A znáte tu hru?
Několikrát jsem tady i jinde horovala pro dětské knihy nakladatelství Meander a Baobab a též jsem připravila besedu na to téma – Jak dětem tyto neobvyklé knihy přiblížit, naučit je používat"… ukázat jim, jakým způsobem se dívat na moderní ilustrace…. Jsou to knihy, dělajcí více radost dospělým čtenářům s uměleckým cítěním než nebohým dětem, ale nejvíce se z těch výtisků přece radují sami autoři amožná … ještě více snad se s nimi kochají jejich nakladatelé.
Je to nádherný pocit těmi knihami listovat, opájet se jimi, ale všeho dočasu… Dostaly se mi na doporučení paní Veroniky Peslerové (přednáška v Pardubicích) do ruky knihy spisovatelů Eoina Colfera a Roalda Dahla. Knihy pro děti s neobvyklým příběhem, akční, svěží, ztřeštěně humorné, ale zároveň s poučením, které ovšem není tak zřejmé, a hlavně s živými dětmi a skutečným životem – a ne s žádnými fantastickými figurkami, většinou dvěma putujícími přáteli, – … a.. a s moderními jednoduchými černobílými ilustracemi jejich dvorních kreslířů! Najednou jsem měla pocit jako když zavane svěží vítr do umělecké galerie, uzavřené do sebe!!!
No, ale krásné knihy jsou krásné knihy. Že. Neodolala jsem a jednu takovou jsem si opět vypůjčila: Velká cesta malého pána (Lenka Uhlířová, Meander, 2008), a abych se přiznala, číst mě ji už tuze nebavilo… byla to opět ta známá variace na známé téma putující a hledající … zde malý pán …důležitější než autor je však ilustrátor Jiří Stach * 1944, mimo jiné nositel titulu: osobnost české fotografie 2006" a autor monografie Natura Magica (2006).
Safra, ten si s tím putováním" ale dal práci … stvořil z přírodnin různé složité až sofistikované fantastické krajiny, příbytky i jejich interiéry, podivné obyvatele, a také vymyslel různé objednávky, seznamy, soupisy, kompasy, mapy, dopisy, cestovní plány, labyrinty a já nevím co ještě. Něco je vytvořeno z těch přírodnin a něco jemně a složitě nakresleno a třeba těmi listy a větvičkami doplněno. Všechno velmi umělecké a nesrozumitelné … tedy tím chci říci, že pan Stach leckde i něco psal a nevíme co, je to prostě ale jedno a to tak, že písmo zde má funkci kresby – jinde však jest slovní doprovod čitelný … některé obrázky jsem vám musela naskenovat, to se prostě nedalo pominout … a ještě něco!!
Kniha obsahuje prolog básníka Ivana Wernische a ta samá báseň je také součástí knihy Nebe- peklo – ráj, antologii české poezie pro děti.- Safra je to asi dobrá báseň – básník Ivan ji jistě také má sám uvedenu v nějaké té svojí tištěné sbírce!!!
Znáte také tu hru??? Hraji ji s dětmi a poradila mi ji kamarádka Léňa z Plzně… to když se chcete na něco zeptat a …. Zkoušeli jste ji někdy???
Známá hra: zavři oči nahmátni knihu
Otevři ji otevři oči
A je tam odpověď
To není náhoda A neznamená to nic
Všechno je odpověď
Na niž je těžké najít otázku
Ivana Wernisch, 1975
Pozn. Dnes nemusíte chodit na knihovnický blog, visí (nebo bude viset) tam totiž ten samý text jako zde, ale čtenáře matu odlišným názvem (znáte to … nová vlna se starým obsahem…)… i když … podpořit byste ho svou návštěvou mohli … dík.
