V Praze je blaze

výstava Josefa Čapka na Hradě

 … ještě se budu možná chvíli k tomu textu vracet, jak se mi budou vybavovat a "naskakovat" vzpomínky a pocity.

 

Tak jsem zase doma. Je za námi další krásný den. Nejen slunečný, ale také krásně kulturní! Navštívili jsme s Miladou a její maminkou zahájení souborné výstavy malíře Josefa Čapka v prostorách Jízdárny Pražského hradu za účasti prezidenta Václava Klause. A nebyli jsme tam sami!
Jsem spokojena, ale nelze na tuto výstavu obsahující na 1000 exponátů ( maleb, kreseb, skic, grafických listů, scénických návrhů, ilustrací , knih ) – mnohdy považovaných za ztracené nebo vystavených po velmi dlouhé době (dnešní osmdesátníci je mohli naposledy vidět na jeho velké poválečné výstavě – zemřel na sklonku války v koncentračním táboře Bergen-Belsenu) jít jen jednou, těch vjemů je napoprvé až moc, alespoň na mne. Těším se moc, až výstava doputuje v březnu do Pardubic, kde má mít údajně ještě větší záběr a bude rozdělena na dvě části (v Zámku a Domě u Jonáše). Půjdu zas.
Nebrala jsem si s sebou foťák, abych si to užila, ale naštěstí jsem měla alespoň propisku!
Výstava představuje Josefa Čapka jako mnohostrannou osobnost – nejen výtvarníka, ale také literáta, filosofa, esejistu, a dokonce i básníka … Veškerý čas jsem strávila v přízemí (v patře byla scénografie a v televizi Pejsek s kočičkou) a byla jsem upoutána nejen díly Josefa Čapka, ale také způsobem jejich představení, rozčleněním prostoru .. . prostě formou jejich prezentace a jistou přehledností -roztříděním, a citacemi autora, vhodně doplňujícími, vysvětlujícími nebo naznačujícími v jednotlivých oddílech základní motivy jeho tvorby. Citace pocházely většinou z knih Kulhavý poutník (1936 – meditativní dialogický esej) a Psáno do mraků ( 1947 – vydáno posmrtně, deníkové zápisy z let 1936 – 39).
Hned u vchodu mne upoutalo obrovské tablo, kde jednotlivá písmena jména a příjmení Josef Čapek rytmicky střídaly obrazy nebo kresby v modulu písmena. Byla to prostě taková šachovnice, dovedete si to představit, že – neměla jsem foťák , tak si musíte procvičit představivost ??? Paráda! Ještě si vybavuji svůj pocit z písma – ta typografie byla vzrušující, řekla bych decentně vzrušující nebo spíše rafinovaně vzrušující … zanechávala v člověku nesmazatelný pocit …  je to velmi zvláštní, že někdo dovede typem písma vzbudit v člověku rozdílné emoce, někdy klid, jindy rozechvění… 

– Mezitím jsem získala na webu Lidovek ukázku části panelu, který popisuji:

 

A stejně mě zasáhla opodál, už zkraje v Jízdárně, jiná šachovnice. Psané úseky života Josefa Čapka střídaly fotografie, ilustrující ty jednotlivé etapy jeho života. Tato šachovnice byla ale poněkud podlouhlá … leč opět pravidelná… prostě působilo to velmi kubicky 🙂 a opět musím opakovat to slovo: pravidelně – rytmicky.
Celý velký prostor Jízdárny byl nepravidelně rozčleněn barevnými a barevně odstíněnými panely na několik otevřených kójí různých geometrických tvarů. Jejich vstupní brána" byla vždy ozdobena typickými a opakujícími se dekorativními prvky z obrazů. Těch kójí bylo hodně 🙂 (nevím přesně…) a každá byla pojmenována" a uvedena autorovým citátem, jak jsem ostatně už řekla … Opsala jsem si některé názvy naznačující téma: Krajina dětství, Úžas, Hra s realitou, Tajemství věcí, Oravská inspirace, Sláva pomíjivosti, Oheň a touha … a také několik citátů, které jsem si prostě opsat MUSELA!
Z výtvarného díla JČ mám odedávna nejraději pastely obsažené v knize Modré nebe. Básník František Hrubín vytvořil nádherné verše k obrázkům Josefa Čapka, kterými se nechal inspirovat . Představují děti a jejich hry od jara do zimy. Tyto barevně veselé pastely mají dataci v intervalu několika let a jsou ve své zkratce výmluvné a přitom tolik poetické… Jsou krásné… a dojemné. A spolu s verši tvoří tak umělecky dokonalý celek, že nelze rozpoznat , zda se jedná o ilustraci textu nebo inspiraci básníka kresbami …

Modrá
Já mám jaro nejraději:
s veselými písněmi
ptáci nebe roznášejí
po lidech i po zemi.

