Kulturní zážitky, tipy a postřehy

chtěla jsem psát svodku a jak to dopadlo…

Jaký je váš dominantní kulturní zážitek loňského roku?

Tak se ptala anketa v Týdeníku Rozhlas několika kulturních občanů, jejich jména jsou všeobecně známa více či méně. Z několika odpovědí vybírám lapidární Jana Buriana/písničkáře
Próza: Richard Dawkins: Boží blud
Poezie: nová, dosud nevydaná a nepojmenovaná sbírka Františka Listopada
Koncert: Festival osamělých písničkářů (Praha, Kaštan, červen 2009)
Divadlo: Petr Hudský – Kacířské nápady (Krutodivadlo Kachny)
Výstava: výtvarná díla Violetty Parrové v Centro Cultural Palacio de la Moneda v Santiagu de Chile.
Píseň: Milan Kašperský a skupina Květy, když zpívají tu o Láďovi Kerndlovi, jak je na všechno sám.
Internet: každodenní glosy Ondřeje Štindla
Televize film: nic …

Tak, to je jeho přehled… –  a co z toho máte? Nic …  tak znovu a zkusím vyhledat nějaké odkazy ať se poučíme.

Próza: Richard Dawkins: Boží blud
Kniha s podtitulem Přináší náboženství útěchu, nebo bolest? Vyšla loni v nakladatelství Academia ( cca 395 Kč). A zde jsem se také dověděla kdo je Dawkins o čem se v knize píše.

Zatím poslední kniha britského evolučního biologa R. Dawkinse odmítá náboženský fundamentalismus a kritizuje všechny ostatní, i umírněné podoby náboženství. Považuje je za nebezpečný jev, který omezuje svobodné myšlení lidí.

Hmm, tak to bude asi něco pragmatického … 

 Poezie: nová, dosud nevydaná a nepojmenovaná sbírka Františka Listopada

Tak zde si nevím rady, ale našla jsem na netu ukázku jeho veršů, tak alespoň tři kousky…

Broskve, tabák

Broskve, tabák, rekviem, psáti
texty, dopisy zraněné.
Krátká je radost. Zítra se ztratí
v průvanu temného plamene.

Texty, textil, z ničeho, z látky,
do kůže všívají popruhy.
V žilách svědci. Budoucí matky
proudily s jmény naruby.

Jména, karty, struny, stromy.
Vylučují se vzájemně.
Rád bych šel domů. Kde jsou domy?
V cihly se rozpadly v cihelně.

/Černý, bílý, nevím/

Zápona

Vozka čeká chrápe
rumpál času skřípe
nula z nuly sejde
tmí se bez soumraku

ptáci doletěli

/Příští poezie/

Tehdy kdesi

Plíží se ještě poslední borůvčí
než vypukne zima
Pak zhasne světlo do tmy sestřenka přijede
celovečerním vlakem

Krása a úzkost
tehdy

/Oprava houslí a kytar/

Koncert a divadlo pomíjím … 

Výstava: výtvarná díla Violetty Parrové v Centro Cultural Palacio de la Moneda v Santiagu de Chile. 

Tak tohle mi dalo trochu práci, ale přece jsem dvě díla na síti objevila  zde a tady je máte:

Píseň: Milan Kašperský a skupina Květy, když zpívají tu o Láďovi Kerndlovi, jak je na všechno sám. 

Když L. Kerndl zpíval na lodi

Když Láďa Kerndl zpíval na lodi,
a měl právě chvíli volno,
šel s bubeníkem na palubu vzhůru,
a povídali si o počasí.

O tom, že větší je zima, než včerejší den,
a racků, že je zase míň,
slunce vypadá, jakoby potápělo se,
a fouká vítr severní..

Poslouchej Láďo" povídá bubeník
mám doma krtka, a nevím co s tím,
nalévám vodu do všech těch děr,
trávím ho dýmovnicí…"

Mám voodoo..
protínám jehlicí hlínu,
i lepící vosk !!"

Ale nepomáhá nic, jsem na to sám..
úplně sám..

.. cítím, že chodí pode mnou, a vysmívá se,
že není žádná šance, že ho chytím !!!
V tajemných chodbách krtčích,
plevelu šeptá, aby rostl výš,
škrtí kytky, na kterých mi záleží !!!
Jestli mi rozumíš, já už nevím co s tím..
jestli mi rozumíš, já už nevím co s tím."

A Láďa povídá Tenhle problém s krtky já dobře znám,
zahrádka vypadá jako po náletu… ..musíme jít,
slyším saxofon..
Mackie Messer a můj Funny Valentine, New York, New York..
say something stupid, like over the rainbow.. fever when you hold
me tight…

… ale nepomáhá nic…"

/Myjau – track 3/

a překvapení, vážení … ta píseň v MP3!!!!!  vychutnejte si tu poezii …

Internet: každodenní glosy Ondřeje Štindla

Začátkem roku se kromě bilancování též v redakcích našich deníků a týdeníků provádí výměna kádrů, protože změna je život a kromě čtenáře ukolébaného stylovým autorským klišé, potřebuje nakopnout i samotný znuděný redaktor, a tak se novináři stěhují z redakce do redakce,  jako v té dětské hře Škatulata hejbejte se. To najednou vidíte, že v Lidovkách je několik nových tváří a když po tom jdete jak ohař po stopě, zjistíte, že to není nikdo nový, ale starý, jen odněkud přišel, aby se pohnuly ledy a po zimě v redakcích vyvětralo. Nových tváří nevidno a na svých postech setrvávají jen ti opravdu zasloužilí. Ondřej Štindl měl svůj blog na blogosféře týdeníku Týden a nyní bloguje za Lidovky: zde

A jaký byl můj NEJ kulturní zážitek? Těžko říci. Protože jich moc není, užívám si všeho, co mi spadne do klína … jeden konkrétní vám opravdu nepovím … Co pro mne ale znamenalo nejvíc, byly ty pěší výlety z Chrasti lesem a podle řeky domů. Od podzimu do konce roku jich bylo pět nebo šest. Dva s Miladou a Spajkym , jeden s Honzou a ostatní sama. Každý výlet byl úplně jiný a nezapomenutelný a všechny krásné. Snad už brzy vyrazím znovu … ale bude to po zimě pěkná divočina, protože jsem zimu prolenošila. Zde jeden z nich, to jsem šla sama. zuzi