….
Včera jsme prožili neuvěřitelný den na německém území obývaném Lužickými Srby, v Horní Lužici. Byli jsme svědky jejich Velikonočních jízd a navštívili několik míst svázaných s jejich náboženskou spiritualitou. A další podivuhodné zážitky nás potkaly zcela neplánovaně…. Jen malá ukázka, s povídáním se ozvu později, nejspíš pozdě večer. zuzi
… na obzoru řada svátečně oblečených jezdců na koni – tzv. křižáků, na hlavě s černým cylindrem, v čele pak křižáci s červenými korouhvemi. V obcích, jimiž projíždějí, zpívají písně zvěstující Kristovo zmrtvýchvstání. Mezi vesnicemi se pak během jízdy modlí růženec nebo litanii.
Skupina smírčích křížů poblíž obce Luga. Tento/tyto byly avizovány v průvodci, ale daleko více jsme jich na našich toulkách potkali zcela náhodně. Ještě nevím, zda nám budou známy jejich osudy?. Všechny jsme vyfotografovali. Nejen kamenné kříže, ale také množství zachovalých a stále opěčovávaných božích muk vás bude provázet podél cest v této malé oblasti Lužických Srbů, jejichž jedinečná, ale menšinová kultura pozvolna slábne.
Zcela unikátní hřbitov v obci Ralbitz se stovkami bílých křížů. Les stejných křížů se shodnou úpravou rovů působí sice stroze, ale o to velkolepěji. Symbolizuje, že po smrti jsme si všichni rovni. – "Podoba našeho hřbitova souvisí s chudobou kraje, byla to záruka, že ač byli lidé většinou chudí, došli po smrti rovnosti s těmi, kteří žili v bohatství," říká otec Michal a vysvětluje také, proč jsou všechny kříže běloskvoucí: "Bílá, to je Boží barva, ale je to také barva smutku, v němž se skrývá naděje."
citace zdroje zde
Ženský cisterciácký klášterní komplex Mariina hvězda v Panschwitz-Kuckau. Na nádvoří mimo jiné barokní kašna s českým lvem.
vida – hřbitov! zuzi nezklamala 😉
hmmm … to jsem si tedy vůbec neuvědomila, že jsem ta "známá fotografka hřbitovů" … já si jen prostě potrpím na hezký věci:)