Ostře nabité kolty Pistolnice Murphyové

aneb knihovna je proklatě nebezpečné místo!

Nabízím úryvek z překvapivě dobré dětské knihy Eiona Colfera:  Legenda o Pistolnici Murphyové
Antré: Vilda má čtyři bratry a o prázdninách je doma takový blázinec, že táta hledá kam by alespoň ty dva nejstarší (Vilík 9 let, Martin 10) na chvíli umístil: Přece musí existoval něco, co byste mohli o prázdninách dělat. Jinde než doma. Něco výchovného!"

Otec s matkou vymysleli místní knihovnu, kde vládne legendární pistolnice Murphyová, postrach všech dětí, střílející údajně po nich bambitkou bramborami, a tam byl také jednou při cestě do centra proveden matkou výsadek.
Citace:
Vyzvednu vás, až povezu tátu z práce."
Přikývli jsme. Oba jsme byli tak vyděšení, že jsme se nezmohli ani na slovo.
Máma na nás namířila ukazováčky obou rukou, jako by to byly pistole.
A snažte se, ať vás netrefí, jo?"
Myslela to jako vtip, ale nám nebylo do smíchu. Ani ušklíbnout jsme se nedokázali.
Máma bude ještě litovat, až se vrátí a my budeme mít obličeje potlučené shnilými bramborami.
Tak šup, po schodech nahoru. Já tady počkám, abych si byla jista, že nikam neutečete."
Tiše jsem zavrčel. Měli jsme v plánu schovávat se pár hodin po okolí. Máma byla chytřejší, než jsme si mysleli.
Vyšli jsme po betonových schodech ke dveřím. Rozhodl jsem se, že půjdu první, protože mi to Martin nařídil. Nejspíš se divíte, co nás tak vyděsilo. Vsadím se, že si o nás myslíte, že jsme rozklepaní zbabělci, co by měli nejspíš sedět doma a vyšívat monogramy na kapesníčky. Jenže to je tím, že podle vás jsou knihovny příjemné barevné místnosti, kde mají knihovníci rádi děti. No, možná většinou jsou, ale tahle byla jiná. Tohleto bylo vážné místo, kde si vážní pánové četli vážnou literaturu. A nikdo se tu nesměl ani pousmát.
Stačilo pohnout koutkem a vyhodili vás.
A zahihňat se? Na fleku byste koupili ránu z flintičky.
Z knihovny vyběhl nějaký mrňous a vrazil přímo do Martina. Z očí se mu kutálely slzy a bylo vidět, že ho někdo tahal za šálu.
Popadl Martina za svetr. Nechoďte tam!" volal. Jestli je vám život milej, nechoďte tam! Vrátil jsem jenom o den později Tajuplný pahorek. Jen o den! A koukejte, co mi udělala."
V mžiku byl pryč, za sebou táhl sežmoulanou šálu a jen loužička slz dokazovala, že tady vůbec někdo byl.
Počkej!" volali jsme za prchající postavičkou. Řekni nám, co ti Pistolnice provedla!" Marně. Kluk už zmizel na zadním sedadle tmavého auta a uháněl do bezpečí.
Ke dveřím do knihovny vedla chodba. Stěny tu byly ověšené plakáty na čtenářské kluby, umělecké soutěže a podobné věci. Všechno hrozně vzdělávací. Ale stejně jsme si prohlíželi obrázky na těch plakátech. Hlavně abychom nemuseli dovnitř a nesetkali se s Pistolnicí Murphyovou. Zůstali jsme tam, dokud máma nevyšla po schodech nahoru a nezaklepala významně na okno.
Neměli jsme na vybranou, museli jsme dovnitř. Vypadalo to tam přesně tak, jak jsem se obával. Nebylo tam nic než knihy. Knihy, které se nemohly dočkat, až seskočí z polic a unudí mě k smrti. Vypadalo to, že mě z těch svých bidýlek pozorují. Úplně jsem je viděl, jak se navzájem pošťuchuji.
Hele," říkaly si. Zas dvě děti, co se nějak moc dobře baví. Tak to jim brzo zatrhneme."
Knihovna se zdála nekonečná. Řady a řady dřevěných polic, dole přišroubovaných k podlaze a nahoře jke stropu. Každá řada měla svůj závěsný žebřík s kolečky. Skvěle by se po nich jezdilo, ale nebyla absolutně žádná šance, že by tady dětem někdo dovolil se trochu proskotačit.

Citace skončila, snad bych ještě mohla kapitolu dokončit prvním setkáním s Pistolnicí , ale až zítra. zuzi