Říkejte tomu jak chcete!
Bulvár světem vládne … bulvární čtení je něco. co jde do soukromí a není to hodnotné, jen krátkodobé a je to tu proto, aby na chvíli poskytlo senzacechtivému čtenáři chvíli vzrušení, povzneslo jeho ranní kávu s cigaretkou a naladilo ho do nového pracovního dne, kdy nás nečeká nic jiného než zase ta rachota … To si říkám, když se někdy ráno ocitnu v trafice a vidím, jak si odnáší muži v pracovních kombinézách s umazanými a vyboulenými koleny své každodenní Startky a Blesk.
Ale Blesku nejsou ušetřeny žádné lidské kategorie . Jisté kasty se toho "papírového" sice štítí, tak pro ty je tu internetové zboží v různém vydání. Bulvár jako doplněk nechybí zkrátka na žádném z našich masových vyhledávačů a "to bulvární zboží" už někdy vyvěrá i do seriózních zpráv. Známe své kocourkovské … žáno …
Pro ty obzvláště štítivé vzdělance existuje tzv. bulvár pro intelektuály neboli kryptobulvár. Objevila jsem ho pro sebe poprvé v roce 2007 v Lidovkách – zde text a loni mne zcela otrávil časopis Reflex, kdy změnou šéfredaktora a vynesením na piedestal, dosud v normách uměle udržovaného na kapačkách experta na různé věci JXD, ochotného ze sebe udělat pro hezký voči šéfredaktora cvičenou vopičku …, bulvarizace postupně pokročila v některých převratných nápadech až na hranici intelektuální perverznosti a poslední kapkou se stalo odejití kulturního redaktora P. Volfa a tudíž absence toho, kvůli čemu jsem Reflex poslední dobou ještě kupovala, a tak mne ten časopis přestal bavit. Já vím, tržní zákony … ale tím víc je třeba podržet a chválit ty, kteří se nás, kocourkovské, snaží ještě nějak vychovávat tedy kultivovat a neházejí nás všechny do jedné žumpy …
Ale já mám také ráda ty malé fetiše a soukromé věci, které obraz člověka zlidšťují a nakonec také k člověku patří, neodpářeš je…. Ale nezajímají mne u českých celebs", zajímají mne u lidí, které mám ráda, kterých si vážím. Není to žádné každodenní šmírování, stačí mi třeba zveřejněné deníky bez škrtů (zdánlivě, co já vím??), milostná korespondence nebo mi radost udělá nějaká drobnost, která se náhodou objeví v seriózním textu. Jak tomu ale říkat? Měkký bulvár nebo laskavý bulvár? :)) …..
Hmm, z poslední doby mám softbulvární nálezy dva, tak už stojí zato se s vámi podělit, než to spadne do černé díry dějin, odkud není návratu … Ivan Medek – úryvek z rozhovoru:
* Jaké byly začátky (v rakouské emigraci), navíc s nijak oslnivou znalostí němčiny?
Lidé, kteří mě měli v Rakousku na starosti, mě odvezli do docela hezké malinkaté garsoniéry, kde – když odešli – jsem z kufru vytáhl věci, kvůli kterým se mi lidé doma nejvíc smáli, když jsem balil: smeták, lopatku a hadr na podlahu. Všichni tvrdili: Do Vídně nejedeš na nějakou poušť nebo Ukrajinu. Odpovídal jsem, že vím, ale přece jenom štěstí přeje připravenému. Smeták, lopatka a hadr byly první věci, jež jsem ve Vídni potřeboval, protože předchozí obyvatelé bytu zřejmě vůbec netušili, že takovéto věci existují. Nejprve jsem důkladně zametl, vytřel a šel spát. Takový byl první den.
… 
J. H. Krchovský – z rozhovoru s výtvarníkem Ivanem Pinkavou:
* K vašim literárním inspiracím patří i současný dekadentní básník J. H. Krchovský. Jak vznikla fotografie Krchovského ostatků? Je na ní opravdu básníkův župan?
Věděl jsem, že Jura je na tom županu fetišisticky závislý, a tak mě napadl žert vyfotit ho jako Ostatek. V duch jeho vlastního makabrózně (pozn. příšerný; strašný; hrozný; umrlčí) budovaného mýtu. Prý o něj pečoval tak, že si ho nikdy ani nebral na holé tělo, aby ho neušpinil, a tedy nemusel prát, jelikož věděl, že už je na konci své životnosti. Půjčil jsem si ho a jako relikvii vyfotil. No ale když jsem župan vrátil, Jurova žena Betyna ho hodila do pračky a už z něj nic nezbylo. Čili ta fotografie je se vší ironií skutečným Jurovým ostatkem. Nakonec také jedna z mých prvních předmětných fotografií.
