…Cítím nepatřičnost toho, stěžovat si na cokoli v této době, kdy kdesi umírají v sutinách svých domů tisíce lidí a ti živí přicházejí i o to poslední co jím ještě zbývá… o svoje končetiny, a v zemi vládne chaos, kterým se proplétá jak v pobořeném mraveništi armáda těch, kteří mohou a chtějí pomoci … Těžko se mohu do této situace vžít a všechna trápení, zdánlivě vzdálená od toho rozvratu, se mi zdají k unesení a najednou vnímám jejich malichernost. Když nejde o život jde o hovno, mě napadá. Tato slova použil i autor Zapomenutých transportů Lukáš Přibyl a já si říkám spousta toho co prožívám, čím se trápím jde zatraceně dobře přežít. Zatím" je dobře.
Včera jsem s někým hovořila na pevný a on ukončil hovor s tím, že se jde dojímat nad osudy lidí v Poště pro tebe. Napadlo mě, že se podívám taky a hned v úvodu Ester Janečková pronesla: Cokoli dá ti osud, to snášej a zvítězíš nad ním." Vergilius. Nechápu to jako trpné snášení stavu, ale jako pokoru. Neužírat se a aktivně přijmout osud. Doufám a tuším, že všechno na světě má svůj smysl, svou příčinu, svůj následek. Dlouho jsem věřila, že osud mám ve svých rukou a co chci to mohu. Postupně ale slevuju. Dostavení se některých věci … hlavně těch, které nejdou koupit, prostě neovlivním nebo to neumím. Neumím poprosit nebo co, aby se dostavila ta" milost obdarování. Ale také mi ta absence TOHO čím dál méně vadí. Někdy mám pocit, že se ze mne stává nějakej poustevník uprostřed lidí nebo co … :). zuzi
Nebo osud uznal, že si zasloužíš meditativní pauzu 😉
zuzivšechno je osud, a co můžeme sami, to jsou jen drobné a krátkodobé odchylky od něj, takže nedělej NIC a NIC tím nezkazíš:-)
Někde jsem slyšel: Co nemůžeš mít, to nepotřebuješ. A já si říkám, co nemůžu mít, to mi neschází… 🙂
kutilesprávně to je " co nemám to nepotřebuju", ne co nemůžu mít, co nemůžu, to už vypadá jako výmluva:-)
Dík, přátelé, za pomoc při rozhánění chmůr! Kupodivu pomohl i ten koncert po osmý!
Proč kupodivu, koncert byl chvílěma senzační a účel bohulibý a bohulibost je pozitivbně povznášeníjící, to je jasný:-)
Kupodivu … o tom, že nejsem ve svý kůži svědčí, že jsem dnes nechala v obchodě v Hlinsku 300 tringelt prodavačce a ve smutečce zapomněla oba mobily na okně. Takže pár dní nebudu mobilní jen pevná! Ale určitě budou zrovna všichni volat :))).
300?to je sakra dost:-)) no třeba za to odešle DMSky:-)