a jako bonus paní velvyslankyni!
Včera jsme byly s Miladou na prvním jarním kulturním výjezdu, ona pracovně – já mimopracovně, obě pro radost. Milada měla naplánované zúčastnit se zahájení výstavy o našem slavném cestovateli a dobrodruhovi Emilu Holubovi v litomyšlském muzeu, situovaném takto poblíž zámku. Expozice věnovaná jeho africkým dobrodružstvím a sbírkám je putovní. Z Holic, kde má EH svou základnu – slavný cestovatel se zde totiž narodil – , se výstava přesouvá od muzea k muzeu a právě doputovala do této kulturní Mekky východních Čech, jak mohu Litomyšl bez rozpaků pojmenovat. Tak několik fotek … ta malá jarní vlevo je vyfotografovaná v přízemí muzea – zahradnická škola tam měla expozici jarních instalací, také krásné objekty vytvoření textilní technikou patchwork, to ale nejsem si zrovna jista, zda je též šily ty zahradnice ?????
Na vernisáži se sešla Litomyšlská kulturní smetánka. Možná ne celá, ale její část, zapálená a oslovená osobností Emila Holuba, cestovatele. Soudím podle toho, že návštěvníci nepůsobili jako šedá "bezhlavá" masa, ale každý vystupoval sám za sebe jako opticky hodnotný objekt, výtvarně vyladěn a tvářící se patřičně intektektuálsky nebo tak nějak podobně. Prostě prezentace na úrovni! Jednoho diblíka, nebo spíše diblici, jsem vám vyfotila jako doklad mého tvrzení.
Zajímavá drobnost se mi stala při odchodu z budovy. Vycházím, a jen tak zcela letmo a mimochodem pohlédnu krátce na staršího elegána postávajícího před vchodem … snad kouřícího? nevím, byl to jen mžik. Onen pán zaznamenal můj pohled a patrně se se mnou rozloučil 🙂 Anglicky pronesl nějakou repliku, poklonil se. Ne s uctivým nebo jakým úsměvem, ale tak nějak zcela samozřejmě a normálně. Opětovala jsem jeho pozdrav úsměvem a mírnou poklonou. Domnívám se, že jsem nebyla svědkem ničeho mimořádného, jen projevu slušnosti a úcty k dámě ve zbytku civilizovaného světa.
Diblík, takto dáma věku babičky, ale kdo by to do ní řek! Jen obličej, skrývající částečně své vrásky pod majkapem a červeným baretem říkal své. Ale aťsi!
Autentická obuv Emila Holuba. Působivý intimní detail jeho života …
Tropické klobouky Emila Holuba a jeho mladé manželky Růženy a detail čápa marabu
Český cestovatel Emil Holub se narodil 7. října 1847 v Holicích v rodině městského lékaře. Již jako malý žák chce být cestovatelem, shromažďuje nerosty, rostliny a hmyz. Studuje německé gymnázium v Praze a později v Žatci. Poté pokračuje na otcovo přání studiem lékařství, ačkoliv on sám by raději studoval přírodní vědy nebo archeologii. V roce 1872, nedlouho po promoci, odjíždí poprvé do Afriky. Nejprve pracuje osm měsíců v Jižní Africe jako lékař, aby si vydělal peníze na cestu do vnitrozemí, a teprve potom se vydává na svou "zkušební" výpravu, aby si otestoval svoji svoji výstroj a způsob komunikace s domorodci. Zde sbíral své první zkušenosti. Z této cesty posílá do vlasti svou první přírodovědnou sbírku, stejně jako z druhé výpravy (1873-1874) přiváží domů etnografický materiál. Na svou třetí, snad nejvýznamnější cestu se vydává roku 1875. Cesta, na které zamířil až k Viktoriiným vodopádům, trvala 1 rok a 8 měsíců. Po návratu do Prahy pořádá spolu s Náprstkem přednášky po Evropě, publikuje knihu o své cestě a těší se pověsti celosvětově významného vědce. Přesto se připravuje na další cestu. Na tu se vypravil v listopadu roku 1883 i se svou osmnáctiletou manželkou – novou známostí! Trochu společensky skandální … odvrhl svou snoubenku na něho v Praze čekající ….Tato odvážně naplánovaná cesta měla protnout celý africký kontinent od Kapského města až po Egypt. Avšak v létě roku 1886 musela být severně od Zambezi předčasně ukončena po boji s Mašakulumby.
Ředitel litomyšlského muzea. Typ mého tatínka, proto se mi jeho vizáž moc líbí. Navíc měří skoro dva metry! Úchvatný typ! Ale tento prototyp se mi zamlouvá i v menším provedení.
A kdo dočetl až sem, dočkal se slíbeného šakala čabrakového
Fotka, které si cením, podařil se mi hezký detail, vidíte, že. Skupina učitelů z pardubické speciální školy Svítání zahajovala a zpestřovala vernisáž africkými rytmy a vůbec i různými zvuky, jakvidno z fotografie. Stylový oděv návdavkem.
Ráda bych upozornila navelvyslankyni Jihoafrické republiky paní Celii-Sandru Bothovou, na snímku s modrými deskami.
jsou zde i jiné zajímavé politické a společenské osobnosti, ale nejsem si zcela jista jménem ani určením jejich postavení, tak se zdržím komentáře. Jen vedle paní Bothové je její překladatelka a vedle ní radní pardubického kraje a pán přednášející je nějaký znalec problematiky.
něco poučení neuškodí
Poučení můžete čerpat i sedíc na prkénku muzejního záchodu
Model černocha
A loučím se s vámi pohledem na úchvatný jogurtový pohár s borůvkami z litomyšlské cukrárny. Nejen lákavý a opravdu chuťově vynikající obsah, ale i obal tohoto produktu získává ode mne jen to nejvyšší ohodnocení. Život je krásný ….. zuzi
na Litomyšlskou zmrzlinu mám jen ty nejlepší vzpomínky.Napadlo mě, že dáma zvaná Diblík je ve skutečnosti adolescent ale její tvář poznamenal nezvykle zhýralý život! Což navazuje i na tezi, že život může být i jiný, než krásný. 🙂
TS,to už jen teoretizuješ 🙂 … Diblíkovi udělujeme ty nejlepší reference. Zestárnout se dá i hezky a žena nemusí vypadat jak neforemný vak!
I relativne mlada zenamuze vypadat jak neforemny vak ;-)))
Roji,jako neforemný vak může vypadat i relativnně mladý muž; – abychom byli korektní :))
Zuzi,jsem ráda, že jsem nakoukla na výstavu, díky za báječnou zprávu ze zahájení. Pošmákla jsem si, měj se hezky
Míšo, třeba ta putovní výstava zavítá i někam blíže k vám. Mám cestovatele Holuba ráda a nejen proto, že my "regionální vlastenci" ho máme z domu tak blízko … vidět jeho "rozšmajdané" boty mi bylo fakt potěšením a opelichaný šakal mě tak nějak lidsky dojmul ;P …