Trochu si postěžovat

ale jenom trochu a ne že mi budete předhazovat co jsem měla udělat!Ta potvora nemoc se mně drží jako klíště. Před chvílí jsem přišla z práce a jen pár slov a vlezu si s čajem a knihou do postele. Vyhledala jsem si knihy Roalda Dahla. Dětskou Danny, mistr světa a v oddělení dospělých jsem popadla jeho povídkovou knihu Devětadvacet políbení. Prý je dost dobrá, tak vám pak povím…
Ne že by se to s tou nemocí nedalo vydržet, – dá se to a také mi nevadí pracovat, však se moc nenadřu, pracuji hlavou a buším prstíkama do klapek a prokládám to dnes jednou besedou a pravidelných úklidem a zarovnáváním knih .. ale stejně bych s tím v kteroukoli minutu dne flákla a zalezla do postele. Jsem slabá jako moucha. A cítím slabou horečku a současně i slabou zimnici. Jsem těžká … nebo jak bych to řekla … cítím daleko víc přitažlivost zemskou a není mi do jarého skoku… jako druhdy bývá! Domarodím to prostě opět o víkendu, ještě zítra a ulevím si….
Dnes mne zaujala zpráva, že v kláštěru Vyšší Brod zanořili archeologové sondu do dosud neotevřené hrobky Rožmberků. A výstup, tedy krátký filmek , visí na netu. Vzrušující a krásné. Pokrok má nejen své stinné stránky. Včera večer jsem si promazala adresář v mobilu a zrušila všechny pohrobky – a že jich bylo. A o vánocích budu dělat čistku v knihách. Mám krásné knihy, hlavně o umění, ale třeba 20 let jsem se do nich nepodívala. Tak ať slouží zase někomu jinému!
Dívám se, jak jsou hojně navštěvované moje staré a starší texty zde … dám-li do vyhledávače třeba Fantova kavárna jsem v googlu první… to se teda divím. Poslední dobou nemám tolik vůle povědět něco obsáhlejšího, mám hlavu plnou starostí a různého zařizování. A pak jsem ráda, že si jen tak sednu a nemusím vyvíjet závažnou mozkovou aktivitu. Jako právě nyní. zuzi