Chrast
Doplňuji text osamoceného výletu před týdnem o pár dalších fotografií z města Chrasti.
Na úvod malý proužek ze zámecké zahrady … ten strom podobný třešni znáte … to je okrasná jabloň.
Malé poklidné město Chrast bylo svého času jistě městečkem zajímavým. Královehradečtí biskupové měli ve zdejším zámku své sídlo, později pouze letní sídlo; a také na malém útulném hřbitově v nedalekých Chrašicích je mnohý biskup pochován. Zdejší chrašický hřbitovní kostel sv. Martina je spojován se jménem Jana Blažeje Santiniho, stejně jako kostel Nejsvětější trojice v Chrasti, který jsem pro vás vyfotografovala … byl otevřen, a tak mohu nabídnout i pohled do jeho lodi …
První zprávy jsou z let 1612 -18, kdy byl kostel obnoven Markétou Berkovou. Několikrát vyhořel, naposledy v roce 1774. Důkladná oprava provedena v roce 1774, v letech 1999 a 2000 oprava věží, střechy, fasády z prostředků MK, města a církve. Kostel má 3 oltáře, hlavní oltář zasvěcen Nejsvětější Trojici.
Pohled na kostel zezadu, od zámku
Pohled přes sochu sv. Jana Nepomuckého, stojící hned vedle zámku a fary.
Obcházím zámek, abych se dostala zadem do zámecké zahrady. Upoutal mne citlivě opravený plot. Je třeba majitele pochválit!
I když sloupkům by se dalo jistě něco vytknout…Ale i tak je to zázrak, že starý materiál nebyl vyhozen, ale znovu recyklován.
A tohle javorové a habrové loubí navazuje za zámeckou zdí na alej Velká lipka končící u kapličky zasvěcené sv. Janu Nepomuckému.
Za kaplí se náhle svažuje terén a jsou zde ztěží pozorovatelné zbytky bývalého letního divadla. Amfiteátr je v poločasu rozpadu a mnozí obyvatelé Chrasti o něm nemají ani potuchy!!!
Hmmm, někdy pro vás musím ještě vyfotit ten zámek … zuzi …je tu krásně, jak vidíte…
Díky,zuzi, za dokreslení podzimní nálady a krásné obrázky! 🙂
Ahoj Wlčice,já ti také děkuji.
Ta zahrada je fakt nádherná, klobouk dolů před vlastníky.
fotečky pěkný jako vždycky!
Ještěrko, Sejra, jsem ráda, že vás zahrada focená mýma očima, zaujala. Je malá, ale úhledná a ve spojení s Velkou lipkou za zdí získává kouzelnou atmosféru…
Nostalgie v Beskydách vede třeba k tomuto vyznání:
Nejsem sám,kdo miluje ten zvláštní pocit
z pohlazení teplého větru,
vůní zralých plodů,
palety barev,
světel a stínů.
jsi nádherný,Podzime,
vnímám tě s rozkoší,
všemi smysly
a nemohu se nasytit.
Do extáze mě přivádí
lesní ticho
a sluncem vyhřáté mýtiny,
tmavé kloboučky hříbků,
trsy divokých trav
a plachý pohyb srny.
V těch chvílích poci´tuji
radost z toho,
že jsem
a radost z toho,
že jsi se mnou,
moje lásko.
Tím víc miluji
i druhou Tvoji tvář,Podzime,
tvář plískanic
a hvízdání meluzíny v komíně,
tím víc miluji
pocit tepla domova.
/ anonym /
Děkuji, krásná báseň, kéž by přišlo ještě pár hezkých slunných dní než opadá barevné listí…