…
Na fotce vidíte plot. A za ním ladem ležící opuštěný pozemek, navazující metrovým schodkem na muzejní dvorek. Shodou okolností byl loni ten úzký pás neobdělávané zahrady prodám za pěknou sumu a Město zde začíná budovat za pomoci evropských peněz expozici lomařství s venkovním funkčním modelem zpracování kamene.
Pohled do zahrady loni na podzim. Nejprve byla zlikvidována veškerá zeleň. Vykáceny stromy a později srovnám terén vybagrováním přebytečné zeminy. Terénní stupeň cca 1,5 m se přestěhoval na hranici mého pozemku.
Do příchodu zimy zedníci postavili z betonových kostek plot nový. Z mé strany tak do výše barového stolečku a pohlédla-li jsem za něho do muzejní zahrady … viděla jsem pod sebou propast.
Domnívala jsem se bláhově, že se bude na jaře pokračovat, protože na setkání Města se sousedy mi bylo slibováno, že plot dosáhne výše futer dveří v muzeu – a ta byla vyšší než moje výška se vzpaženou paží. Že tomu tak nebude, mne napadlo teprve včera. Zmizelo lešení.
Jdouc od doktora, zamířila jsem rázně nejprve k zedníkům, ale tam jsem rychle skončila. Po vzrušené diskuzi se stavbyvedoucím jsem byla odkázána vedoucího muzea a ten po vyjasnění stanovisek odkráčel na město. Po obědě mě navštívila tříčlenná delegace, ke které se na místě připojily další dvě kompetentní osoby a nastalo dohadování. Koho by napadlo, že ze strany Města skutečně výška plotu dosahuje do 2 metrů ovšem po odebrání zeminy. Mne tedy ne! Bylo to opravdu veselé a hoši nakonec slíbili přistavět ještě 3 řady kostek navíc. Dnes ráno naběhla parta a během dvou hodin bylo hotovo. Sice přibyly jen řady dvě, ale jsem spokojena. Spolu se stříškou bude výška plotu dostačující vzhledem k zachování jisté intimity. Zajímavé je, že jak u komise včera, tak u zedníků dnes jsem byla podezřívána, že se tak rozčiluji z důvodu, že se zde chci nerušeně opalovat nahoře bez. Včera mne to trochu zarazilo, ale dnes již jsem směle zedníkům s úsměvem potvrdila jejich domněnku: No jistě, proč myslíte, že vo tom tak dělám?! Myslím, že jsem v tu chvíli vnesla do toho jejich ponurého pracovního dopoledne trochu radosti, protože odezva byla opravdu bouřlivá :).
No, a tohle je výsledek jejich zásahu. Jsem na tu venkovní expozici opravdu zvědava. Podle mě to bude strašně smutné a ta obrovská masa žuly, kterou obkládají plot zevnitř, bude velmi jednotvárná. Ale nebojím se. Budu přes plot na jejich pozemek tajně sypat semena břízy – dřeviny zdejších lomů. Určitě se časem uchytí i v žulové drti. zuzi
A kdo jste dočetl až sem, pokračujte prosím zakliknutím zde. Děkuji za podporu všem, kteří pomohou v soutěži o medaili roku hlasovat pro Kursk-1943 Otakara Duška. Nejde ale jen o to zakliknutí (opakované :), popřípadě zaslání sms. Bylo by také fajn se s Otakarem Duškem a jeho nevšedními medailemi seznámit. Zde jeho prezentace a zde reportáž z ražení medaile Kursk-1943
Zuzi,měla jsi kliku, že nevymýtili i tvoji zahradu. Podle zásady – z jedné vody…
Nám se to stalo.
MSF
Ahoj Jarmilo, neveselý zážitek… vzpomněla jsem si právě na nejkultovnější vymýcenou zahradu … nechám to s otazníkem …?
Ten stav před tím vypadal poněkud lépe, kdyby se o tu zahradu trochu starali, byla by to paráda.
Ale jako člověk se vztahem ke kamenům a hornictví zase expozici lomařství vítám.
Tak jsem ti teda zase klikla na tu "tvoji" medaili, ze ses to ty 🙂 uniklo mi, ze primo sousedis s muzeem! Verim, ze delniky tvoje "priznani" rozveselilo – chlapi, no ne? 😀
Sejra,bylo to lepší, ale já jsem na druhou stranu ráda za změnu. Budu mít více soukromí – je to můj jediný "krycí" plot v zahradě. A časem jim tam nějakou tu zeleň vysemením!!! Však budou ještě rádi, kameníci!
Ještěrko, děkuju.Nevím jistě kdo kliká na medaili, ale předchozí Sejra, Tosk, Henry a strejda z Kolína medaili podporují určitě pravidelně. To je základ – jo a ještě já, z domu i práce. A náhodné hlasy zpřízněných návštěvníků jsou také jistotou, že to z hrsti jen tak nepustíme :)). Dík.
medaileposlušně hlásím, že klikám pravidelně:-))
Sejra, dík!Jsi jedna z mých jistot v tomto rozervaném světě :)))!
Neva, že stojím na značně nejistých nohách?
haha, Sejra, vratké nohy nejsou v tohle případě to nejdůležitější, no ni?
Já taky klikám, Zuzi. Vždycky, když mi to připomeneš… 🙂 A plot jde – myslím, že si ho ozeleníš a bude hezkej.