Malá domácí svodka – recyklace PODRUHÉ a naposledy!!!

dnes kulturní – přidány další fotky k Brandýskému mámení! – odhalení sochy Pavla Opočenského

***** Pozvánka na internetovou výstavu Michala Cihláře

http://www.gallery.cz/gallery/cz/michal-cihlar-ilustrace.html

Výstava představí Michala Cihláře jako ilustrátora Lidových novin, jako již dvouletého každotýdenního sobotního jednoobrázkového glosátora veřejného dění.
Osm originálů z těchto ilustrací je k vidění v reálu na retrospektivní výstavě "Zvěrosnubnost Michala Cihláře a Veroniky Richterové", zaměřené na zvířecí tématiku, konané od 4. 9. do 2. 10. v Domě umění v Opavě.

***** Medaile roku 2009

Organizátor této soutěže, pan Jiří Doležal zveřejnil:
Na veletrhu Sběratel 2009 proběhne slavnostní vyhlášení vítěze Československé medaile 2009, kde bude vítěznému výrobci předán certifikát Československá medaile 2009".
Držitelem tohoto ocenění se měl stát nebo vlastně se stal …  pan Otakar Dušek – do soutěže přihlásil svou medaili Kursk-1943. K předání certifikátu mělo dojít dnes v poledne na výše uvedeném místě. S politováním vám však předávám informaci, že k tomuto aktu nedošlo. Organizátor, pan Doležal, celou slávu z nepříliš jasných důvodů zrušil.
Je to velké rozčarování …. Děkuji všem kdo jste se těšili že se TO povede a hlasovali jste, věnovali jste TOMU svou energii …. Jen kom vím … Henry Psanec, Sejra , Tosk, strejda z Kolína a jeho kamarádi a mnoho jiných … ale kdo tohle mohl tušit???? Ach jo …

***** Brandýské mámení 2009
V pátek odpoledne jsme vyrazily s Miladou do Brandýsa nad Orlicí na Brandýské mámení 2009.
Zde program:

18:00 "VLK A BERÁNEK" – vernisáž výstavy mladé generace umělců pocházejících z intermediálních ateliérů pražské Umprum (Jiří David), AVU (Vladimír Skrepl) a brněnské FaVU (Václav Stratil). Koncept výstavy připravili Vlasta Čiháková-Noshiro a Karel Babíček. Úvodní slovo přednese Vlasta Čiháková-Noshiro. (1. patro Konzumu)
Výstava bude otevřena po tři následující víkendy až do 20. září 2009 vždy od 9:00 do 17:00 hodin.

19:30 wrgha POWU orchestra – koncert vlastní tvorby na pomezí jazzu, moderní a vážné hudby a hudby k filmu (evangelický kostel)

21:30 MILAN KOZELKA "Tenkrát na Kdysissipy" – autorské čtení legendy mezi performery (1. patro Konzumu)

22:30 intimní odhalení intimní sochy PAVLA OPOČENSKÉHO

Nedočkali jsme konce, přesto jsme odjížděly rozradostněny mnoha různorodými zážitky. Na vernisáži jsme se ocitli ve velmi rozmanité společnosti, zejména ale převládali intelektuálové. Intelektuálové ale neprudili a působili zcela uvolněně a přirozeně. Žádná intelektuálská křeč! Potěšila mne přítomnost Martina Dostála (zmiňuji se o něm zde a zde), Pavla Opočenského, Vlasty Čihákové-Noshiro a bezchybně vystajlovaného" undergroundového spisovatele Milana Kozelky ! Kam se na něj hrabe Jirous! Ti všichni tvořili součást pestré skupiny, která se přesouvala z horního patra konzumu do evangelického kostela na muziku a zpět. My s Miladou jsme navíc zvládly malý výlet údolím zvaným Klopoty (nebyli jsme zde samy – potuloval se tu i Martin Dostál – kontroloval sochy), kde sdružení Brandýs ve světě buduje takové příjemné kulturní panoptikum nazvané "Poutníkova cesta".

