Lis 072009
* * *
Činím si mysl roztěkanou
A ničím tělo
Pořád tě ještě cítím
K tvým pěti pihám
přibyla ještě
světlezelená vůně dubnové trávy
kterou ti voní prsa
k nimž nutno přiznat
byla má ruka velmi laskavá
i když víc k tomu
co je na srdci
ještě žes znala tu správnou píseň
jak vocuď pocuď je to mý a
vocuď pocuď je to tvý
Jsi nejenom hodná leč i rozumná
Ostatně nadešla zima
Odcházím
Bojím se že bys nepřišla
Své jsem si odsuploval
odborně a s něhou
má vlídná přítelkyně
Radim Vašinka – Jinošství, Mužství, Kreténství/prezentace Powerpoint Dagmar Petráškové
zuzimoc filozofuješ a málo píšeš domů:-))
Nemohla jsem zaspat …a hledala báseň, kde bude nějaký blízký mi pocit … i když je ta báseň o něčem zcela jiném, je to tam:
Odcházím. Bojím se že bys nepřišla …
Není nad to, když člověk ví na čem je. Ať už je skutečnost jaká chce. V nejistotě si stále namlouvám naději, a odmítám si být rozumná.
zuzibyla bys nerozumná, kdyby sis neponechávala naději, naděje je strašně důležitá věc, jedna z nejdůležitějších,stejně jako snění:-)
A člověk vlastně nikdy neví na čem je, což má taky své kouzlo, všechno ,co v nějaké chvíli nějak vypadá, může být za chvíli úplně jinak.
Mod, naději jo :), ale vocuď pocuď, ale snění v žádném případě. Na mě má zhoubný a rozkladný účinek. Já "sním" raději reálným životem… bych tak řekla :)). A s tou nejistotou máš pravdu … jen aby se ta série, kdy se to zvrtává tam kam se mi to nelíbí, už jednou skončila …:)
Takový nějaký smutno…