OsudyDostala jsem před několika dny trochu mentorský e-mail, kde mi virtuální kamarádka, mohu-li použít toto slovo přestože jsme si to nikdy neřekly … poskytla pár rad, které jí pomáhají být šťastnou a optimistickou – tedy nabídla mi možnosti zdroje, kam ona chodí čerpat svůj optimismus. Nebudu zde citovat, ale konkrétně mi předestřela nabídku práce dobrovolníka v charitě s bezdomovci a vůbec všeobecně lidmi kteří potřebují jak materiální, tak i duchovní pomoc. Rozumím tomu.
Snad mi chtěla pomoci, protože někdy si na svém blogu stěžuji, jak mi to nejde", ale já se akutně spíše cítila v tu chvíli dotčena. Přesto jsem se jejím e-mailem hodně v duchu zabývala, jestli náhodou nemá pravdu a já bych neměla přehodnotit svoje životní stereotypy.
Nerada se v sobě rýpám, protože to k ničemu obvykle nevede a člověk spíše propadne zmatkům. Raději se chopím nějaké práce, hlavně pomáhá fyzická,a nechám si zajít chuť na nějaké sebezpytování. Žiju jak žiju a právě teď zrovna ne moc šťastně, to je fakt, a tak sbírám síly na malou změnu. Ne na tu charitu, safra, mám se věnovat cizím, když mnohdy nemám dost času a trpělivosti ani na vlastní matku … v tom bych měla přidat a také se rozhodnout jak dál se synem. Nechci to rozvádět.
Včera jsem narazila na článek o vozíčkářce Janě Fesslové, která sbírá sílu na cestách. Je to asi můj případ … miluji cesty, cestování, poznávání. Moje nejlepší zážitky loňského roku jsou právě z cest… Roháče a těch šest čtyřhodinovek putování pěšky lesy podél Žejbra z Chrasti domů. Vím, jsou to v jistém smyslu útěky, ale chci se jich dopustit a těším se na ně.
Lidské osudy, ty mě zajímají. Jejich poznání mne nakopne, když je potřeba a snad i chvíli" to odhodlání zase se zvednout, vydrží, doufám… Někdy to přijde jako blesk, jindy mi to dojde po delší době poznávání. Osud a životní síla Jany Fesslové mě zasáhla" okamžitě a chcete-li příklad poznávání postupného, pak vás navedu na blog Wlčice. Díky. zuzi
🙂Jana Fesslová je dobrý příklad, a přesně tak jsem to myslela, že člověk při té "charitě" narazí na lidi, kteří jsou na tom o 99% hůř a přitom o 100% líp!
No, myslím, že Jana Fesslová je z těch co charitu nepotřebují. Je obdivuhodná svou vůlí a samostatností. Velmi inspirující žena.
O Janě F. i Wlčici vím, jsou to silné ženy. A chápu, že to nakopnutí je individuální. Mě třeba ted nakoplo, že jsem se dozvěděla, že zbytečně trávím čas nechtěnejma/nesprávnejma komentářema;-) Takže leckde zabrzdím – a výhrou je – více času na lidi mimo virtuální píseček;-)Bingo! Kdo další nechce mé komentáře/virtuální návštěvy?;-)
zuzimožná tomu prostě nemusíš říkat charita, ale každý hendikepovaný člověk potřebuje nějakou pomoc, čtu, že má manžela, to je určitě velká pomoc, někdo musel taky vymyslet, aby všechno bylo bez bariér, a někdo to všechno, co si může dovolit dělat, musí taky platit, protože z příspěvku pro bezmocnost by nezaplatila ani nájemné.
Rozhodně je obdivuhodná svou vůlí, mnozí vozíčkáři zůstanou prostě jen sedět, ale většina ne.
Hehe, kdybys byla na klíček, měla bys to jednodušší. Jenom by ten klíček nesměl bejt na zádech nebo pod nima, ale někde, kam bys dosáhla a mohla si to udělat sama. 🙂 Mně třeba nastartuje ranní kafe a pak už prostě jedu! Nejhorší je se zabejvat sám sebou, pokud to není nezbytně nutné – tos už bystře rozpoznala. No tak to nedělej… 🙂
zuzi, díky za přízeň 🙂Já taky potřebuju nakopnout, ale tohle (myslím tím tu nemoc dcery) bylo až moc… stačilo by mi i míň, abych pochopila, že "život je jinde"…nojono, ale když už to nemůžu změnit, ani vyměnit, ani ignorovat, 😉 musím to nějak zapracovat do běžného žití, ne? :-))
A zabývat se sama sebou… ójé, to radši ne (to má @Teo naprostou pravdu) – to bych tu měla asi solné jezero v obýváku- to fakt nedělám. 🙂
Já na to naštěstí vůbec nemám čas!
No Teo to napsal tak nějak jak jako otevřeněji:-))
Sbírat sílu na cestách je dobrý vynález. Nemusí to být únik, člověk si venku proste vyčistí hlavu, přijde na jiné myšlenky, mezi jiné lidi, jinou krajinu, na něco získá nadhled, na něco sílu, na něco hodí bobek..;-)
Ještě:Jasně, není záhodno se sebou moc zaobírat, ale pozastavit se na chvíli, srovnat si priority, to je občas třeba.
Bosorko,tady je veřejný prostor a klidně mě tu můžeš i virtuálně nakopnout … jsi zde vítaná.
Wlčice,moje přízeň je vrtkavá 🙂 … ale tvůj blog mě fakt dobře nakopává! Nechci spadnout do sentimentu ani do jiného podobného sladidla … prostě tak to je, že díky tobě a tvému blogu jsem v ledasčem jiná, – prozřená :)))
Mod a Teo,děkuji za vaši virtuální podporu … jste si v něčem podobní, mí rádci, ale safra ten Teo je víc elegantnější a ty Mod zase víc "chucpe" … případné protesty uplatnit do jedné hodiny po zveřejnění :)))
12Nemám důvod protestovat, páč elegance je moje přirozenost. :p
Kudy chodím, tudy zdobím.
Kudy píču tudy zlobím. 🙂
🙂Jasně, já kudy píču(c), tudy chucpe(c)!
Tomu říkám vyváženost a rovnoprávnost!:-)
Tak supr, zavládla všeobecná shoda, totiž jinde se to dnes pěkně hrotí…
Zuzi, už ale beze mě;-)Jak říkal Teo, at si trhnou Avatarama, když je lehce nesouhlasný názor špatný:-))
zuzi 🙂Klasik rika"Nezustavejte dlouho o samote,muzete se dostat do spatne spolecnosti" :)).
Me nakopava hudba a hlavne ac to zni jako klise-tak rodina.Tomas a deti :)).
Nekoukalas včera zuzi na 13. komnatu Kašpara?
Nekoukala, ale jukla jsem před chvílí kdo to je, znám ho, ale nevěděla jsem, jak se jmenuje …
Cheo, mně to jako klišé nepřijde, je to to nejdůležitější, mít někoho nejbližšího.
No je to jeden ze zakládajících členů Sdružení Paraplegiků, já jen, že je to silný chlap, silná osobnost, ale bez pomoci by se taky neobešel.
Mrknu na to ze záznamu, až budu mít chvilku, já už jsem jakoukoli Komnatu neviděla ani nepamatuju …
jen hlásím, že Tě čtu. 🙂 Vše už bylo okomentováno. Drž se!
Díky, Pet, máš hezkej avatar :))) (vím to už déle, ale chválím až te´d)