Pokud to nevíte, tak v Brandýse v letech 1622 – 1625 pobýval Jan Amos Komenský a napsal zde udajně Labyrint světa a ráj srdce. V Klopotském údolí má svůj pomník, svůj sklep pod domkem kde bydlel a nový Labyrint.  To vše vidíte na snímku, Labyrint je už ovšem větší! Též mu zde spolek umístil dvě umělecká díla : sochu Michala Novotného "Ti před námi" a Sadámovu lafetu. A možná dostane i novou sochu Opočenského. Ale o tom nevíme nic, protože jsme v půli autorského čtení Milana Kozelky musely odjet domů. Škoda, velká škoda …

 

Mám několik silných  a zásadních zážitků … samozřejmě z výstavy, toho společenského prostředí (úžasný undergroundový zážitek mám z jediného unisex záchodu, kdy já čůrajíc – se mnou za dveřmi uvolněně hovořil čekající muž – intelektuál a za tu chvilku jsme se i trochu slovně zdůvěrnili. A pak jsme oba byli napjati, jak vlastně vypadáme, kdo jsme!!!), z možnosti být nablízku několika charismatickým osobnostem a nejvíce nás asi s Miladou fascinoval ten wrgha POWU orchestra. Nevím, zda bych byla nadšena poslechem desky, ale v tu dobu a na tom místě došlo k zcela regulérnímu souznění! Byla to BOMBA!!! A nebyly jsme samy, kdo s tou partou muzikantů souzněl! Až je někde potkáte, nenechte si též to souznění  ujít!

Více o Brandýských mámeních zde a mám odtud i obrázky.  Nefotila jsem, ale dala jsem svůj e-mail jedné fotografce. Snad se na mne nevykašle!  zuzi

A tady jsou ty fotky, fotografovala Adéla Růžičková, moc děkuji.

 Momentka z vernisáže, vpravo u obrazu Martin Dostál

Martin Dostál

MILAN KOZELKA "Tenkrát na Kdysissipy" – autorské čtení legendy mezi performery – Mistr Kozelka před produkcí

Mistr Kozelka v akci

 

Pohromadě Kozelka, Opočenský a  Karel Babíček

 

A znovu v jiném seskupení

Sochař Pavel Opočenský se stal středem zájmu mladých brandýských milovnic postmoderního umění

Konečně jsem dostala, a musím říci, že už jsem to ani nečekala, od otce fotografky Adély Růžičkové další várku fotografií z posledního bodu Brandýského mámení – z intimního odhalení intimní sochy Pavla Opočenského – zde v klasickém profilu! Tak se na ty snímky podíváme:

Zde záběr na brandýskou veřejnost. Ani pozdní noční hodina neodradila ctitele moderního umění od této návštěvy. 

Opočenského socha stojí v malém parčíku za radnicí, což je z opačné strany než je náměstí.  

Mistr Opočenský zdraví publikum  a chystá se jim představit svojí sochu. Bohužel pan Růžička mi nesdělil její název, a tak se mohu jen dohadovat co představuje. Domnívám se, že Mámení nikoli, že by Ostrý šik??? Nějak mi to evokuje něco jiného a někde jinde … a to by nemělo.  Každý Umělec je rád, když je jeho dílo originální a ničemu se nepodobá! Prýští z jeho nitra! … (Tak jsem se netrefila -socha se jmenuje Hmota díry a přečtěte si prosím dole  poznámku pod čarou, kde se dozvíte jak se socha ocitla v Brandýse…)

 A zde socha celá, z větší dálky. Bay , bay … je těžké se s ní rozloučit … ale od toho sochy jsou, aby zdobily veřejná prostranství a těšily co nejvíce lidí.

A končíme záběrem na charismatický bend wrgha POWU orchestra … hmmm… dobrá volba pořadatele, mělo to fakt koule a mně osobně ta hudba připomínala mnohobarevný a přece konzistentní impresionistický obraz. A pokaždý jiný! zuzi 

 ——————————————————————————

Poznámka pod čarou: zdoplňujícího e-mailu pana Růžičky

Opočenského socha se jmenuje "Hmota díry". Na jedné noční fotografii ze chvíle odhalování můžete vidět tři pány: mezi Kozelkou a Opočenským je Karel Babíček (s pruhovanou mikinou). Je to podnikatel špeditér z Prahy, který má v Brandýse už delší čas oddechové sídlo a proto i dobrý vztah k městu. Je to zároveň mecenáš a sběratel moderního umění, tím máte i vysvětleno, jak se podobné objekty najednou ocitnou v malém Brandýse. Souvisí to i s naším Mámením a Komenským, to je zase původní idea spolku: přitáhnout k Brandýsu pozornost zvenčí přes labyrint (Labyrint světa a ráj srdce) a postupným rozmisťováním výtvarných objektů ve městě i okolí (poutníkova cesta). Ještě k Opočenskému. Jeho protažená doba čtení způsobila, že v místě odhalení se už zatím shromažďovaly nedočkavé davy, aby si nenechaly ujít intimní odhalení intimní sochy – jak program sliboval. Takže večer byl opravdu ko
runován nečekanou účastí. Mysleli jsme původně, že dorazí 15-20 osob. Za rok si udělejte opět čas, povedený byl i druhý den.