Na okraj dne …

…Prosinec se pro mne stal hektickým měsícem a navíc jsem měla nějakou nemoc, zabíral na to paralen a od jednoho bodrého Moraváka z Pardubic jsem obdržela praktickou radu, že si mám potírat plíce slivoviců. Nejprve jsem toho chlapa ze seznamky měla za vilného starce, ale později se mi jeho slova jaksi rozležela v hlavě a já to zkusila, sice s ALPOU, ale fungovalo to též. Hned po prvních nátěrech mi odlehlo a další potírání mi ten nepořádek z trubice vyhnalo docela. A tak jsem dnes po 14 dnech povalování byla zase cvičit a zvládla jsem to v pohodě. Jsem fit!
O víkendu jsem přes den fungovala na plný pecky, ale v noci jsem ještě kašlala a potila se. Nemoc byla ale na ústupu. Strávili jsme víkend se synem a byl to dobrý víkend. Pohádali jsme se jen jednou a to strašně. Ale až v neděli večer. Vynálezce termínu psychorachejtle by ve mně našel prvotřídní vzorek, ale jak se říká takovejm chlapům???? Nezůstali jsme si totiž nic dlužni. Dnes jsme se telefonicky vzájemně omluvili, protože jsme se chovali opravdu jako magoři…. Stydno mi popsat podrobněji ten incident ….
V neděli jsem upekla 4 druhy cukroví a dnes jsem měla v plánu pokračovat. Plány mi zkřížily ale nenadálé události. Tak sedím u počítače a pořád něco píšu. Mimo jiné strukturovaný životopis . Jdu do konkurzu na lepší pracovní post na mém stávajícím pracovišti a uspět nebude snadné, zájemců je hafo, však víte …. Postů málo, lidí hodně …
A protože je čas jít spát, učiním tak. Hlásím, že k napsání tohoto textu jsem byla v tom dobrém slova smyslu vyprovokována třemi mými fanoušky. Snad se už blýská na lepší časy a budu se zde ukazovat častěji. Jeden klad ta nemoc měla … začala jsem opět číst knihy. zuzi