Sněží

….

Sněží, sněží, mráz kolem běží,
zima je kočičce, hřbet se jí ježí.
Fouká, fouká, bílá je louka,
zima je pejskovi, ke kamnům kouká.

Z víkendu o samotě je víkend rodinný, a tak se o to odklízení sněhu dělíme se synem. Umést zápraží, cesta ke kotelně, cesta do sklepa a dlouhá pěšina dozadu ke dřevníku, pak ještě před brankou spojka na ulici a omést závěje sněhu od baráčku v ulici a vzadu na zahradě… a tak stále dokola. A jakoby toho sněhu nebylo dost, odpoledne jsem s Miladou vyšla na malý výlet. Dalo se pouze silnicemi, a tak dvouhodinový okruh kolem města a potom k její mamince, nedávno přestěhované z Olomouce, podívat se na ten podivuhodný obraz, ke kterému se váže ta slavná pověst o přehazování koz! Poslyšte tu pověst olomouckou:

Milady maminka vlastnila odedávna barevný a veselý obraz – olej se dvěma pasáčky koz a kozami. I jak se tak na něho roky dívala, zevšedněl jí a kdosi z rodiny, amatérský malíř, karton otočil a na rub toho obrazu nakreslil podle fotografie z časopisu Květy zimní krajinku. A maminka měla obraz nový. Po čase zevšedněl i tento, a maminka zatoužila opět po tom původním, veselém motivu s kozami. I byla tam zrovna na návštěvě její sestra s manželem a tento přislíbil vynětí obrazu z rámu a jeho otočení na původní stranu. Jednou se k tomu činu opravdu odhodlal a domů přišel později než obvykle. Žena se ho ptala: Kdes byl?  a ten upřímný člověk odvětil:  U Marie, přehazoval jsem ji kozy."
A ústně tradovaná legenda byla na světě! Zuzi

Možná mi někdo nevěří. Ale já opravdu neměla s sebou tentokrát fotoaparát. Pokud se najdou alespoň tři zájemci, zajistím proto fotodokumentaci.