Srbská Lužice 2

PANSCHWITZ-KUCKAU – cisterciácké opatství MARIASTERN (Mariina Hvězda)

Nedaleko severní hranice naší republiky, v německém Sasku, leží Budyšín (Bautzen), někdejší hlavní město Horní Lužice a s ním jsou odpradávna spojení LUŽIČTÍ SRBOVÉ – nejmenší slovanský národ, který Lužici obývá. Jsou to sice němečtí státní příslušníci, avšak jejich mateřštinou je slovanská řeč. Lužickou srbštinu však na ulicích zaslechnete už spíš jen na venkově. Ve své vlasti jsou totiž menšinou. Pro svou nepočetnost jsou často nazýváni ostrovy v německém moři. Přesto si Lužičtí Srbové dokázali uchovávat a rozvíjet svoji osobitou kulturu.
Jednodenní velikonoční výpravu do oblasti Horní Lužice zorganizoval strejda z Kolína, který už dlouho pásl po tom, spatřit jejich tradiční velikonoční jízdy. A tak jsme letos vyrazili. Strejda s tetou a já s Honzou. Nejeli jsme jen tak na blind, ale strejda měl všechno nastudovaný a připravil také rámcový plán. Ten byl kostrou našeho výletu, ale nedrželi jsme se ho striktně. Celý den jsme vůbec nikam nespěchali, všude jsme byli nějakou zvláštní náhodou včas a viděli vlastně o hodně více, než jsme čekali. Kromě kultury jsme si také užili mnoha setkání s místními obyvateli. Přestože jsme svými chabými znalostmi němčiny nikoho neoslnili, náš tým byl několikrát osloven a také my sami jsme aktivně navazovali rozhovory. Docházelo mnohdy k velmi komickým situacím vzhledem k naší velmi prosté slovní zásobě. Ale ta byla využita dokonale!
Nezajímala jsem se nikdy hlouběji o tuto oblast, ale na výlet jsem se také připravovala. Ovšem vzhledem ke své vizuální paměti jsem si skoro nic psaného nezapamatovala. Proto jsem vyjížděla jako čistý nepopsaný list papíru a mohla tak vstřebávat všechny vjemy jako nové neotřelé překvapující.
Horní Lužice je krajina zpracovaná do mírně zvlněného terénu působením ledovce. Žádné kopce, absence lesů, malebné vísky, hezká boží muka, všude kolem nás na obzoru se tyčí bílé větrníky na vysoké noze a bludné balvany, které sem ten pradávný ledovec přikulil. Strejda – kamenář ty balvany obdivoval nejvíce v obcích, kde tvořily u mnoha domů a na veřejných prostranstvích okrasnou dominantu … jeho nesplněným přáním však zůstalo prozkoumat zoraná pole a hledat pazourky. Cestou do Panschwitz-Kuckau (cisterciácké opatství – klášterní komplex Mariina hvězda ) – naší první zastávky jsme míjeli zcela liduprázdné obce, kde na velikonoční tradice upozorňovaly jen na zahradách keře a stromy ozdobené barevnými vejci. Klid po pěšině …
Cestu do kláštera v Panschwitz-Kuckau jsme zvládli perfektně. Myslím, že dvě hodiny, věnované v poklidu této živé památce, stačily, ale zcela jistě by se zde v tomto velikonočním čase probouzející se přírody dal strávit celý den … My jsme pouze obešli návštěvám přístupné prostory velkorysého nádvoří tohoto rozsáhlého komplexu – obdivovali sochu sv. Jana Nepomuckého, barokní kašnu s českým lvem (foto v předchozím textu) a prozkoumali některá zákoutí. Chvíli jsme pobyli v kostele P. Marie s nově upraveným interiérem na mši a vrátili se tam ještě později na zevrubnější prohlídku. Po mši také otevřeli u zdejší restaurace improvizované venkovní občerstvení, a tak jsme si dali nějaké dobrůtky na co kdo měl chuť. Klášterní pivo, likér, kafe, buřt a koláč… Velmi příjemná atmosféra… Rozhodně by stálo zato se sem ještě vrátit a prozkoumat lipovou alej u řeky Kláštěrky obtékající objekt, též objevit kouzlo interiérů, včetně nahlédnutí do rajské zahrady, což by ale znamenalo vyvinout opravdu zvláštní úsilí, protože se jedná o hostům uzavřenou část kláštera. A také je zde v lesíku socha lužicko-srbského buditele…

Další zítra zuzi

Pohled na kostel, sochu sv. P Marie a pro veřejnost uzavřenou část kláštera s tajemným rajským dvorem.

Fotka strejdy z Kolína – vpravo sv. Jan z kamene vytesán Nepomucký dále sv. P. Marie

interiér kostela sv. P, Marie

Tradiční kroj srbsko-lužický. Na mši byla pouze tato jedna paní v lidovém kroji. Ještě pohled dozadu na typické dlouhé stuhy spadající z čepce až skoro k zemi. Neváhala jsem a paní požádala o možnost vyfotografování. Vyhověla s mírnými rozpaky. Máme v plánu jí poslat fotografii, ač o ní nevíme vůbec nic. Ale ta jedinečnost nám to zcela jistě umožní!