až dnes …
Sedím si v práci skryta za bednou a někdo vchází do dveří a oslovuje mne tázavě jménem a příjmením, zda jsem tu a jsem to já … hmmm, náš počítačový technik, máme dva, tenhle je novej, ale známe se podle vidění z jeho bývalého působiště… divím se proč mne oslovuje, nepředstavovali jsme se vzájemně, nejsme pro sebe důležití, nejdeme na sebe, ale on se najednou dává do hovoru a pochvaluje si moje Výlety na webu a říká, že máme stejné zájmy… staré stezky, hraniční kameny a tak … zajímavé … chvilku se oťukáváme a domlouváme se na nějakém delším povídání a tak… Zvláštní, vídáme se a nevíme o sobě, že jsme v něčem stejní … kolik asi takových spřízněných duší člověku za život proteče mezi prsty??? … zuzi
zdá se vám to dnes krátké? jeden delší a ještě s obrázky mám dnes nový na knihovnickém blogu, tak mrkněte. zuzi