Zdá se mi, že s nimi létám
a že kroužím oblohou –
děti, tolik modré je tam,
že ji roznést nemohou.

Vlnky a vlny
Vlnky a vlny
okolo tebe,
rybník je plný
modrého nebe.

Máš ráda léto
z bílých pěn?
vodičko – teto,
dobrý den!

Všimla jsem si, že v obličeji JČ málokdy zdůrazňuje oči, někde je tvář zcela nahá a výpověď díla tvoří křivka, obrys. Třeba jedno duchá… Minimální ale dostatečně vypovídající. Musí se to prostě umět, někdy je ale ta cesta za tím správným tvarem zcela jistě trnitá … jak napovídají třebačasové intervaly na obrazech dětí v přírodě. Zaujalo mne téma nevěstek, které tak urputně a pravděpodobně ve  své době stále dokola, malíř zpracovával a zkoumal. Byla to asi v té době jeho fascinace. Jeho sen, který něčím odpuzuje a zároveň přitahuje. Jejich tváře měly oči naopak velmi zdůrazněné, "přehrávané". JČ vidím jako navenek střídmého slušného decentního muže, v kterém to ale vřelo. Nicméně zachovával dekorum a výstřelky nepoutal :). Byl ale dozajista velmi upřímným umělcem, který se poctivě snažil vyjádřit své pocity, třeba někdy dával důraz na formu, šablonu, ale postupem let se naučil vyjadřovat svým jedinečným způsobem. O tom, že se mu to " velmi pravděpodobně povedlo",  vypovídají jeho plátna z posledního období jeho života. Tak to pociťuji.  – 

zde na pozadí jeden z obrazů s námětem nevěstky zdroj

 – Z obrazů mne zasáhla jeho poslední tvorba 30. let. A také miluji jeho typografickou úpravu knih, jeho obálky. Klasika.

Opsala jsem si názvy několika obrazů mi blízkých:
Děti s motýli 1934-35, Děti v zahradě 1928, Rybáři při západu slunce 1937

Citace:

Dost dlouho jsem se potkával s člověkem a obhlížel na něm to nejrůznější a nakonec s úlevou vidím, že člověk je ještě něco jiného, jinak souvislého a nesouvislého, než jsem podle všech ostatních zjevných znaků za to měl."

Jíti k sobě, nad formalismus. Najít sílu ukládati si svůj zákon sám, ovládati své dílo svým zákonem vlastním. Vystoupiti z formule a dosáhnouti své vlastní svobody. Umělcova svoboda je zároveň jeho mravní odpovědností."

Nechápal jsem dospělých a litoval jsem jich, že si nedovedou zařídit život jako chlapci; jak to, co je to napadlo a přemohlo, že jim život přestal být
hrou … 

Doplňuji další citát:

"Věci tohoto světa jsou krásné, ano, není to plytká podívaná; nejsou všední a otřelé po tak dlouhém už trvání, jsou ještě krásnější, hlubší a tajemnější, než se zdají omrzelému a nikdy se nedočerpáš jejich dna." (Cestou Josef Čapek)

Pozn. … nenapadlo vás, že by to nemuselo platit jen na věci, ale také i na člověka?

 

Chtěla bych poděkovat za tuto výstavu. Všem, kteří se o ni zasloužili a dotáhli ji k tomuto konci. 

Odkazy na výstavu a videa:

Josef Čapek ve Wikipedii

 Výstavu pořádá Správa Pražského hradu a Východočeská galerie v Pardubicích.
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/209411000101007-udalosti/obsah/89571-jizdarnu-prazskeho-hradu-ovladl-josef-capek/
http://www.ct24.cz/kultura/68828-dosud-nejvetsi-vystava-o-josefu-capkovi-nabidne-tisic-del/
http://magazin.ceskenoviny.cz/zpravy/retrospektiva-na-hrade-predstavuje-josefa-capka/401525