…
Už dlouho jsem měla v plánu se do této budovy podívat. Lákal mě její krásný vzhled a představovala jsem si, že i interiéry jistě budou původní, vždyť spisovatelé jsou lidé s dobrým vkusem, předpokládám … a prvorepublikoví spisovatelé, kterým tato rekreační bašta patřila" , byly osoby vážené, kultivované, jistě nepříliš rozpustilé! A ti dnešní určitě budou neradi něco měnit, aby nesetřeli ten pel!!!
A hle, najednou jsem zde! Pozvala mne parta přátel, tedy mně zatím neznámých přátel, abych jim něco pověděla o Maštalích. Pani Ladislava, která mne pro tuto věc získala, totiž objevila na netu moje Výlety a byla jimi zaujata. A tak jsem se najednou ocitla v tom prvorepublikovém stylovém rekreačním objektu a měla čas se zde poohlédnout. A představte si! Projektoval ho můj velký miláček – Josef Čapek!!! Jeho ilustrace a knižní grafika jsou pro mne nenahraditelné, pokud to ještě nevíte!
Vrátila jsem se domů pozdě a nadšena. Milým a bezprostředním přijetím, těmi příjemnými empatickými lidmi, s kterými jsem se záhy cítila spřízněná no a také tou budovou! Zázrak sám… musím zde co nejdříve strávit víkend. A kdyby to tak vyšlo, tak by nebylo špatný s nějakým potencionálním kamarádem nebo nápadníkem! To je tedy něco. Atmosféra až srdce usedá a to vše v mně milých Maštalích! Jsem zase po čase něčím uchvácena a když se to znásobí … nono, dočkej času zuzi a zklidni se!
Přátelé, tady máte pár fotek a něco informací:
Dům bratří Čapků v Budislavi má pozoruhodnou historii.
Tahle presenční listina tam vicí ve společenské místnosti a vedle ní "překlad"
Byl postaven v roce 1938 z podnětu Karla Čapka a podle projektu jeho bratra Josefa. Karel Čapek, zakladatel Českého PEN klubu a bytostný demokrat, byl hlavním aktérem manifestačně protifašistického 16. Světového kongresu PEN klubů, který se konal v Praze v roce 1938. Výtěžek kongresu s finančním přispěním Karla Čapka dal vzniknout domu, který byl určen pro práci, setkávání i odpočinek českých spisovatelů. Sám Čapek se stavby nedožil, ale z úcty k němu je dům dodnes spojován s jeho jménem.
Tato architektonicky zajisté cenná dvoupatrová dřevěná budova s balkony a kamennými terasami (budova o čtrnácti převážně jednolůžkových pokojích s dvěma koupelnami a sprchovými kouty v patře, s čtyřmi klosety v mezipatrech, s velkou kuchyní, společenskou místností a správcovským bytem) stojí u dobré silnice na pokraji rozlehlého oplocené pozemku v lesní lokalitě pod Budislavskými skalami.
společenská místnost v přízemí s krbem
ach, terasa …
velmi úzká chodba, oba její konce končí na terasách
pohled do jednolůžkového pokoje spisovatele
stále ten pokoj, dobře si prohlédněte, je to fascinující alespoň pro mne
ještě jednou …
strohá koupelna nic víc tu není
Záchody na mezipatře
A několik dalších konkrétních informací, další naleznete zde
” Kapacita: 18 lůžek (4 dvojlůžkové, 10 jednolůžkových pokojů s balkony), teplá voda v pokojích, 2 koupelny a sprcha v patře, 4 WC v mezipatrech, společenská místnost s krbem a s televizí, velká samoobslužná kuchyně s kompletním vybavením
” Cena: Kč 250,- za osobu a den (+ poplatek pro obec Kč 17,- denně)
” Dostupnost: Přímá linka autobusu Praha – Polička (jednou denně); autobusem Brno – Litomyšl, přestup na autobus do Budislavi; autem přes Litomyšl nebo přes Skuteč a Proseč
” Vzdálenost: 150 km od Prahy, 90 km od Brna, 14 km od Litomyšle, 14 km od Poličky,
20 km od Svitav
Tak dobrou zuzi, co na ten Domov spisovatelů říkáte??? Já jsem fakt nadšena! Chcete se na něco zeptat? Jak vypadají záchody ale nevim :)…
Safra, ty fotky jsou nějaký tmavý, omlouvám se, já se prostě fotit nenaučím! No… ale stejně to má koule, no ni???
