
4. Uklízečka
Přijde poprvé k muži na návštěvu. On kvůli ní umyl celou koupelnu, načež ona řekne: ty jsi neviděl tady ty kapičky na baterii?
5. Řešitelka
Věta "musíme si promluvit" a její ekvivalenty spolehlivě způsobí, že se muž stáhne a vyděsí, protože právem očekává potíže.
6. Vyčítačka
Zakázaná fráze: Ty nikdy/ty vždycky. Dosaďte si: ty mi nikdy nezavoláš jako první, ty mi nikdy nepřineseš kytku jen tak, ty po sobě nikdy neumyješ vanu. Ty vždycky třískáš dveřmi, ty vždycky vracíš do lednice prázdnou krabici od mléka…
7. Žena nejistá
Zeptá se: neměla bych trošku zhubnout? – A čeká, že muž řekne: Ale jdi ty, jsi tak akorát. Když muž řekne pravdu, tedy že by měla, naštve se.
8. Sprosťačka
Žena, která mluví vulgárněji než muž.
9. Zimomřivka
Ženám je pořád zima, zatímco mužům je pořád horko. Pokud žena prosazuje zavřené okno v ložnici a puštěné topení, muž se nejspíš brzo odstěhuje do obýváku.
10. Bordelářka
Napůl posmrkané papírové kapesníky, uchošťoury, vlasy, nehty – nenechávat po bytě, mužům je to nechutné stejně jako nám jejich smrkance na umyvadle.
11. Hokyně
Uječená žena mluvící rychlostí peršingu, která poslouchá jenom sama sebe. Na jednoho našeho kamaráda podobně působí i ruský přízvuk.
12. Přepínačka
Pořiďte si dvě televize. Jinak se rozejdete kvůli tomu, kdo bude mít v
ruce ovladač.
13. Stěžovatelka
Když muž utratí dvě výplaty za drahý hotel u moře a žena si začne stěžovat, že pláž je moc malá a klimatizace příliš hlučná, je to na rozchod. Ba dokonce i na rozvod.
Dověděla jsem se zde / pro zájemce / mám blízko k pětce a nejsem přepínačka
* PŘIMĚŘENÉ ŠTĚSTÍ – Je krásné se oženit!
Komentátor David Brooks v New York Times (30. března) opět uvažuje nad lidským štěstím a klade kontrolní otázku: Měnili byste s herečkou Sandrou Bullockovou? Dočkala se Oscara za roli matky ve Slabém místě (The Blind Side) a pak přišla na to, že ji manžel podvádí. Chtěli byste úžasný profesní úspěch i za cenu takto těžké osobní rány?
Jestli jste nad tím přemýšleli déle než tři sekundy, jste naprostí blázni
," píše Brooks. Štěstí v manželství je pro pocit osobní spokojenosti mnohem důležitější než cokoli jiného. Když máte dobré manželství, pak bez ohledu na problémy v práci budete přiměřeně šťastni." Běžné činnosti nejvíc spojené se štěstím jsou sex, společenský život po práci a večeře v kolektivu. Možná věnujeme příliš pozornosti lehce měřitelným parametrům, uzavírá … Hodně zkoumáme HDP na hlavu a příliš málo důvěru mezi lidmi.
ZDROJ
* Jiří Dědeček vydal novou desku
Prší nám do Campari a přestože o lásce, je velmi skeptická, ale zato uvolněná (……Jenom ta láska, láska už to není / že bych chcal krev a žral kamení," nebo Tam si, lásko, tam si ustelem, / kde nešukáš se svým manželem, / kde si tvoje děti nehrají, / kde tě neznají,"… )
A jeho bývalý kolega – Jan Burian – právě odevzdal k vydání album Dvanáct druhů samoty… A tak se permanentně doufající a povzbuzující Burian a výsměšný skeptik Dědeček po letech potkali u prakticky totožného tématu. Až bude Burianovo album za pár týdnů venku, budeme moci srovnat, v čem se liší jejich pohledy.
ZDROJ
* UŽ VÍM, CO SKRÝVALA TAJEMNÁ "ROUŠKA DAVIDOVA"
- Klíčová socha je vysoká sedm metrů, váží přes 1 tunu, její podstavec pak 8 tun, je na ní použito přes 85.000 klíčů nejrůznějších tvarů a stojí téměř v srdci města na náměstí Franze Kafky, které se nachází mezi Staroměstským náměstím a Kaprovou ulicí.