Nevím proč mám před očima jeden obrázek SD … jenže tam jsou hnáty
Průřez makovicí – zde technický výkres čitelný
Nemohla jsem pominout … na knihovnickém blogu se čas od času bavíme knihovničkami …
Adresát neznámý …
Fantastický výjev! ten nápad autorovi závidím a nemusím jistě psát "vo co de" 🙂
Přikládám obraz Salvatora Dalího, který mi připomnělo výše zobrazené makovicové sídliště:
Úžasné ilustrace. Dík za doporučení těch nakladatelství. 🙂
Nomínku, tak to mám velkou radost že budeš těmi krásnými knihami kultivovat rodinu :)))
Jsem sice kulturní barbar a nevzdělanec, umění nerozumím, ale musím se přiznat, že ten horní obrázek na mě zapůsobil nějak depresivně, ale hned mi zvedlo náladu Stonehenge z vokurek:-)
Sejra,na mne taky, vložím sem ten obrázek co se mi připomněl těmi makovicemi, ani nevím proč mi přišel na mysl … jo a ty okurky jsou fakt úžasný …
Ty horní makovice mi nejen připomínají hnáty, ale i lebky, chudáci děti..;-)
Bos, tak tak, i lebky … jako když byl malíř tím podvědomě inspirován …
Knihu R. Dahla Čarodějnice jsem se rozhodl vrátit zpět do knihovny rozečtenou, neb jsem si nebyl jist, zda je mé 8-leté dítě na tento druh hororo-pohádky dostatečně zralé.
Mě nejvíc zaujal Průřez makovicí. Ale to bude asi tím, že tyhle propracované perovky s vysvětlujícími texty mám odkajživa rád (nejraději mám, když jsou tam číslíčka, ale legenda nikde). Nevím proč, snad proto, že v těch nápisech (které ovšem nikdy nejdou přečíst, anebo člověk slovům nerozumí) jako by byl další rozměr. Nějaké tajemno. Ne? Rád se taky dívám na hodně staré mapy… No, každej jsme nějakej…
šedý, nedivím se ti, jeden tatínek v diskuzi říkal to samé (jenže ta kniha byla jiná, ale od něho). Lektorka nás na to škodolibě a zároveň s nadšením upozorňovala, že autor fandí dětem a dospělé spíš likviduje. Já jsem nadšena knihou Matylda od Dahla, také se tam s dospělými nemaže a ostatně má proč s nimi zacházet nelaskavě. Výborná je trilogie Legenda o …. Eiona Colfera. To jsou geniální příběhy. Kniha pro děti s třeskutým humorem. Někdy mi přijde, že si nyní kdekdo u nás myslí, že by mohl napsat knihu pro děti – nějaké vyprávění nebo verše o zvířátkách a anebo oblíbené téma je abeceda … a nestydí se to i ilustrovat nebo dá možnost vyjádřit se nějaké nekritické osobě se smyslem pro odpudivou ilustraci. Říkají si … pro děti dobrý … tak tohle mi pije krev, takových klenotů vzniklo, ach jo.
Kutile, jsi asi technický typ, ne??? :). Mapy … mapy já odjakživa miluji, jakékoli, nejlépe podrobné, čtu je jako knihy a kochám se jimi. Ne vždy. Někdy tohle zcela vypouštím a třeba skladbu dovolené nebo výletu nechávám na jiné osobě. Vím, že existují kamarádi, kteří jsou schopni připravit plán a trasu včetně zajímavostí stejně zodpovědně jako já, ba i lépe. A to mě poslední roky hodně baví.
Fotky jsou skvělé!! Připomíná mi to komiksy Františka Skály a taky domečky, co jsme jako děti stavěly v lese u stromů.. 🙂
Of, jak píšeš, je to krása a domečky u stromů si stále děti staví. Každý rok nějaké ty domečky v lese vidívám, a počítám letos už je budu i pomáhat stavět …
Skvělé fotky a obrazy,líbí se mi všechny. Stonehenge z okurek – tomu říkám dobrý nápad a úlet. Dětské knihy to nemají lehké, zajímavé je, že některé se dají číst i v dospělosti a nepůsobí hloupě. Od Dahla jsem četla jen nějaké povídky a film Matilda jsem viděla v televizi – dobré téma.
Jméno Eoin Colfer mi něco říká – nenapsal Artemise Fowla? Četla jsem první dvě knihy a moc se mi líbily, i když ten kluk byl až nelidsky geniální.
ANO,povídky od Dahla mi věnovala kamarádka, když jsem jí o něm povídala, některé jsou opravdu překvapivé svým závěrem, a to je co říct – když už dnes člověka hned tak něco nepřekvapí … Matilda – aha … Matilda je v originále, u nás přeložena pod názvem Matylda. Chtěla bych ten film vidětm ta samá kamarádka mi o něm povídala též, jsem zvědavá jak by se shodoval s mými filmy v hlavě, které mi probíhají při čtení … musím na to téma zablogovat …
Ano, Colfer napsa i AF, nečetla jsem ho zatím, stále se půjčuje … dík za návštěvu 🙂