…
Tak na mě přišla krize. Krize marnosti … Dostala jsem se do stavu otupělosti k literatuře …
Poslední dvě knihy, od kterých jsem si tolik slibovala, mne otrávily. Hlavně Zábranský – Šternův pokus milovat. Jeho debutu "Slabost pro každou jinou pláž", který získal cenu Magnesia Litera 2007, jsem se snažila poctivě porozumět a objevit skryté poklady. Ale kniha byla psané tak hluboce a každá věta tak komplikovaná, že jsem se knihou prodírala jako džunglí, vracela se, znovu si prosekávala cestu, zastavovala, promýšlela, co chtěl autor těmi slovy říci, až jsem se zadrhla a dál to nešlo. Neplynulo to. Sice by se ta kniha dala číst jen tak nalehko a sledovat pouze děj, ale chtěla jsem si ji vychutnávat a porozumět. Ne, bylo to na mne příliš intelektuálsky studené a mohu-li použít to mnohoznačné slovo – postmoderní. Knihu prostupovala jakási snaha o vysokou kulturu a v pozadí jsem slyšela dýchat autora, který chtěl dát vědět o svém vytříbeném stylu. Uf… skončila jsem s tím a ta kniha ve veřejné knihovně nikoho neuchvátila, pokud vím, je stále stejně nepoužitá … uznávám, že je tak nějak nějak moderní, má styl, nenapsal ji žádný blbec, ale číst se to nedá, snad někdo s větším rozhledem by mi sdělil – o co jde … Kniha Štern" měla prý být přístupnější, ale psal to jeden člověk, a tak je si to podobné, takové bezcitné, artistní, neosobní, intelektuálně vybroušené a narazila jsem tam na pornografii. Nemohu si pomoci, to mě ale otrávilo ještě víc. Alespoň zpestření, řekla jsem si, ale ono to taky nemělo žádnej rajc … a tak jsem z tý nudy knihu definitivně odložila s tím, že se k ní vracet nebudu. … Štern ty věci" totiž popisuje jakoby se rýpal v jídle. Říkám si, čti Zuzi dál, je to apoteóza odcizení postmoderní doby, jdi s proudem, … ale safra, není to Viewegh a je to safra také jiné než se dívat na nějaký obraz , obracet ho ze všech stran a hledat jeho smysl … knihu musíš vysedět jako vejce a čekat až si na způsob vyjadřování autora zvykneš, přijdeš mu na chuť a mnohdy se v tom očekávání dočkáš konce a pořád NIC. Já to tentokrát nezvládla … a vzdávám upřímně čest všem, kteří dotáhli román do poslední strany.
Dalším zklamáním pro mne byl nový překlad Haruki Murakamiho: Sputnik, má láska. Ta kniha mne vůbec nenadchla a od prvních stran jsem měla pocit, že je to slabý odvar mojí nejoblíbenější knihy Norské dřevo. Byla to uspěchaná variace na stejné téma. Nejsem literární kritik a neumím tak odborně srovnávat a uvažovat. Ale Norské dřevo bylo mnohem propracovanější a osoby životnější, kulisy barvitější, opar knihy tajemnější. Myslím, že překladem to není, je to předlohou. Autor vyrobil komerční variaci na osvědčené téma. Je mi to líto. Také prvky smyslnosti a lesbické erotiky, na které se od prvních listů čekalo :), nepůsobily na mne tak přirozeně jako v Norském dřevu, kde mi splývaly s doplňovaly děj. Otevřený konec mne nenadchnul – použit motiv nenadálého a nevysvětlitelného zmizení jako v Na jih od hranic, na západ od slunce" , ale zde nepůsobí na mne text tak věrohodně a magicky … je to jakoby odbyté, už aby to bylo hotový a mohlo to jít do tisku.