Ahoj,já bych se chtěl zeptat, kdo byli bratři Čapkové? 😉
Zdravím tě,bratři Čapkové byli synové Antonína Čapka a jeho manželky Boženy!!!
U Boženy je to neoddiskutovatelné, u Antonína, milá zuzi, bych si tím nebyl tak jistej…
Hmm, já bych se v tom nerejpala …
ZuziJá ti nevím, ale mě příde, že do původního asi velmi pěkného interiéru zasáhla necitlivá socialistická rekonstrukce – třeba ten radiátor na chodbě, strop v koupelně, obklad na krbu atd. a vypadá to dost úděsně.
P.S. abych jenom nekritizoval:-)), zvenku to vypadá velmi pěkně, určitě tam žádné významné stavební zásahy neprobíhaly.
Sejra, já to vidím též, že to není to pravé a původní, ale já mám člověče asi úchylku na 50. léta nebo co … slabost pro tyhle "detaily"… mně to kurvení interiéru přijde tak úchylný až sympatický … já vím … 🙂 zuzi
tyhle artefakty socialismu zakomponované v původně jistě krásném stalově čistém interiéru mě prostě taky baví (koberec, strop, krabička na mýdlo, lampičky, plast. baterie …). Uznávám ale že to vůbec není košer, no, taková jsem, je to moje dětství a mládí….
zvenku to fakt vypadá dobře, líbí moc… jak píše Sejra, vevnitř už je to trochu horší, ale každýmu se líbí něco jiného, že 🙂
Tak, tak, Ještěrko 🙂
Tak je to správně, milá zuzi, někdo má rád holky, jiný vdolky, ty zase krabičky od mýdla. To by to vypadalo, kdybychom všichni měli rádi jenom jednu věc, lidi by pak byli ochotni se o ni poprat, ne -li ještě něco horšího. Vem si třeba takové peníze, do těch se někteří jedinci zamilovali na první pohled a je to jejich jediná láska na celý život. Určitě znáš plíhalovu písničku o maličkém námořníkovi, kterak se odvážně vydal v krabičce od mýdla přes celou vanu za dvěma mysy naděje.
Zdá se že tam se neskutečně zastavil čas ;-)Muzeum socialistických interiérových doplňků jak na dlani 🙂
Jo a zuzi, obrázky JČ taky můžu- naposledy jsem rodinu vytáhla do Muzea kubismu- donutila jsem na ně dívat i Majdu a uznala, že to "teda neni tak špatnýýý, noo" 🙂
Jaromíre, na tu píseň si vzpomínám, je hezká…. Krabička na mýdlo je nostalgická věc, ale možná se ještě vyrábí??
Ahoj Wlčice … a byla tam nevlídná správcová – dívala se na mě zkoumavě jako na podezřelou a jednoznačně mi nedovolila vyfotit si pracovnu bez postele, že prý tam nic takového není. A je to tam!!! Také relikt, ta osoba 🙂 Učastníci zájezdu si mysleli, doufali, že správcová se večer ukázala, aby provedla deratizaci sršáňů, ale ona přišla jen vyinkasovat peníze! Také tě dojímá kniha Modré nebe??? To je lepší než mona lisa!!!
… je moc dobře že jsi tam vzala děti a "donutila " je dívat…. dovedu si docela dobře představit, že tě Majdy úsudek potěšil! není to běžné, to je jasná věc. :).
MOdré nebe si pamatuju z útlého dětství- měli jsme ho myslím i doma a mně se tenkrát ty obrázky vůbec nelíbily- připadaly mi málo barevné a tááák ;-). No a dneska na ně chodím dobrovolně čučet do muzea 🙂 Mně vždycky než dojde …
No, Majda je na to dobrá, jak sedí, tak vydrží věci pozorovat. Dokonce si pak zkoušela i kubistický obrázek namalovat- a byl to boj-poryv vzteku- ale pak to nebylo špatný :-))
… Tak to je, milá Wlčice, dobrá dohra. Vždycky mě nadchne taková drobná improvizace, co dotáhne dobrou věc až do samého konce. Potěší to vždy, doma s dětmi i třeba na rande nebo udělá-li něco takovýho člověk sám pro sebe. Myslím to široce a obecně. Vzpomínám na jeden příklad … byla jsem na rande v Pardubkách s technikem, kterého umění nezajímalo. Na Císařovském a dole byl Preclík. Ale bavilo ho spolu se mnou hádat názvy obrazů. To ho přimělo se na ty obrazy, které by předtím jen tak bez zájmu přešel, podrobněji studovat!