stěhování
Stěhuji pouhou obývací kuchyň a nacházím "poklady", které jsem už 10 let nepostrádala, nepotřebovala … Různé drobnosti po šuplíkách deset let neotevřených … zakonzervovaných … a přece stály někdy informace tam ukryté za zaznamenání, za uschování. Nemilosrdně je likviduji. Život je pro mne už jinde než ve starých novinách , zápiscích … mám v práci staženou fotku z obydlí Květy Fialové. Jí je mezi osobními drobnosti dobře, mne zase množství věcí svazuje. Vzpomínám si, jak mně bylo fajn na naší malé chatě s jednou místností dole a třemi postelemi v podkroví…
Objevila jsem několik starých sešitů s různými výpisky, zápisky, verši … něco je necelé … třeba: keře jako vychládající pecny jí ležely u nohou a mně nezbývalo než ponechat na ní, aby se ponižovala. Ale před kým a pro co! / chtění / Zdeněk Klement
Vůbec netuším co by to mohlo být za úryvek …
Nebo:
Vždy když potkám pana Hábu, ptá se mne, kam jdu. Proč se pan Hába ptá, vždyť vidí, že nesu housle a desky s houslovým klíčem, NO PŘECE DO HOUSLÍ. Proč se jednou nezeptá kam bych tak strašně rád nešel. / tady autora znám, Miroslav Jágr / ilustrátor
a objevila jsem taky nějaký moje deklamovánky. Přečetla jsem je všechny a z té bezbřehé naivity se mi udělalo nějak šoufl … zuzi
No, je vidět jasný vývin osobnosti 😉 Od bezbřehé naivity k střízlivějšímu realismu a od hromadění leccosů k čistění životního prostoru a možná i života? Ale naivita k ranným fázím života patří, člověk se pesimistou apod. nerodí, naštěstí.
heh … nepřeháněj, Bos, myslím, že jsem moc nepokročila …
No, jestli dokážeš vyhodit věci dříve považované za nevyhoditelné, úžasné myšlenky zhodnotit jako naivní, tak rozhodně nestagnuješ.
Bos, potřebovala bych se zbavit ještě více věcí, některé však nemám odvahu rázně vyhodit, řeším kam s tím… antikvariát apod…
ZuziPřed stěhováním do nového jsem měla stejné dilema. Mě ho teda trochu pomohlo řešit mimino vedle mě – muselo se udělat místo pro něj v mém životě i příbytku. Mraky knih musely jít, vyhodit je do popelnice bych ale nedokázala, v antíku je naráz nechtěli..tak jsem si dovolila nechat 1 plnou bednu od banánů na své favority a slovníky. Zbytek jsem ve středu města za krásného dne rozložila na 1 velké laviččce v městském parku, s nápisem vybízejícím k adopci dle libosti a vypařila se ;-p Nic lepšího a rychlejšího mě nenapadlo (spěchalo to), bookboxy nikde nevedou a knihy ani děti se nevyhazují (knihy jsou přece také děti- svých autorů) Večer už tam nebyly, tak jsem si oddychla 😉 Ted jsem kamarádce vymyslela jiné řešení – knihama obdarovat nejbližší důchoďák. Tam už čas na čtení je ale ne peníze na knihy či síly na dojíždění do knihovny nikoli. Jen jsme vyřadily depresivnější tituly a dokumenty o koncentrácích, aby stařečkové neměli zlé sny.
Takže na vše je řešení.. 😉
Bos, dík za radu. Už se s tím nemažu. Zlikviduju dvě velký skříně v kuchyni, takový obývákový až do stropu, takže nezbývá než se spoustou věcí rozloučit. Stejně toho člověk potřebuje k životu minimum …