Zamýšlela jsem se také nedávno nad údělem" spisovatele. První kniha pravděpodobně z člověka vytryskne … a ty další??? Je to také řemeslo, jako jiná práce, ale trochu zvláštní. Jiné než namalovat obraz. Ten tah musí být dlouhodobý a konstantní, chuť psát se musí stále udržovat jako rozkmitaná struna … a každý spisovatel musí sám objevit jak na to. Někdo píše v osamění, jiný jezdí osvěžit mysl do ciziny, do jiného prostředí, mezi jiné lidi … Někdo psát přestane… četla jsem, že Jáchym Topol už nový román nenapíše. Ale stále se živí psaním. Předtím v Respektu, nyní v obrozené Orientaci (kulturní to příloha sobotních Lidovek). Jsme malé pískoviště a kulturní redaktoři přelézají z jedné přílohy do druhé a je to tak nějak všechno trochu stejné. Kromě pátečních a sobotních Lidovek jsem si začala kupovat i páteční Hospodářské noviny s přílohou a Petrem Rolfem z Reflexu a ty páteční přílohy jsou jak dvojčata… rozhovory, příběh obyčejného člověka, vaření v kultivované formě, architektura, výstava a td … Ale co když je ta chyba ve mně??? Jsem unavená z množství informací, které se na mne valí, jsem unavená ze stereotypu, který mne v tom smyslu provází a úkoly, které na sebe v tom smyslu kladu … Televizi již vůbec nesleduji, ale jsem závislá na počítači a těch novinách, které jsem tenhle víkend jen zběžně bez zájmu přelétla a dala do sběru. Dám se asi přechodně na decentní sport a budu více chodit do přírody a dívat se jinam než na obrazovku počítače … snad se mi to podaří. A asi by to chtělo i se zamilovat, co myslíte? … zuzi
I u toho zamilování by ti Zuzi mohlo přijít rozčarování a podobné pocity;-)Ale třeba budeš mít více štěstí, nikdy nevíš, dokud nezkusíš;-)
To ano, bosorko, nejlíp se zamilovat pro začátek jen tak trošičku :)….
Haruki i mě zklamal. Strašně "divný" a narychlo upletené, opakující se motivy, vše dokola, pořád totéž rozdvojení do toho jiného světa; připadá mi to ala coelho, který zkrátka píše, co od něj lid očekává. Přečetla jsem cca 80stránek a pomalu mi kniha zapadá prachem. Velká škoda, ten název mne velmi navnadil.
Ahoj Billy, tak vida, nejsem v tom sama… Coelha jsem se zájmem přečetla kdysi Alchymistu a ty další jeho kousky mně nezaujaly. Už to nebylo ono.
zuzibýt zamilovaná má cenu i s občasnými pocity rozčarování, protože pokud je člověk zamilovaný doopravdy, všechno to přebije:-)Držím palce:-)
Pro začátek by stačilo zamilovat se sama do sebe… případně tu lásku prohloubit. 😉
Mod, dík,s těmi palci je to zatím předčasné, ale na zem se valí magnetická bouře, tak uvidíme, co to s námi udělá!
aTeo se vynořil…!jojo, svatá pravda, budu pílně prohlubovat, zítra celý den 🙂
Mod,doplnila jsem do předchozího textu sluneční hodiny, tak se mrkni.
Mám dvě takový knížky, který mi nejdou přelouskat… Jednou je Sestra od tebou zmiňovaného Jáchyma Topola a druhou Egypťan Sinuhet od Waltariho… U obou jsem se zasekla hodně před čtvrtkou a prostě jsem se nemohla hnout dál… Někdy možná to zkusím zase znovu od začátku, ale zatím jsem neměla odvahu.
Ještěrko,Topolovu sestru jsem také nedočetla, pokoušela jsem se několikrát a nemám na to. Egypťana mám naopak moc ráda. Překvapuje mě docela, že ti to nejde:)))
Díky,díky:-)
Sestru sem taky nikdy nedočet…a zuzi, tohle období má občas asi každej…snad je opravdu lepší někam vyrazit…ale zrovna Ty, taková aktivistka na všech možnejch frontách že by sis nevěděla rady?
