tip na dnešní večer
Ahoj všichni, co máte rádi upřimný umění co neumí kalkulovat …
Henry Psanec (zde v odkazech) mě upozornil před nekolika dny na tento pořad:
Dokumentární cyklus o českém umění na hraně či za ní – tentokrát o "outsiderech" české výtvarné scény – Josefu Váchalovi, Alénu Divišovi a Bohuslavu Reynkovi (2003). Připravil P. Slavík
Volné pokračování úspěšného dokumentárního seriálu, tentokrát zaměřené na výhradně českou scénu.
Koncepce cyklu spočívala v akcentování osudů lidí, kteří alternativní kulturu v období socialismu vytvářeli – od osobností slavných až po jména širší veřejnosti zcela neznámá. Vyprávíme dramata lidí, kteří svými aktivitami tvořili alternativu k oficiální kultuře, snažíme se odhalit motivy jejich postojů i tvorby. Chceme postihnout podstatu fenoménu, základní trendy vývoje a vzájemné souvislosti..
Klíčem k výběru osob i hnutí nebyla jen kritéria umělecké a politické orientace, ale také způsob vymezení se vůči stávajícímu establishmentu, lidský i umělecký protest proti snahám institucionálně ovládat a řídit život člověka, rozhodné odmítnutí diktátu obecně uznávaných společenských norem, morálky a vkusu.
Tento díl vypráví o nezařaditelných outsiderech českého výtvarného umění – Josefu Váchalovi, Alénu Divišovi a Bohuslavu Reynkovi. Zasvěceným průvodcem je Josef Rauvolf.
….. ale byla to už druhá repríza a popůlnoční. nestihla jsem celé. Dnes ten hodinovýpořad opakují naposledy, na ČT2 v 19.00. Tak si ho nenechte ujít. Já tedy určitě ne. A děkuji Henrymu za upozornění.
zuzi
Omlouvám, že jsem ještě nedokončila Chočské vrchy, snad dnes nebo zítra večer, musím se na to soustředit a v tom domácím kolotoči to zatím nejde a nějak ani nemám na to ani energii, kterou mně stravují úplně jiné věci.
přeju ti hodně té energie…
Dík TS, představ si, dnes ráno řekla Zorka to samý co ty – o tý vojně…
Sakra. Já jsem v práci. Prosímvás nahrajte mně to někdo.
Billy, já nemám čím …
Vojna ještě nikoho nenapravila, nanejvýš ho naučila zbavit se vlastního já a stát se slepě poslouchajícím hovádkem. Syn opakuje vzor svého otce, pokud se nepodaří zpřetrhat vazby, může pokračovat až do hořkého konce.
[2] nedivím se… ale myslím že dnes už to nefunguje.
Potřeboval by asi nejvíc živý vzor, kterému by věřil a který by ho nezatratil po prvních průserech. Od táty je přece už odseknutý, ale ta léta předtím neodpářeš. Záleží to nyní jen na něm, má možnost se osamostatnit a jít svou cestou. Jestli má nějaké plány nevím.
Nemá cenu to na dálku rozebírat, jsou tu i jiné aspekty, o kterých běžný návštěvník blogu neví. Soud se vynese snadno, ale když se ocitnete v té siruaci je to úplně jiné. Týká se to mnoha věcí, ne jen tohoto příkladu. Sytý hladovému nevěří.
…Zuzi,
díky za upozornění, zachytil jsem jenom druhou půlku, ovšem pro mě tu zajímavější, Diviše moc nemusím. Potěšily úryvky z dokumentu z r. 1969, stařeček z fotky ožil a byl přesně takový, jak jsem si jej představoval :-). A zajímavě mi to navázalo na památnou chrudimskou výstavu. T.
Ahoj Tosku, díky tomu žen spíš čekám, až ke mně umění "přijde samo", nevím o spoustě krásných věcí. Alén Diviš – setkala jsem s ním poprvé! Zaujala mne kromě nádherných ilustrací ke Kytici i jeho kultivovaná vznešená a trochu záhadná tvář a osud. Ve spojení s dílem je to pro mne také krásné a dojemné. František Skála u něho použil slova vřelé a ryzí – také se s ním setkal až na výstavě v Praze http://www.radio.cz…/clanek/63244 To opravdu vystihuje všechny tři. Potěšilo mne, že to tuším nebo cítím dobře,že to není tak, že co člověk to jiná kritéria a názor na hodnotu umění … tedy, že i UMĚNÍ má svou hodnotu, některé věci prostě i v době svého vzniku jsou výrazné a originální a jejich smysl a hodnota jsou jasné a neměnné na momentální situaci, mají hodnotu stálou, tu nejvyšší bez ohledu na poštěkávající psy. Hovořili tam o svém obdivu Adriena Šimotová a František Skála (k tomu jsem cestu nenašla hned, však víš :)). To mě potěšilo. zdraví zuzi
[9] jj, Fr. Skálu jsem sice ve svém výčtu vynechal, ale včera se mi s Tebou spojil hned :-). Jak říkám, AD mi tentokrát nesedl, ale rovnocenně podpořil oblouk od JV k BR.
Možná že proniknout pod na první pohled "nenápadnou" kůži Divišovu, Komárkovu nebo třeba Šimotové vyžaduje hodně zklidnění, zkušeností a zřejmě i víry? V tomto ohledu mi/bezvěrci BR kdysi sedl rovnou, na nic se neptal a nic nevnucoval, prostě se zjevil 🙂
No, já to tak vnímám přirozeně. Některá věc mě "chytne" a pak už se v tom vezu :). Nejsem věřící, ale mám před těmi symboly úctu. je to na delší povídání, musím hlídat Emmu, a tak jen na chvíli jsem zde. Komárek mi moc pod kůži nepronikl :)).
Tak to je velká škoda, že jsem to propásla, zdá se mi to jako ideální kombinace oblíbených autorů. Všech 🙂
Off, to máš pravdu, mně tam chyběl už jen Otakar Dušek :))) …