…
Je po všem. Ale přestože se všechno nadmíru povedlo, zůstává ve mně pocit trpkosti. Nejméně z tolika věcí, kolik bylo lidí. Nejsem ve svý kůži. Neměla bych být takový citoň, ale o hodně větší dravec … a s tím životem se tak nepárat. A tím životem myslím i lidi… bohužel.
Nejde jen tak změnit svou podstatu k obrazu svému, snad na chvíli, ale k trvalejší změně bych potřebovala vhodné podhoubí ….
Jsem nemocná. Noc s Andersenem jsem přečkala tak tak, bez větší akce, pracovali spíše jiní, a v závěru už jsem skoro nemluvila, jen sípala. Po návratu domů jsem vypnula své mobilní telefony a na vyzvánějící pevnou prostě nereaguji. Ať volá kdo chce … Vím, budu-li problém ignorovat, neztratí se, ale alespoň na chvíli mít klid … až se mi trochu uleví …
Venku je nádherně a celý trávník prokvétá bleděmodrými ladoňkami a zaznamenala jsem zvýšenou aktivitu poštolek. Jen já jsem zatím nesvá. … Četla jsem před chvílí rozhovor s Jaroslavem Duškem. Sděluje, že se řídí intuicí a učí se neposuzovat ji. Je to podle mě něco jako věřit v Boha a věřit Bohu … poddat se životu a žít nekomplikovaně. Trochu pudově jako zvíře… tak , jak je to v danou chvíli potřebné a asi z jakéhosi vyššího hlediska nejlepší. Neposuzovat intuici … to stálé posuzování život opravdu komplikuje. Ale ta MOJE intuice je nastavena jinak než bych právě potřebovala … tož co s tím ..:)
Ještě se ozvu, jdu si usnout. zuzi
Ladoňka a kvetoucí mech na obrubníku. Mechu mám plnou zahradu. Trávy pomálu … a nic s tím nedělám!
Tak si hlavně odpočiň! bude líp… a já mám taky mechu plnou zahradu a ještě mám občas kola bez trávy – to po restech z podzimu, kdy jsem nechala listí na hromadě a zapadalo sněhem. 🙂
Ahoj Petisee, odpočnu, dík, komunikuji již jen písemně, jsem němá :)… To co popisuješ se mi přihodilo též, co jsem nespálila na podzim jsem proto nahromadila na záhon, tam to nevadí :)))
no jo, na záhon, když já záhony skoro nemám. 🙂 a navíc, když spadne ze sedmdesátiletého ořechu všechno listí, tak to můžu vyvážet na záhony všech sousedů ve vsi! Nekdy tu zahradu taky musím nafotit, ať se koukneš k nám za Okoř. 🙂 Tak hlavně nemluvit!
Petisee, zdá se, že naše zahrady by si rozuměly! Nafotím pár záběr, je tam dnes tak krásně, a pak hup pod peřinu!
Zdeni,někdy je hůř někdy líp,ale jak už jsem zjistila,stojí za to bojovat i když se zdá,že je bitva prohraná. Drž se a měj se móóóc krásně.A pokud by si někdy měla cestu k nám na sever ozvi se a můžem něco spáchat. ;o) pa Jana
Ahoj Jenn, to by mně šlo … bojuju jak lev, horší to umění strategie, v tom mám mezery :). Děkuji za pozvání, v létě něco vymyslím, chtěla bych se podívat do Jizerek…zdraví z.