…
Páteční odpoledne a večery bývají u mne nejspíše časem klidu a odpočinku. Po pracovním týdnu bývá moje hlava neuspořádaným smetištěm roztodivných myšlenek, představ, nadějí, zklamání, drobných osobních výčitek, obav, též nějakých radostí, na které se ale obvykle snadno zapomene pod dojmem z nějaké čerstvé nepředpokládané katastrofy místního významu … včera jsem si však čas na sebe a chvilku zklidnění nenašla. V práci jsem se zdržela, čekajíc na kolegu s kterým připravujeme spaní v knihovně s Andersenem, a už jsem se nemohla té schůzky dočkat. Jsme za ta léta společných příprav akcí pro děti tak pracovně sehraní, že ač často mám hlavu úplně vymetenou a prostou nápadů, čím déle spolu mluvíme, zvažujeme, třídíme a tříbíme, tím více se mi začíná rozjasňovat a přichází inspirace. A tak tomu bylo i včera, ač jsem předtím vážně přemýšlela nad změnou tématu – ILUZE.
A potom rychle ke truhláři, dohodnout se již konkrétněji na všem kolem nové kuchyně, kterou budu brzy mít. Mám z té akce však vážně obavu. Vzájemně uvést v souznění tolik řemeslníků (malíř, truhlář, vodák, elektrikář, podlahář, obkladač a ještě by se hodil universální silák na všechno – nějaký kutil nebo Bořek, co já vím … ) bude opravdovou zkouškou mých koordinačních a organizačních schopností.
… Oni o tom ještě něvědí, ale chci s nimi i nacvičit regionální versi tohoto klipu zde. Já budu ta/ten vepředu :).
A rychle domů – připravit se na návštěvu Milady. Poklidit, upéct něco sladkého ke kávě, nejrychlejší jsou palačinky … už je tady a výměna knih přečtených za čerstvé a rozhovor atd … a najednou je večer a přijíždí Honza, kterému ujel v Pardubicích vlak a hlavu mám jak včelín! A tak jdu spát….
S těma pracovníkama na klipu jsi me teda rozesmala, hned jsem mi moje fantazie začala naplno pracovat:-))Ty máš ale dobrý asociace na koordinaci řemeslníků!;-) Jasně, že je musíš vézt v předu!;-)
Jsem ráda, že vnitřně spolupracuješ, Bos, už nikdy nebudu ty hochy brát moc vážně, protože si je budu dosazovat tam, kde bych je ráda viděla v akci 🙂