Nojo, nejsem ve své kůži, musím něco vymyslet. Ale je to furt kolem dokola, nemysli si :))
zuzi 🙂zastrč zadek do křesla, zatop si v kamnech, oblož se krabicema s vínem a mysli si, že si Bohyně, a uvidíš, jak se budeš hned cítit skvěle!
🙂 Sestra i Egyptan jsou jedny z mych nejoblibenejsich knizek. Jinak jsem jen chtela napsat, ze ve Francii se rika, ze spisovatelem se stavas, az kdyz vydas druhou knihu. Jo, a preklad Norskeho dreva do cestiny je priserny (az nekde v polovine jsem zjistila, ze repliky hlavniho hrdiny maji byt jazykove inspirovane Kdo chyta v zite, a to jen proto, ze na to tam je primo narazka. Protoze jinak by se to opravdu poznat nedalo, hanba panu prekladateli), tak nemam moc duveru ani k tomu Sputniku, ale jasne, necetla jsem to, tak nevim.
Ahoj Terezo,Teď jsi mě opravdu zaskočila … mně se překlad Norského dřeva moc líbí a nemyslím si, že bych pro tohle neměla cit. A ta kniha ve mně zanechala nesmazatelný dojem, samozřejmě příznivý. Dočetla jsi Sestru, máš moji poklonu a náše odlišná stanoviska dokazují, že lidská rozmanitost je nekonečná a nic se nedá nalinkovat :)))
Mod,ty máš ale nápady … a kdo se o mě postará, až se ožeru, no?!
zuziale Bohyně se přece neožírají! ty mají maximálně "malou špičku"!
Mod,mně stačí kapka a je to hned! nejsouc zvyklá, nesnesu 🙂
🙂 ja jsem Sestru nejen docetla, ale precetla jsem ji nekolikrat, naposledy jednim dechem behem tri dni, ja ji mam opravdu moc rada, tak jsem se ji tu hned musela zastat :-). Neni to podle me zadna intelektualni necitelna vec, ta "nesrozumitelnost" ma smysl, jinak taky nesnasim takove ty autory, co se vyzivaji ve sve nesrozumitelnosti, kterou nazyvaji umenim, ale Sestra mezi ne podle me nepatri…ale je to urcite vec nazoru. Co se tyce prekladu Dreva, je fajn, ze se Ti libi a ja si urcite zkusim precist ten Sputnik, jestli ho sezenu. Mam doma pripravene od Murakamiho Narozeninove povidky a Kafka on the Shore, cetlas? Jinak diky i za ostatni tipy na vystavy a spol., rada Tvuj blog proto ctu. Ze stejneho kraje, jako jsi ty,byla moje babicka, tak me vzdycky potesi i fotky…
Terezo, to víš, ty máš svou Sestru, já zase nedám dopustit na Norské dřevo…. Dnes jsem byla sama na veliké túře a zamýšlela se i nad svým vztahem k Jáchymu Topolovi, musím o tom brzy napsat …:). Murakamiho jsem četla Kafku na pobřeží. Chystala jsem se na tu četbu dlouho, měla jsem obavy, zda to bude tak pro mne dobré jako Norské dřevo! A tak jsem knihu dost dlouho opdkládala. Ale nakonec mne zcela uchvátila a přestože není tak přístupná jako Dřevo, zdá se mi fascinující a propracovaná. ne tak jako Sputnik, který mi přijde jako četba patřící do supermarketu a jako by to psal neuměle jen Murakamiho epigon …
Že bych safra tu Sestru ještě jednou prubla :))))
Jojo, Jáchym Topol a jeho Psí vojáci… Mám ráda 🙂
Ještěrko, to je Filip Topol, jeho brácha. Te´d spolu vystupovali na knižním festovalu ve Frankfurtu:
třeba zde:
http://www.ct24.cz…0-knih-a-cinu/