…Před chvílí jsem dočetla tu knihu. Dostala jsem ji loni k vánocům. Stejně jako u Kafky na pobřeží, i v tomto případě jsem velmi dlouho otálela s ponořením se do této knihy. Vlastně jsem obě knihy několikrát otevřela, zkusila první stránku a s jakýmsi podivnými obavami jsem vždy knihu zase odložila. Nevím proč mě bezdůvodně přepadaly v obou případech tytéž neodůvodněné pocity … vysvětlila bych je tak, že jsem nevěřila spisovateli a nedoufala, že ty knihy budou stejně tak dobré jako mé milované Norské dřevo, a bála jsem se zklamání. Jednou jsem se však přece odhodlala a Kafku" bez problémů přečetla.
Román byl výborný, barvitě napsaný, povedený překlad. Spletitý děj, vícevrstvý, fantaskní, občas opravdu vyhnaný do absurdna a v některých místech s prvky, situacemi , které nebyly decentní, ale ve čtenáři povzbuzovaly jeho temné stránky, zvědavost, lačnost po neobvyklosti a zabývaly se vyhraněnými záležitostmi sexuálního charakteru. Prostě přiostřil. To vše ale v uměleckém kontextu.
Obě knihy jsou pěkně rozsáhlé a opravdu propracované, povedené. Nazvala bych je v prvním plánu psychologickými, ale současně nechybí klasický děj, dobrodružství, napětí, v psychologii a úvahách se neztrácí čtivost. Kafku jsem četla pomalu, je složitější a více fantaskní. Konec světa vznikl dříve než Kafka, v roce 1985 a zdá se mi přístupnější. Též jemnější. Ale nic veselého stejně nečekejte. Román se proplétá ve dvou odlišných světech. V tom, na který jsme zvyklí, ten druhý – nesmrtelný ve mně vyvolával stejné pocity marnosti, smutku, pasivity, nehybnosti a bezvýchodnosti jako prostor vesnice v Kafkově Zámku… později přibývá i svět třetí – podzemní s prvky sci-fi ( tak trochu jsem si připomněla starý dobrý Non-stop Briana Aldise)
Knihu o 500 stranách jsem doslova zhltla za 2 a půl dne nepřetržitého čtení a budu si ji muset brzy vychutnat ještě jednou. Spěchala jsem, protože jsem byla neustále zvědavá jak to bude dál a jak to celé dopadne. Kniha je opravdu i přes svůj hlavní motiv – je jím lidská duše a s tím spojené záležitosti existence člověka (trochu široký pojem, což..?) , láska, otázky aplikace výzkumu na manipulaci s člověkem … vlastně dobrodružná a děj jde svižně kupředu.
Až ji lépe zažiju, doplním. Je vynikající a obdivuji autora. Představuji si, že nebylo snadné ji vytvořit, není rozhodně ušita horkou jehlou a za velký klad považuji její vyváženost. Jak jsem řekla, je umělecká a zároveň se i velmi dobře čte. zuzi
Máme z toho podobné pocity–knihu jsem "sjížděla" v kuse, nešlo odejít, usínala jsem jen z nutnosti odpočinku 🙂
Kafka a wonderland jsou výtečná díla´, krásně pohádková a snová, úžasná a vyjímečná. Jo a bulela jsem u toho taky:-)
Kafku obdivuju, ale nečtu.
Billy,taky jsem ke konci brečela, ale ne že by to bylo sentimentální … mám pocit, že to tam nikdy nespadne, je to tak akorát.
Mod,já jsem Kafku dokázala přečíst jenom jednou (pouze Zámek, Proměnu a Proces), není to moje gusto, čtení takových knih vyvolává ve mně neradostnou náladu s pozbytím naděje …
Murakami je obdivivatel kafky a hlavního hrdinu své knihy Kafka na pobřeží nazval podle něho a také za to u nás jeho cenu dostal, myslím předloni??? snad jsem se nespletla
Nic od Murakamiho jsem nečetla… Ale Non-stop od Aldise jo, mám doma. K tý knížce jsem přišla dost zajímavě – kdysi dávno jsem se pěšky někdy k ránu vracela z Petřin z kolejí Hvězda z klubu domů, na Bílou Horu… Šla jsem přes Vypich, po chodníku, a najednou koukám, že u krajnice leží nějaká knížka. Tak jsem jí čapla a hodila do kábošky 🙂 No a byl to Non-stop a musím říct, že skvělá knížka 🙂
Tak to je dobrá náhoda najít knížku, která takhle překvapí! Lepší na to nespoléhat a přihlásit se do knihovny – dodávám profesně…
Sci-fi nevyhledávám, čtu napříč literárním spektrem :))))), a právě tuhle knihu mi doporučil kdysi dávno nějaký virtuální nápadník. Knížka supr a po ctiteli jakoby se země slehla!