Dnešní zážitky

…Dnes dvě rychlobesedy s páťáky a šesťáky na téma čeští ilustrátoři. To je moje parketa, co povídat a ukazovat vím, jen na to nesmí být pouze � hodiny času včetně kvízu, chci totiž vidět tu zpětnou vazbu – bylo-li to vyprávění co platný. Nic naplat, muselo se krátit a vypíchnout jen to důležité a stále rekapitulovat –nechat je doříkávat a ptát se. Třeba proč si myslí, že je lepší leporelo harmonikové než to obvyklé dnešní … ve formě knihy, nebo proč má ilustrátor Smetana rozklepané kontury a jak kreslíř udělá souvislou barevnou plochu a čím maloval Čapek ty kresby dětí atd … … jsou to takové malé pikantnosti, které udrží ty roztržité děti v pozornosti a dokáží je okouzlit … Nejde jim jen neustále něco nalejvat do hlavy… Je to docela dobrodružné a veselé a člověk musí být připraven na vše. Když je zuzi natěšena a pohotová, naváže se rychle kontakt. Někdy je to však nemožné … stačí třeba jen jeden malej otravnej hajzlík, aby to všechno pohnojil. A mě následně znejistil. Dnes to však ušlo a odměnou např. bylo, když v obou besedách zaznělo dvakrát slovo hustý, jako uznání! A řekli to kluci… To potěší. Seděla jsem po tom maratónu u stolu a měla vedle sebe to plato s 11 ilustracemi, které děti přiřazovali ke jménům autorů. Jedna třída byla celá taková průměrná, nikdo nebyl úplně nejlepší a nikdo ani úplně nejhorší … takový neslaný nemastný střed. Ale třída druhá měla výraznější osobnosti. Na obou koncích. Jedna dvojice dokonce zazářila bezchybným výsledkem a nenechala se ani nachytat tím, že Čapek měl připíchnuty na nástěnce ilustrace dvě. Jo a mimochodem, nechávám také dětičky si vybrat, zda chtějí soutěžit sólo nebo s kamarádem či třeba ve trojici … Kupodivu sólistů je poměrně dost …. No a jak tam tak sedím, přišla na veřejný internet neznámá žena, mladá, velmi sympatická a na rozdíl od obvyklého vzorku Čecha usměvavá, vstřícná, komunikativní A znáte to, spřízněné osoby se neomylně přitahují, to fluidum působí … Zapovídaly jsme se u toho plata s obrázky a skamarádily. Tak uctivě, ale přesto neuvěřitelně důvěrně. Paní žila 10 let v Anglii a vrátila se sama bez manžela do Čech a koupila si odtamtud na úvěr prakticky podle obrázku z realitky starou fabriku s vytlučenými okny atp… Povídali jsme si o ledačem … snad to nebude působit banálně a hloupě, když řeknu že tématem našeho hovoru bylo štěstí. Ta žena štěstím zářila, zrovna získala nabídku krásného zaměstnání a vůbec… byla ráda, že je doma. A to se zde na té vesnici, na tom místě ocitla úplnou náhodou. Zamilovala se nadálku do tý starý vymlácený fabriky. Co všechno jsme si řekly je důvěrné, bylo to velmi milé. Zítra budu pokračovat – ještě něco bych chtěla dodat … zuzi