Skuteč, muzeum 19/2/2010
Nakonec jsem tam šla a svou roli hrálo, že s budovou muzea sousedím. Hutka a Merta jsou moje modly sedmdesátých let. Po sametovce jsem pocítila u obou zahořklost a pocit nedoceněnosti a ani jsem neslyšela od nich nové písně, které by dosáhly kouzla a podmanivosti písní starých. (Totéž se týká Karla Kryla, uvědomuji si jisté zjednodušení stavu, ale tak jsem to cítila a cítím).
Ztratila jsem o oba zájem. V Reflexu vyšel s Vladimírem Mertou v roce 2004 zajímavý rozhovor plný trpkých pravd, pesimismu a nenaladil mě – dodnes jsem na ten rozhovor nezapomněla … Co jsou platné pravdy, výčitky, obvinění, když člověka vnitřně ničí, rozkládají…
Hutka nenapsal mnoho let žádnou novou píseň a žil z podstaty, navíc jsem ho několikrát slyšela se nadarmo a zbytečně rozčilovat nad lecčíms a radost mi neudělal ani pamfletem na Nohavicu. Přestože Nohavica mne morálně zklamal a nedovedu ho za to co dnes tak výborně dělá uznávat bez pocitu hořkosti a přestal mne jaksi samovolně postupně zajímat, nemyslím si však, že je zdravé to, co učinil Hutka. Na člověka jeho reakce působí spíš opačně, cejtí tu špatně skrývanou zášť a možná i trochu závist, nevím, nechci soudit, sama nevím jak bych se cítila v Hutkově kůži… Nikdy jsem však tu píseň neslyšela a nepátrala po ní.
Přesto všechno jsem na koncert zamířila, protože jsem dlouho na žádné takové besídce nebyla a chtěla jsem se podívat, zda se náhodou něco u něho nezměnilo. A udělala jsem dobře. Byla jsem hodně příjemně překvapena a hned zezačátku. Jisté věci ale kupodivu Hutka zamlčel a jisté zase nesmlčel. Nenudil mě však ani chvíli a jednou jsem stěží potlačila slzy … nikdy bych do sebe neřekla, že mne do stavu pohnutí uvede pro mne tak oposlouchaná píseň Litvínov … Ale už je pozdě, koncert trval 3 hodiny a jsem unavena. Povím vám zítra, bude to na delší vyprávění …. Doplním tento text, myslím ráno. Zuzi
Vůbec nechápu, jak někdo může mít z Hutky pocit, že je zahořklý. Je to strašně milý chlap, nikdy jsem neviděla, že by měl špatnou náladu, a chápu, že je z mnoha věcí a na některé lidi prostě nasranej, protože tomu, proč je nasranej, se už dá říct důvod.
"Žil z podstaty..", to by mě zajímalo, jak se žije z podstaty s mladou ženou a dvěma dětma:-) Klárka, co chodila do školy s naší Bárou má 18 a té menší může být teď tak 15.
Mod, nebudu diskutovat o svých pocitech, které jsou neoddiskutovatelné a subjektivní. Žít z podstaty myslím ve smyslu autorském, hudebním, písničkářském. Od toho neustoupím. Ostatní se dovíš z textu. Vím že po návratu z exilu po revoluci začal žít nový osobní život, ale nikdy jsem na ty informace nenarazila detailně, děkuji.
zuzi a myslíš, že i já můžu mít svůj názor? resp., když někoho znám, můžu napsat jak ho znám já?
Nechceš diskutovat? zakaž komentáře, nebo to rovnou maž, že jo…..:-)
Mod, napsala jsem to přece kvůli tobě, víš :))), někdy se mi zdá, že mě chceš převracet na pravou víru, ale jednotné stanovisko nikdy není národ schopný zaujmout, no ni?? Komentuj si jak chceš, ale prosím decentně, a nebuď neustále jako brouk pytlík co ví všechno líp než všichni ostatní.
Napsala jsem to jasně, nebudu o tom dále diskutovat, a nepíchej do vosího hnízda, mám dnes nakročeno k tomu se dobře nasrat, a každá záminka by mi mohla být dobrá. Dík. ještě si to když tak jednou přečti.
Je to fuk, ale za existenci tohoto a minulého blogu, to jsou cca 4 roky??? jsem vymazala jen dva komentáře, kde mne nějaký bodrý Moravák z jakési vsi od Prostějova nazval velmi nelichotivě.
S Hutkou si tykáme. Je to až nečekaně optimistickej člověk, žádné pocity ukřivdění jsem u něj nezazanamenal. Tohle jsem vyfotil v jeho bytě: http://ateo.cz…torage/samopal.jpg Jde o jeho plakáty na stěně místnosti s vysokými stropy, které říká Samopal. Motivy vyřezává do gumy a obtiskuje na přebal cédéček. Je všestranně talentovanej. Výtvarně, hudebně i literárně. Mám toho chlapa prostě rád. A má moc sympatickou manželku… 😉
Teo, kromě Mod a tebe mi to samé napsala Bosorka. Já ho osobně neznám a svůj názor jsem si utvořila pouze na základě těch informací, které jsem za dobu po sametovce zaslechla. Nechce se mi o tom příliš psát, je to osobní, ale budiž. I když mi to přijde hloupé, zmíním to. V jednom rozhovoru tepal nešvary a současně si nepokrytě stěžoval, že nemá u kamarádů na úřadě protekci (jednalo se o byt). Další věc která mě rozrušila byl jejich spor o autorská práva Šafránu s Mertou. Já jsem tyhle písničkáře měla za čisté osoby a idealizovala jsem si je. Ano, je velmi dobrý, vystudoval výtvarnou školu a má svůj styl, mluvil i o těch obalech. Uměl napsat ty krásné a hlavně čisté zlidovělé častušky, přesto si myslím že v něm nějaká vnitřní hořkost je. Nedovedu to prosím zdůvodnit, ale jsem dost empatická. Rozhodně ta věc, že 15 let nemohl ze sebe vydat něco co stálo zato je neobvyklá. Nové písně Akvarely jsou krásné a jak jsem napsala, na to, že si vše v edici samopal dělá sám, v tomhle případě se velmi prozřetelně rozhodl dát je k zhudebnění Veitovi. Člověku by neměla nikdy chybět sebereflexe.