***************************
Když jsem z webu Týdne stahovala fotku Ivana Medka, objevila jsem tam tento výrok dne, který bych označila, s odvoláním na význam slova výše uvedeného, – makabrózní:
"Už bylo dost vypelichaných pardálů, kteří kandidují, a po prezidentovi Klausovi by měla nastoupit skutečná osobnost."
Bývalá poslankyně ČSSD Jana Volfová komentuje ambici Jany Bobošíkové stát se první českou prezidentkou.
***************************************
Zdroje: Krchovského fotka
V letech 2005-9 rozmlouval s Ivanem Medkem v rámci velkého projektu Památníku národního písemnictví literární historik Petr Kotyk. Úryvky nabídl čtenářům Lidovek – Orientace. Celý text zde
Rozhovor s Ivanem Pinkavou: Nebojte se perverze. Trpět je normální, říká umělec Ivan Pinkava, u příležitosti své současné pražské výstavy fotografií (Galerie 5. Patro) a vydání monografie v nakladatelství Torst. Uryvek z rozhovoru zde
… až opadne sníh a zavlaje vlahý jarní vítr, snad najdu odvahu zveřejnit i své fetiše … momentálně nemocná zuzi
Jů, uvidíme Zuzi župan a použité ponožky v makabrózní koláži:-))
Hmmm!A co ty Sejra? Tvůj zadek už jsme viděli, ukážeš nám také své fetiše? To by byla řetězovka :)))))
Reflex mam čim dál radši, s příchodem Šafra se posunul výrazně doprava, a to mi konvenuje
Mně, samotářského sobce, nějaké vpravo a vlevo netrápí, "reju držkou v zemi" urputně ve svý koleji :), no alespoň někoho Šafr potěšil, ráda slyším, jsem pluralitní:)…
ZuziMyslíš? Možná dobrý nápad! Jdu se zamyslet, jak vyfotit hrudku zeleného hnusu, již sem objevil v podpaží jednoho letního jitra:-)
Tak teďjsem se, Sejra, opravdu otřásla, zadrž.
Pchá, dostal sem tě!!!! Nemáš načteno:-)
Douglas Adams – Stopařův průvodce po galaxii
knihovnický poklesekVzdávám se, Sejra, nečetla jsem :)…, sci-fi čtu okrajově…!
To není poklesek, to je ostuda!Zuzi, čtu tě pravidelně, píšu poprvé.
Vím, že se nedá stihnout všechno, ale zásadní věci se vynechávat nesmí!!!
Už jsem ti to chtěla napsat, když jsi psala, žes nečetla pohádky Karla Šiktance, ovšem dnešní zjištění mě opravdu donutilo se ozvat :-)).
Ty jsi knihovnice, zdroj osvěty, představitel těch, co se ještě nevzdali šance ukázat mladým, že stojí za to číst… – ty musíš mít přečteného Stopařova průvodce po galaxii!!
Jak se mají ty ubohé děti orientovat ve světě, když ani nevědí, kde mají ručník…
Ahoj Patlo,děkuji velmi za zájem o můj blog a zdravím. Dovedu zcela přesně vysvětlit, proč jsem dosud "Průvodce" nečetla. Je to jako s kyselým zelím. Do svých 25 let jsem ho odmítala v jakékoli podobě, aniž bych ho jedinkrát ochutnala a pak jednou jsem překonala tu bariéru a od té doby na zelí nedám dopustit. A tak to bude asi i s tou knihou. Aniž bych nahlédla, řekla jsem si kdysi, že by mě to asi nebavilo a tak jsem o to od té doby nezavadila. Až skončí tahle příšerná zima, napravím své hříchy a poklesky. A budu na sebe tvrdá!
Super, určitě se ti bude líbit. A budeš vědět, kde máš ručník:-))))
Sejra,haha, s tím hnusem jsi mě ale dostatečně nemotivoval, víš?!!!
Zuzi,tak já se k s tou motivací Sejrovi přidám – neboj se toho, sci-fi je to jen velmi okrajově, to jsou jen kulisy. No a kdyby se ti do toho nechtělo, pusť si film, myslím, že by tě mohl navnadit na čtení, protože jako vždycky – knížka je ještě lepší :-))
Dobrá,Patlo, zkusím to jako s tím zelím a pak vám povím :))).
Připojuji se k Patle – scifi rámec je tam jenom kulisa!
Už jenom ten úvod – jenom když si vzpomenu na konstatování, že naše planeta jo obydlena tvory, kteří si myslí, že digitální hodinky je docela šikovný vynález, musím se smát. Asi knihu vytáhnu a začtu se:-)