- Klíčová socha zde bude umístěna po dobu několika měsíců, díky mnoha ohlasům z celé republiky na doprovodnou tipovací anketu je v jednání miniturné" Klíčové sochy po velkých českých a moravských městech.
- Klíčová socha představuje osobní polemiku Jiřího Davida s politickým a společenským vývojem v České republice za uplynulých dvacet let od sametové revoluce.
- Klíčová socha má podobu slova Revoluce", jehož písmena jsou tvořena těmito fonty: Počáteční velké R: z novin – dobové Rudé právo, velké E – z tehdejšího toaletního papíru, malé v – z vaty, velké O – z obalu žvýkačky Pedro, velké L – z reklamy pana Vajíčka, velké U – z tuzexového poukazu (bonu), velké C – z loga cestovní kanceláře, velké E – z komunistické legitimace.
Musím uznat, že se na to intimnější umění fakt těším, i když … ani tuhle instalaci nezavrhuju. Její podivná kreativita zdá se vystihuje absurditu sametovky a směšný nápad s klíčovým turné mě pobavil. Je to vyhnané do nadsázky, a to mě baví. Zvykám si na postmodernu. ale ztuha a jen na něco. Tohle má dle mě vtip a nápad … zuzi
zde socha ve velkým i s jejím tvůrcem
Ideální je muž, ke kterému není nutno pouštět televizi 🙂
Souhlasím, ale protože je mi taková domácí atmosféra velmi vzácná, dovedu si užívat jednou za čas i to dívání s chlapem na televizi 🙂
[1] to byla šovinistická poznámka, nebo to bylo z kategorie "vtipné nám ženám" ? 🙂
zuzi, plastiku z klíčů jsem měl možnost vidět osobně a nejvíc mne evokovala pocit "zbytečnost" Trapas je, že stojí před Pražským Magistrátem, který je prolezlý svinstvem od sklepa až na půdu. Umění tohoto typu je bezzubé tam, kde vládne účelové ignoranství.
Japonští turisti s foťáčky ji fotí, francouzi a italové pořvávají v tlupách cestou od KFC na Staromák. Mě bylo na té ulici trochu trapně už proto, že jsem byl nuzný pražák v centru města, kde už se dávno nemluví česky.
Vztah k tomuhle druhu umění mám trochu ambivalentní.. do jisté míry respektuju uměleckou svobodu… (která byla pečlivě defiována předem) viz Britské Listy http://www.blisty.cz…rt51601.html
a na druhou stranu mě trochu odpuzuje marná absence "hledání smyslu a krásy" o kterou by v životě mělo jít především.
Naopak socha, která byla umístěna na památníku 17.11.89 na Národní třídě a pak bleskově sejmuta protože prý nebyla povolena – je proti této sponzorované parodii o několik tříd lepší. Alespoň vyjadřuje podstatu.
Ahoj TS, děkuji za obsáhlý koment. Mod poznámku jsem úplně zběžně pochopila zcela normálně, že jako s chlapem je lepší dělat jiný věci než koukat na televizi, nic jiného mě ani nenapadlo :). Ale mě baví i tohle.
Klíčová socha mě zaujala, jako jedna z mála věcí Jiřího Davida. Beru to pocitově. Většinou pro tyhle provokativní instalace nemám pochopení, a netajím se tím. Ale tohle dílko mě překvapilo, snad i proto, že jsem se dost zamýšlela nad tím, jak tu sochu, to téma, umělec ztvární, a jak bych si s tím "revolučním patosem" 🙂 poradila já. Výsledek mne docela překvapil… v tom kladným smyslu slova. Tu nepovolenou sochu si v tuhle chvíli nedovedu vybavit. Mrknu zítra, i na ten text, nyní už nemohu …
zuzitak tos mě pochopila ne úplně dobře, bylo to míněno tak, že když toho správného chlapa neprudíme body 1-13,netřeba ani pouštět televizi, protože si je možné krásně mlčet a nic jiného u toho nedělat.
Já zbožňuju lidi, s kterýma můžu strávit den i dva, a nikdo nic nemusí dělat, ani říkat, to už je ovšem vyšší vztahový level:-)
[…] souvislostech. Na blogu jsem jeho jméno zmínela tuším dvakrát, ale dohledala jen jednou (instalace výstavy Zdeňka Sklenáře), některé texty mám zamčeny v archivu díky nedokonalému přenosu z bloguje.cz na tuto adresu. […]