…
Ahoj! Kohoutek dovolené dokapává … v posteli dospává noční šichtu u počítače syn, dcera s Emmou opustily republiku, a tím mě trochu zarmoutily, včera … no a za pár hodin zůstane pevnost opuštěna až na trosečnici zuzi a zavládnou všednodenní stereotypy, které nejsou zase tak nudné jak by se snad zvnějšku mohlo zdát! Po té rušné části prázdnin nyní obzvlášť potěší. Ovšem žádný blahobytný relax u kávičky na zahradě a pozorování opeřenců u koupadla mě nečeká. Dům i zahrada jest zpustošen a základní péče o hodnoty zanedbána. Všude se něco válí, vládne chaos a plevel bují. Ale já jsem v klidu. Protože se nacházím po dovolené se dvěma zletilými výrostky a jedním neposedným batoletem v situaci odbrzděného vagónu, využívám setrvačnosti a jedu na plný koule. Rotuju po domě a zahradě a zatím neorganizovaně provádím zásahy první pomoci. Odklízím, odsunuju, zašívám, hledám a nacházím … a těším se, že napíšu několik dopisů a také zážitky sem. Budu to ale muset vzít zkrátka. Život běží dál…. Ještě jsem ani nezaznamenala pořádné léto a je po jeho vrcholu … ale podzim bývá také krásný…. Ale co, léto ještě trvá. Večery jsou zatím dlouhé a teplé … co tajemného dobrodružného a krásného nás ještě čeká??? zuzi
Úchvatná stinná vyhlídka za horkého letního dne u památné lípy v Zrnětíně (obec mezi Litomyšlí a Prosečí). byli jsme se zde podívat u Sapaziho na statku. Koně, kozy psi… Mladej pes opustil své teritorium a následoval nás dál až sem, domů nepospíchaje… Asi byl postrádán :), balili se zrovna na indiánskou dovolenou na Šumavu … když jsme scházeli dolů slyšeli jsme hvizd a mezi stromy jsem na blesk zahlédla Sapaziho modré triko … se psem to ale nehnulo a nakonec ho musela dcera odvést až ke statku. Držel se nás jako klíště …
(všimněte si toho malého pultíku u zábradlí, nikde jsem se s tím nesetkala, je to docela příjemná věc. Dá se tam odložit kafe nebo opřít lokte … a kochat se ve stínu pohledem do rozpálené krajiny s tetelícím se poledním vzduchem. Pes se ometá okolo a nikam se v tu chvíli nechce…
Hm, ten pultík – to je fakt dobrá vychytávka. A nádherné posezení…
Tak je to, Nomínku. 🙂