a film Pláž.
Vrátila jsem se z města a na chvíli se posadila k počítači. … Souhra náhod, tísnivý pocit ze zimy spojený s mojí nespokojeností s nedostatkem světla způsobily , že často v poslední době přemílám v hlavě téma samoty. Včera jsem shlédla starší film Pláž, v hlavní roli s Leonardem diCaprio. Musím říci, že mne zasáhl a nemohu o něm vůbec říci, že byl plytký … jak jsem si přečetla před chvílí řadu odsuzujících komentářů diváků na webu csfd.cz.
Hlavní hrdina, normální mladík přijíždějící sám do Malajsie za dobrodružstvím, se setkává v hotelu se zhuleným psychopatem, který mu po hrůzné sebevraždě zanechává dědictví mapy s nákresem ostrova s rajskou pláží, o které mu noc předtím emotivně blábolil. Lehkomyslný mladík v dobré víře mapu překreslí jako dar pro náhodné známé z vedlejšího bungalovu (hlavní motiv pozdějšího vyhroceného konfliktu) a s dvojicí francouzských milenců, opět náhodných známých z hotelu, odjíždí do této utajené destinace. Film je příběhem proměny běžného týpka, co si dosud nedělal s ničím starosti, ve zvíře … dovedou ho k tomu vyhrocené situace, do nichž se dostává a s kterými se musí vyrovnávat … a nakonec také surová samota, v níž se ocitl díky" svým drobným" životním chybám za které ale krutě platí, a do které je proti své vůli nemilosrdně uvržen.
Dalším příběhem filmu se stává každodenní život v rajské komunitě" – asi dvacet mladých lidí hledá v odloučenosti od společnosti svůj pozemský ráj, a co se zpočátku zdá ideálem, postupně hořkne a ve střetu s každodenní realitou, kdy se musí řešit nepopulární věci a lepší to už nebude, protože to, co se odstraní z dohledu – stejně nezmizí … až dochází k závěrečnému vyostřenému konfliktu buď anebo a návratu lidí do civilizace.
Svou svobodu a volnost nelze založit na zločinu a myslet si, že ve zdánlivé samotě tropického ráje (nebo jiného …) zůstane člověk oproštěn od problémů,starostí a volby rozhodování, kterou nese s sebou život ve společnosti, v rodině, v zaměstnání… Ráj neexistuje, můžeme si ho ale prý vytvořit sami v sobě. Jak radí mnozí. To je jediná jistota. Jak? Na to pravděpodobně neexistuje žádný spolehlivý recept. Ale pokoušet se o to není určitě žádná marnost … zuzi
"Není trvalého štěstí v žádném z předmětů světa. Je v nás." Eduard Tomáš
Pro udržení běžné hladiny pocitu štěstí stačí, rozlídnout se každý den pořádně kolem sebe, všude je tolik bídy a zoufalství, a kdo má vůli to vidět, musí být za svůj normální, klidný život, vděčný 100x denně.
ten film je skvělej, mě líbí, doporučuji všem. Hned si ho jdu najít a stáhnout.
Hmmm .. a nezavání to trochu tím zakládat svoje štěstí na neštěstí druhých? Já si mohu stokrát říkat kde všude se mají bídně a hůře, ale nějak extra to na mě safra nepůsobí … asi jsem sobecká nebo co??
C.,jasně … a včera jsem dostala tip na Posledního samuraje. Zkusím.
zuzi a víš, že jsem přesně předpokládala, že to takto pochopíš?:-))
Nepůsobí, nojo, asi, určitě, nestačí jen pozorovat,že?!:-)
Poslední samuraj je nádherný film!
Ahoj zuzi, včera jsem přečetla tenhle článek a zjistila, že Pláž máme doma, tak jsme si to večer pustili. Místy mi to připadalo docela nelogické, každopádně ten hlavní motiv, co popisuješ, tedy že změnou prostředí sobě a svému životu neutečeš, to určitě platí. Ještě nad tím zapřemýšlím. A Tilda Swinton (Sal) je nejstudenější herečka všech dob 🙂
Ahoj Of, já jsem byla na pochybách o věrohodnosti fungování té kolonie, neustále mně naskakovaly různé otázky co kdyby apod …, ale pak jsem to pustila z hlavy a vzala to jako symbol…. a nakonec kdyby se to utápělo v detailech, nebylo by to ono. Sal to máš teda pravdu … mě fascinovala, její oči a obličej takový nezúčastněný bezhybný, bez výraznější mimiky prozrazující co cítí … přitom vnitřně vášnivá… ještě mám něco :), ten veselý černoch mi pořád někoho připomínal, výrazem pohyby až jsem na to přišla – toho kočkochlapa z Červenýho trpaslíka!